Opatrovník brání kontaktu opatrovaného s matkou

Jak postupovat v situaci, kdy opatrovník brání kontaktu s jinými osobami (v tomto případě se jedná o matku opatrovance)? Obrátila se na nás matka našeho uživatele (denního stacionáře pro lidi s mentálním postižením). Neví si rady se situací, kdy jí její bývalý manžel a zároveň opatrovník jejího syna brání v kontaktu s ním. Je možné, aby opatrovník takto bránil svému opatrovanci v kontaktu s jeho matkou? Jak v tomto případu postupovat? Opatrovník má hájit zájmy a přání svého opatrovance. Dle našeho názoru by mu měl kontakt s jeho matkou (za předpokladu, že si to opatrovanec bude přát) umožnit.

Odpověď

Dle § 466 občanského zákoníku k povinnostem opatrovníka náleží udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení, projevovat o opatrovance skutečný zájem, jakož i dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Rozhoduje-li opatrovník o opatrovancových záležitostech, vysvětlí opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí.

Dle § 467 občanského zákoníku pak opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů (zde je nutné říct – těch, ke kterým má dost zachovaného intelektu), i když je opatrovanec projevil dříve, včetně přesvědčení nebo vyznání, soustavně k nim přihlíží a zařizuje opatrovancovy záležitosti v souladu s nimi. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance. Opatrovník dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním opatrovancovým představám a přáním.

S ohledem na výše uvedené se dá říci, že opatrovník primárně nemá bránit kontaktu opatrovance s kýmkoliv, ale má hájit opatrovancova práva, zájmy a plnit opatrovancovy představy a přání (pokud mu nejsou škodlivá).

Pokud opatrovník zneužívá svého postavení k manipulaci opatrovaným nebo k omezování opatrovaného, pak je nejspíš jeho funkce vykonávána špatně. Ten, kdo se domnívá, že zde dochází k poškozování práv opatrovaného, může vyvolat přezkum opatrovnictví (aby byl určen opatrovníkem někdo jiný). Také má ten opomíjený možnost iniciovat založení opatrovnické rady a kontrolovat činnost opatrovníka, ale nic z toho nezaručí „slušné chování“ opatrovníka (resp. změna opatrovníka by to zaručit mohla).

Ačkoliv se to děje u dětí, u dospělých tato cesta není prověřena, ale šlo by soudně žádat umožnění setkávání se s opatrovaným, zvláště v případě, pokud má rodič stále i k dospělé osobě (nyní opatrovanému) vyživovací povinnost. Ale jak píši, bude to nejspíš precedentní řízení a není jisté, o co by soud (resp. žaloba) svůj nárok plně opřela.

Blíže nepíšete, jak ono bránění probíhá. Může být, že opatrovník nepovolí prolomit mlčenlivost u služeb vůči komukoliv (tedy i třeba vůči druhému rodiči opatrovaného). Je pravomocí klienta samotného při znalosti a schopnosti naplnit § 100 zákona o sociálních službách, aby službě dovolil poskytovat informace. Ale pokud to sám opatrovaný nezvládá, musí (resp. může) tak činit opatrovník. Fyzické setkávání pak zakázat nejde, ale jde o to, kdo setkání iniciuje. Nelze opatrovaného do setkávání nutit. Služba sama je tu především k ochraně zájmů svého klienta, a nikoliv k umožnění styku kohokoliv se svým klientem.

Váš dotaz sice není totožný, ale mezi rodiči opatrovaného jsme ještě řešili tuto problematiku: https://www.mskruh.cz/poradna/pravni-poradna-pro-opatrovniky/ptate-se-opatrovnik-neposkytuje-informace-druhemu-rodici. Mohlo by Vám to být k užitku.

Mgr. Radka Pešlová

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují: TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj, Ministerstvo zdravotnictví, Nadace zdraví pro Moravu, Nadace Agrofert, Středočeský kraj a drobní dárci.