Opatrovanka možná šíří pohlavní nemoc a odmítá lékaře

Moje opatrovanka s lehkou mentální retardací žije na ubytovně, je promiskuitní, neustále řešíme stížnosti, že si na ubytovnu vodí muže za peníze i zdarma. Nyní se nám doneslo, že má gynekologické problémy, bojíme se, že možná šíří pohlavní nemoc, nebo že je nějak ohroženo její vlastní zdraví. Přes opakované domluvy k lékaři jít odmítá s tím, že ji "nemůžeme nutit". Můžeme jí nějak nutit k testování/vyšetření a případně jaké prostředky můžeme použít?

Odpověď

Soudím z toho, že opatrovaná je na ubytovně, že sama má poměrně vysoce zachovanou schopnost věcem kolem sebe porozumět.
Pokud tomu tak je, tak je opravdu nutné respektovat, jak to chce ona.

Máme k tomu několikero judikátů:

• Nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. května 2001, sp. zn. IV. ÚS 639/2000 - „Právo nebýt léčen je silnější než povinnost léčit.“
  Z ústavního principu nedotknutelnosti integrity osobnosti vyplývá zásada svobodného rozhodování v otázkách péče o vlastní zdraví; proto při aplikaci ustanovení umožňujících ve vyjmenovaných případech, určité medicínské výkony či vyšetření provést i bez výslovného souhlasu občana (pacienta), je nutné šetřit podstatu této svobody a postupovat s maximální zdrženlivostí. Diagnóza není více než právo.
• Nález Ústavního soudu ČR č. j. I ÚS 2078/16
  I v oblasti poskytování zdravotní péče je třeba plně ctít zásadu svobody a autonomie vůle a možnost pacienta odmítnout poskytnutí péče, byť by byla i považována za nezbytnou pro zachování jeho života. Lékaři a další zdravotničtí pracovníci mohou takové osoby přesvědčovat, mohou se snažit je přimět ke změně jejich postoje, pokud je zjevně pro ně škodlivý, ale v konečném důsledku nemohou zabránit realizaci rozhodnutí o odmítnutí péče, které bylo učiněno na základě svobodné a vážné vůle dospělé svéprávné osoby, pouze z toho důvodu, že se domnívají, že toto rozhodnutí danou osobu poškozuje. Proto jedná-li jakákoliv osoba v souladu s těmito pravidly, a potřebnou péči neposkytne s ohledem na nesouhlas svéprávného dospělého pacienta, nemůže spáchat trestný čin neposkytnutí pomoci, neboť by nebyl naplněn jeden z nezbytných znaků trestného činu - protiprávnost jednání.

Většinou judikatura počítá se svéprávností člověka a zde samozřejmě dochází k úvaze „vždyť je omezena“, tak není svéprávná. Tato úvaha se jistě může zdát velmi oprávněna, ale omezení musí stát na tom, co osoba nezvládá (např. nerozezná léky od bonbónů, nechápe smysl operací, nedokáže rozeznat skalpel od nože atd.), ale často dochází k omezení svéprávnosti ve zdravotních věcech u osob „neposlušných“ nebo neochotných žít „normálně“, odmítajících léčbu. Tyto osoby se možná chovají nerozumně, možná jim to škodí a možná by přežili déle a zdravěji, kdyby si od lékaře nechali pomáhat, možná by pro ostatní byli přijatelnější, kdyby pravidelněji brali léky atd., ale to nic nemění na tom, že jsou schopni o zdravotních zákrocích/léčbě přemýšlet a mají právo se tak rozhodovat sami.

A opatrovník není osobou, která je má jako zbytek společnosti nutit, ale má dohlédnout na to, aby jejich práva byla naplněna. Pokud má tedy neomezený člověk ve svéprávnosti právo sebedestrukce např. podstupováním přemíry stresu v práci, neléčením vysokého krevního tlaku, nechození k zubaři, jezení sladkého, pití kávy atd., pak i člověk omezený ve svéprávnosti může být ke svému tělu bezohledný a opatrovník má vytvořit prostor, aby mu za to lékaři nenadávali, aby druzí ho proto nevylučovali ze společnosti, aby bylo jeho právo „dělat si to po svém“ respektováno. Dokonce kupodivu tu není opatrovník od toho, aby opatrovaného poučoval o rizicích a přemlouval ho a varoval. Opatrovník má znát opatrovancův stav, má chránit jeho práva (např. dle § 28 zákona o zdravotních službách) a má vytvořit prostor k léčbě, když toho opatrovaný není schopen (např. pokud v okrese není zubař, vyjednávat s pojišťovnou, zajišťovat a sehnat zubaře, protože takové administrativy opatrovaný není schopen; pokud opatrovaný potřebuje sanitu, vyjednat s lékařem, protože opatrovaný třeba není schopen tak hájit svá práva; pokud opatrovaného v nemocnici usurpuje sestra, nerespektuje jeho potřeby, opatrovník má pohnat k odpovědnosti sestru, nebo alespoň přinutit ji, aby zanechala útoků atd.).

