Opatrovanec nesplácel spotřebitelské úvěry, banka ho žaluje

Jsem opatrovníkem mého syna, který si loni v létě vzal tři spotřebitelské úvěry u banky a je bankou žalován, že spotřebitelské úvěry nesplácel. Od okresního soudu mi přišlo, abych se k celé věci vyjádřila, což jsem obratem učinila s tím, že syn není pro duševní poruchu schopen právních jednání v žádných záležitostech. Potom mi přišel dopis z advokátní kanceláře banky, že pokud uzavřu před soudem splátkový kalendář na úhradu dluhu cca 47 000 Kč s příslušenstvím, soud pak věc rychle ukončí a schválí dohodu o soudním smíru. Chtějí obratem sdělit, zda mám zájem na splátkovém kalendáři. Jak mám v takovém případě postupovat, je lepší uzavřít dohodu o soudním smíru nebo banka nemá nárok na pohledávku? 

Odpověď

Nemám pro Vás snadnou odpověď, velmi totiž záleží na několika skutečnostech:

1. Pokud byl syn v té době duševně nemocný, případně již byl omezen ve svéprávnosti při nakládání s finančními prostředky a uzavírání smluv, je vyšší šance, že dluh nebude muset hradit. Smír by pro syna byl nevýhodný, zvláště pokud by zahrnoval k dluhu i příslušenství. Není možná ani prokázáno, že půjčky skutečně fyzicky převzal on, ani že banka řádně prověřila jeho schopnost úvěr splácet. Je poměrně podezřelé, že šlo hned o tři spotřebitelské úvěry. Otázkou je, zda syn dokládal nějakou výši příjmů, jakým způsobem banka jeho schopnost splácet ověřovala a proč po prvním úvěru, který zřejmě nebyl splácen, poskytla další úvěr. To se do jisté míry jeví jako porušení zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud tomu tak skutečně je, byl by úvěr neplatný. Možná i proto advokát tlačí na uzavření smíru – soud by jej však neměl připustit, pokud by dospěl k závěru, že jde o takzvanou absolutní neplatnost, která nastává při porušení zákona o spotřebitelském úvěru. Tuto situaci níže ještě podrobněji rozeberu, aby to bylo přehlednější.
2. Pokud byl syn v té době duševně nemocný, ale nebyl omezen ve svéprávnosti, bude dokazování složitější, protože budete muset doložit lékařskou zprávu, která osvědčuje, že uzavření půjčky nemohl rozumět. Stále však platí, že pokud sama banka porušila zákon o spotřebitelském úvěru, jednalo by se o absolutní neplatnost a neměla by nárok na úhradu dluhu.
3. Pokud byl syn v té době zdravý a dluh vytvořil vědomě, pak uzavření smíru do jisté míry smysl dává – za předpokladu, že úvěry neobsahují lichvářské úroky a že banka navíc dodržela zákon o spotřebitelském úvěru a řádně ověřila schopnost úvěr splácet. O tom však lze při třech (nejspíše na sebe navazujících) spotřebitelských úvěrech, kdy nebyla splacena ani jediná koruna, značně pochybovat.

Další informaci, kterou od Vás nemám a potřebovala bych ji vyjasnit, se týká toho, že píšete, že Vás soud vyzval k vyjádření. O jaké vyjádření konkrétně šlo? Vydal soud platební rozkaz a Vy jste proti němu podala odpor? A co bylo obsahem tohoto odporu? Obsah odporu je totiž pro soud klíčový a soud jej zkoumá.

Obecně se dá říci, že smlouva o půjčce je neplatná, pokud:

