Omezení svéprávnosti člověku s bipolární poruchou

Chtěla bych se poradit ohledně vhodného postupu. Naše maminka trpí bipolární poruchou (maniodepresivní psychózou). Pravidelně se zadlužuje u bankovních i nebankovních institucí v řádech vyšších desítek tisíc a absolutně neřeší nesmyslné úroky ani ostatní nevýhodné podmínky. Dluhy před námi zpravidla tají do doby, kdy úplně přestane zvládat splátky (pobírá pouze invalidní důchod). Zatím má vlastní byt, ale máme strach, že tímto tempem přijde o střechu nad hlavou. Několikrát jsme se sestrami dlužné částky společnými silami uhradily, ale už na to nestačíme. Bylo by vhodné podat k soudu žádost o omezení svéprávnosti? Co by v takovém případě obnášela role opatrovníka? A hlavně, pomůže toto opatření k tomu, aby maminka další půjčky již nedostávala?

Odpověď

Problém Vaší maminky by bylo vhodné rozklíčovat:

1. Když si maminka půjčuje, chápe, že si půjčuje?
2. Co vede maminku k půjčkám? Dokáže jinak ufinancovat svůj život?
3. Půjčuje si maminka s úmyslem (nebo vědomím) nic nesplatit (příp., že na splacení zase nebude mít?
4. Kdyby úvěrové společnosti dělaly svoji práci dle zákona a prověřily dobře bonitu maminky a její schopnost splácet, příp. prověřily ji v registru dlužníků, musely by přijít na to, že jí nemají půjčovat?

Kdybyste maminku omezili ve svéprávnosti, dokázali byste hájit její práva? Není to totiž o tom, že se jí má něco zakazovat, ale že jí dokážete pomoci v tom, v čem ona to už sama nedokáže.
Např. pokud si ji vyhlídla úvěrová společnost jako snadnou kořist a de facto jí půjčky vnucují, aniž by se zajímali o to, z čeho půjčku zaplatí... Případně právě protože maminka vypadá nebo vystupuje zvláštně, má invalidní důchod jako uváděný příjem, mělo by společnost zajímat, zda je vůbec schopná právně jednat.
Společnosti, které půjčují, jsou ze zákona povinné ověřovat schopnost splácet (bonitu), mají se opravdu chovat ke svým penězům s péčí řádného hospodáře, a než půjčí, tak vše prověřit. Pokud to neudělají, je smlouva o půjčce absolutně neplatná, ale kdo to za maminku prosadí?

I kdybyste maminku omezili ve svéprávnosti, často jsou společnosti, které půjčí dál. Pokud si maminka půjčuje úmyslně a ví, co dělá, současně ví, že půjčky není schopná splatit, může jít z její strany i o trestné jednání (záměr úvěrového podvodu).

Pokud byste maminku omezili ve svéprávnosti, jak toto dokážete v reálném životě uplatnit? Maminku nikam nezavřete, nedáte jí (nadneseně) vytetovat na čelo „omezena ve svéprávnosti – nesahat“, po rozhodnutí soudu se nedostaví amnézie, že by se maminka najednou už nepodepsala...

Rozhodně má cenu omezení svéprávnosti osoby, která už si neuvědomuje, co dělá (to není totéž, jako když se jí nechce žít podle návodu, ale byla by toho schopná) a to především z těchto důvodů:

1. Při omezování svéprávnosti lze v návrhu požádat soud, aby při pokládání otázek znalci (bude nutné provést znalecký posudek), položil otázku: „Jak do minulosti už není schopna omezovaná osoba právně jednat.“ S touto informací ve znaleckém posudku má opatrovník v ruce mocný důkaz, až bude dokazovat zneužívání opatrované. Opatrovník může zasáhnout i do smluvních vztahů, které vznikly před omezením svéprávnosti a může dokazovat jejich neplatnost.
2. Pokud bude opatrovaná zneužita po omezení svéprávnosti, snadněji se opatrovník dovolá neplatnosti.
3. S opatrovníkem jsou instituce, organizace i jiné osoby ochotné jednat.
4. Opatrovník může jednat i proti vůli opatrované (např. když si opatrovaná nebude uvědomovat, že potřebuje sociální službu, může opatrovník službu dohodnout, platit a řešit její poskytování, i když opatrovaná bude mylně uvádět, jak nic nepotřebuje).
    

Co opatrovník nemůže, ačkoliv o tom panuje obecná představa, že to jde:

1. opatrovník není bachař a nemůže opatrovanou zavřít (omezit na svobodě),
2. opatrovník nemůže zakázat opatrované vztahy,
3. opatrovník nemůže přikázat léčbu (lékař může léčit v akutních a neodkladných případech bez souhlasu pacienta /např. když je pacient v bezvědomí/, ale pokud by léčil proti vůli pacienta, musí toto oznámit soudu a soud toto musí schválit),
4. opatrovník nemůže opatrované svázat ruce, zlámat tužky, sebrat osobní doklady, příp. udělat cokoliv, jen aby opatrovaná něco nepodepsala špatně. Opatrovaná, když něco špatně podepíše, tak to pak opatrovník právně vyřeší.

Opatrovnictví se dá přirovnat k velmi respektujícímu rodičovství, kdy se rodič maximálně snaží pubertální dítě nechat žít podle svého a jen pomůže, když se stane problém, příp. problémům zkouší předejít, ale opravdu bez manipulace, tlaku, vydírání.

Ptáte se, zda omezení svéprávnosti pomůže, aby maminka už půjčky nedostávala... Omezení svéprávnosti se opravdu nikam nezapisuje. Takže nečestní (až podvodní) půjčovatelé budou asi aktivní v půjčování dál. Omezení se zaznamenává do registru obyvatel, kam tyto nebankovní společnosti nemají přístup.

Pokud maminka bude omezena i pro vyřizování osobních dokladů, můžete zařídit, aby neměla vydaný občanský průkaz. Pak jí většinou nikdo nepůjčí.

A pokud jí někdo půjčí, lépe se Vám to bude zneplatňovat podle § 551, § 552, § 580, § 581, § 1796 občanského zákoníku, pro rozpor se zákonem (např. nedodržení § 75 a 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru – postup s náležitou péčí), protože půjde o nezpůsobilý právní titul dle § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb. (též na základě II. ÚS 2230/16 ze dne 1.11.2016 a II. ÚS 3194/18 ze dne 1.4.2019).

Opatrovnictví je pomocný institut, nikoliv zakazující. Ale snad si podle výše uvedených informací rozhodnete, co je pro maminku i Vás vhodné.

Mgr. Radka Pešlová

 

---

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují: TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj, Ministerstvo zdravotnictví, Nadace zdraví pro Moravu, Nadace Agrofert, Středočeský kraj a drobní dárci.