Opatrovaný trvá na uskladnění věcí, které ztrácejí hodnotu

Opatrovaný má z minulosti uskladněn nábytek a další vybavení z předchozího bytu ve skladu, který si sjednal před omezením svéprávnosti. Vlivem nevyhovujících podmínek skladu je majetek již značně znehodnocen kvůli plísni apod. Opatrovanec bydlí na ubytovně, kam si další věci vzít nemůže. I pokud by získal jiné bydlení (dlouhodobá záležitost), nebude mít možnost tak velkého bytu, aby tam mohl mít všechny věci. Majitel skladu nyní trvá na vystěhování věcí. Majetek je, vzhledem k jeho stavu, nevalné hodnoty, náklady na jiné prozatímní uskladnění (bez výhledu kam vše trvale přestěhovat), převyšují jeho hodnotu, prodej věcí je nereálný, vzhledem ke stavu. Opatrovanec trvá na tom, že do budoucna chce bydlet se "všemi" věcmi, bez ohledu na reálné možnosti. Jak mám jako opatrovník postupovat?

Odpověď

Jako opatrovník spravujete běžný majetek opatrovaného. Ideálně se opatrovnictvím opatrovník snaží naplnit opatrovancova práva a chránit jeho zájmy (§ 466 občanského zákoníku). Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, i když je opatrovanec projevil dříve, včetně přesvědčení nebo vyznání, soustavně k nim přihlíží a zařizuje opatrovancovy záležitosti v souladu s nimi. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance. Opatrovník dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním opatrovancovým představám a přáním. (§ 467 občanského zákoníku)

Opatrovník tedy a priori neplní jen, co si opatrovaný přeje, ale musí se snažit chovat tak, jak by se choval opatrovaný, kdyby na to mentálně/duševně ještě měl schopnosti a pak případně jednat v zájmu (hospodárně) opatrovance.

Proto je třeba vyhodnotit:

1. Hodnotíte, že vybavení opatrovaného ve skladovacím prostoru podléhá zkáze. Měla byste řešit, zda byly dodrženy podmínky skladování a zda majitel skladu (pronajímatel) neručí opatrovanému za způsobenou škodu vadným poskytnutím plnění ze smlouvy.
2. Dále je potřeba zkontrolovat, zda majitel skladu má oprávnění trvat na uvolnění skladu, tj. je zde platná výpověď ze smlouvy? Jsou dodrženy výpovědní podmínky? 
3. Až v posledním bodě se budete zabývat „Opatrovanec trvá na tom, že do budoucna chce bydlet se "všemi" věcmi“. Toto vyhodnotíte, zda je přání opatrovaného možné naplnit. Pokud to značně ohrožuje opatrovancovy zájmy (aby nebyl dlužníkem, aby se nezvýšily další náklady, které si opatrovaný nemůže dovolit apod.), pak se přikloníte k tomu, že není možné naplnit zvláštní opatrovancovy představy a přání, opatrovancovo přesvědčení, proto tomu rozumně odporujete a zdůvodníte, že to je v právním zájmu opatrovaného nyní udělat jinak, než si přeje.
4. Následně budete hledat formu, jak vysvětlíte opatrovanci srozumitelně povahu a následky Vašeho rozhodnutí. Případně budete hledat způsob, jak to udělat, aby to lépe přijal. Třeba by se potřeboval s věcmi rozloučit, vyfotit si je.
5. Před likvidací by bylo vhodné věci dobře zdokumentovat, zvážit jejich prodej za zbytkovou hodnotu.
6. Pokud totiž půjde o likvidaci majetku převyšující jednu třetinu opatrovancova majetku (což by vzhledem k pobytu na ubytovně snadno mohlo být) byl by nutný souhlas opatrovnické rady (dle § 480 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku), případně soudu, není-li opatrovnická rada zřízena. V takovém případě by bylo nutné podat návrh na schválení právního jednání. Pokud ale tato třetina představuje hodnotu jen nepatrnou, pak by toto schvalování (resp. souhlas opatrovnické rady) nebylo nutné.
7. Souhlas opatrovnické rady (příp. soudu) bych zvážila i v případě, že přání opatrovaného je opravdu tak jasně a jednoznačně vyjadřováno, opravdu si opatrovaný uvědomuje, co se děje, i případně, že na skladování nemá, ale i přes to na majetku velmi lpí. Dá se totiž říci, že každý má právo dělat chyby a rozhodovat se i pro sebe špatně (např. s následkem dlužit), pokud své situaci dokázal porozumět. Pokud je opatrovaný v tomto ještě s dostatečně zachovanou rozhodovací dovedností, pak nelze jeho přání tzv. přetlačit. Opatrovaný je omezen zpravidla na to, na co už sám kapacitu nemá, a také v tom, v čem by si právě pasivitou (neschopností dovodit) škodil. Opatrovník má hájit práva opatrovaného (sem by spadalo třeba uplatnění nároku na náhradu škody dle bodu jedna, nebo rozporování výpovědi dle bodu dvě), pokud by toho opatrovaný sám o sobě nebyl schopen. Restriktivní jednání opatrovníka vůči opatrovanci je vždy otázkou, zda nejde o vadný postup (nehájení práv, ale uplatňování moci).

Snad v tom dokážete pro opatrovného nalézt nejvhodnější řešení?

Mgr. Radka Pešlová