1. došlo k nedodržení zákona o spotřebitelském úvěru: rozpor se zákonem (např. nedodržení § 75 a 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru – postup s náležitou péčí): nedostatečné prověření bonity, tj. jestli je šance splácet půjčené peníze; poskytovatel půjčky vycházel max. jen z dokladů od dlužníka. Neprověřoval např. výpisy z bankovnictví, výdaje v souvislosti s bydlením (aby byla dostatečně prověřena úvěryschopnost). Spoléhání jen na to, co dlužník předkládá, nedošlo k dalšímu ověřování (nechování s péčí řádného hospodáře k půjčovaným prostředkům a ani v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru). 33 Cdo 2178/2018, 42 C 343/2020-20
2. byl porušen veřejný zájem, rozpor s dobrými mravy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) (21 Cdo 1484/2004)
3. ujednání obsahují „kličky“ znevýhodňující slabší stranu a další znevýhodňující ustanovení ve smlouvě (§ 1798 a násl., § 433 OZ)
4. půjčka byla poskytnuta lichevně, při zneužití tísně (§ 1796 OZ) 21 Cdo 1484/2004 – Půjčka a výše úroků v rozporu s dobrými mravy (lichva)

Soud by měl posoudit možnou absolutní neplatnost (§ 551, § 580 + § 581, § 583 OZ) + důkaz (např. posudek o invaliditě, nezvládnuté životní potřeby, stará lékařská zpráva, znalecký posudek, který hovoří o historii synovy nemoci).

Neplatnost smlouvy ještě neznamená, že by syn neměl vrátit samotnou jistinu (tj. základ dlužné částky), pokud ji spotřeboval. Ale už by to nebyla jistina s příslušenstvím a případně soudními náklady při platebním rozkaze.

Tedy by bylo vhodné (za předpokladu, že spíše pochybila banka, že syn by si možná sám od sebe půjčku nebral, že možná syn byl podveden anebo nerozuměl podmínkám, že by za běžného zkoumání ani neprošel prověřením úvěryschopnosti), na smír nepřistoupit a nechat soud prohlásit, že šlo z výše uvedených důvodů o neplatnou smlouvu. Nemohu však určit, zda to stejně uvidí soud. Na to znám příliš málo podrobností celého případu, synova stavu, správy synových financí jako celku, synova onemocnění...

Ve všech případech se pak v dalším řízení, které by nemělo být spojeno s řízením o neplatnost, příp. o vydání platebního rozkazu (ani zde nemám dost informací, o jaké řízení vlastně jde), kvůli nákladům řízení, se následně banka může domáhat vydání bezdůvodného obohacení (tj. jistiny dluhu). V tom řízení bude muset prokázat, že synovi opravdu peníze přišly, že je převzal on...

Pokud by syn částku přijal a spotřeboval, nebyl si vzhledem ke svému postižení vědom, co dělá, a je tak předpokladem, že přijal částku spíše jako dar nebo v dobré víře a pak by v souladu s § 3001 odst. 2 občanského zákoníku došlo nejspíš k rozporu s dobrými mravy, kdy pro vlastní vadné jednání věřitele by měla být částka vydána (též v souladu s judikaturou 28 Cdo 4584/2014).

Pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba zvážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. (II. ÚS 1292/21)

To by byly vaše argumenty v dalším soudním řízení. O kterém zase, bez dalších informací, nemohu více soudit.

Shrnu to:

• Pokud byl syn spíš zneužit, je snadnější (ačkoliv ne lehké) smlouvu zneplatnit a docílit i nevracení jistiny.
• Pokud si syn vzal půjčku vědomě, možná by byla neplatná, ale není jistota, že by se alespoň nevracela jistina (nicméně nejspíš by se nevracelo příslušenství).
• Rozhodující je duševní onemocnění, zda mělo/nemělo zásadní vliv, zda byl/nebyl omezen v té době ve svéprávnosti (není podstatné, zda to mohla banka vědět – to je do jisté míry o dokazování, co si asi tak mohla myslet, když člověk mladšího věku dokládá příjem invalidním důchodem, možná vypadá zvláštně, nemá třeba ani vlastní účet...).

Vím, že je problematika půjček a zneplatňování, příp. splácení pro člověka bez právního vzdělání náročná, ale zkuste primárně nepodlehnout nejjednoduššímu řešení (uznat dluh) – možná není nejlepší. Banka by ještě mohla vyhrožovat, že podá trestní oznámení pro úvěrový podvod, že syn třeba dokládal falešná potvrzení k úvěru – i to je spíš manipulace a vydírání, než že by to bylo skutečné riziko (pokud tedy syn opravdu ještě i cíleně nepodváděl).

Mgr. Radka Pešlová