Zdravotní péči lze osobě (tedy i opatrované) poskytnout bez jejího souhlasu pouze při akutní a neodkladné péči (např. dle § 5 zákona o zdravotních službách) a pokud vážně ohrožuje své okolí. V jiném případě ne. Dokonce i pokud ohrožujete jen sebe (např. podepisujete reverz), nemohou Vás proti vůli lékaři léčit.

Co se týče pohlavních chorob, tak je rozhodně oprávněné se obávat, že opatrovaná ohrožuje nejen sebe (což je její právo), ale také okolí. A to dokonce až tak, že je považované za trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci (dle § 152, 153 a 155 trestního zákona), kam pohlavní choroby dle nařízení vlády č. 435/2009 Sb. patří. Přesto ale šíření nakažlivé lidské nemoci není dle § 367 a § 368 trestního zákona povinnost oznámit nebo překazit. Proto opatrovník, který ze své funkce získá podezření, že ten, o jehož práva se má starat, šíří pohlavní nemoci, ho nemůže „udat“. Opatrovník je tu k ochraně práv opatrované/ho, a nikoliv, že ho bude víc hlídat a trestat. Je to podobné jako u rodiče, který je tu také k ochraně dítěte, ale když dítě něco provede, tak ho neudá na policii. Dokonce má právo rodič nevypovídat, aby sobě nebo osobě blízké nezpůsobil újmu.

Závěrem lze tedy shrnout, že nemáte, rozumí-li situaci alespoň trochu opatrovaná, ji nutit a nejste tu od toho, abyste ochránili její sexuální partnery. Ale jako opatrovník můžete zajistit, aby měla dostatek prostředků k žití, k pořízení třeba kondomů a měla možnost navštívit příslušné oddělení lékařské medicíny. Pokud nemá opatrovaná prostředky, měl by opatrovník administrativně udělat práci a zjistit, které organizace bezplatně takovéto prostředky v rámci preventivních programů poskytují a vyžádat je pro svou opatrovanou.

Dále bych pro zvýšení důvěry mezi opatrovníkem a opatrovanou ještě vysvětlila opatrované, že kdyby ji někdo nařkl ze šíření pohlavní choroby, aby Vám hned dala vědět, že jí pomůžete s obhajobou, že jste na její straně. Zní to asi děsivě, ale ano, opatrovník je na její straně. Je jistě na pováženou, že opatrovaná (možná) šíří pohlavní chorobu, ale opatrovník by měl být na straně opatrované až tak, že by ho nemělo zajímat, „kam šíří opatrovaná“, ale kdo je odpovědný za to, že nakazil opatrovanou a toho by měl opatrovník hledat a pohnat k odpovědnosti (náhradě škody). A pokud byste šli opravdu cestou pomoci a chránění práv, tak touto cestou byste mohli dosáhnout více (oficiálně). Protože můžete podat trestní oznámení, že se domníváte, že opatrovaná byla nakažena pohlavní nemocí. Uvedete pro to nějaké argumenty. A policie bude vyšetřovat, jestli je opravdu nakažena a kdo ji nakazil. A tím, oklikou, ji dostanete na vyšetření. A následně budete chránit ji a vymáhat její škodu. Místo viníkem bude obětí (a to navíc vzhledem ke svému postižení) zvlášť zranitelnou obětí a bude mít právo na advokáta. A z pozice opatrovníka – toto bude hájení jejich práv.

Mgr. Radka Pešlová

---

§ 152 zák. č. 40/2009 Sb.
Šíření nakažlivé lidské nemoci
(1) Kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek,
c) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo
d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt.
(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob.
(5) Příprava je trestná.

§ 153
Šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti
(1) Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek,
b) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo
b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 proto, že hrubě porušil zákony na ochranu veřejného zdraví.
(5) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil předpisy na ochranu veřejného zdraví.

§ 155
Ohrožení pohlavní nemocí

Kdo jiného vydá, byť i z nedbalosti, nebezpečí nákazy pohlavní nemocí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 453/2009 Sb.
Nakažlivé lidské nemoci pro účely trestního zákoníku
AIDS (syndrom získané imunodeficience) včetně nosičství viru HIV
amébová úplavice
dávivý kašel
cholera
hemorhagické horečky (např. Ebola, Marburg)
mor
ornitóza a psitakóza
otravy a nákazy infekčního původu šířené potravinami a vodou
pohlavní nemoci
salmonelózy
SARS (Severe acute respiratory syndrome - těžký akutní respirační syndrom)
trachom
trichinóza
tuberkulóza
tyf břišní a paratyf B včetně nosičství
tyf skvrnitý
úplavice bacilární
virové hepatitidy včetně nosičství viru hepatitidy B
záškrt
COVID-19

 

 

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Statutární město Brno a Jihomoravský kraj.