Opatrovník má zdravotní potíže. Kdo ho zastoupí?

Ráda bych se zeptala na možný postup v této situaci. Máme klientku OSV, jež je opatrovníkem svého syna s poruchou autistického spektra. Paní se psychicky zhroutila a nyní je hospitalizována. Jelikož je potřeba aktuálně řešit umístění syna do pobytového zařízení (s čímž souvisí samozřejmě podpisy smluv apod.), zajímá nás, zda a jak je možné, paní jako opatrovníka zastupovat. Tento případ jsme konzultovali s metodičkou z Krajského úřadu a dále také s vyšší soudní úřednicí okresního soudu. Bylo nám sděleno, že není možné ustanovit dva opatrovníky pro jednu osobu. Samozřejmě pokud bychom vnímali, že paní není schopna vykonávat funkci opatrovníka již z dlouhodobého pohledu, doporučíme změnu opatrovníka. V tomto případě bychom chtěli ponechat opatrovníkovi čas na zotavenou, ale nevíme, jak to právně uchopit.

Odpověď

Píšete, že se opatrovnice psychicky zhroutila. Pokud je schopná v nemocnici přijmout návštěvu a současně vědomě udělit plnou moc (rozumí, co by podepsala), pak Vás krátkodobě zmocnit může. Resp. může zmocnit jinou osobu. Dovozuji, že jste sociální odbor a jako sociální pracovníci nemáte zastupovat na plnou moc (to není formát sociální práce). Proto by bylo vhodné, pokud by paní zmocnila někoho jiného (jako soukromou osobu).

Zádrhel by mohl vzniknout (u plné moci) na straně, kde byste ji použili. Plnou moc není protistrana povinna plně respektovat. Např. očekávám, že v bance se se zmocněncem opatrovníka nikdo bavit nebude (a vynutit to lze jen soudní žalobou). Pokud by paní zmocnila advokáta, měl by větší šanci uspět.

Paní můžete pomoci vyhledat zástupce, řešit věci přes datovou schránku, zprostředkovávat kontakt... Na dálku může změnit pro syna rozsah sociální služby, sjednat odlehčovací služby tak, aby dopisy k podpisu a soc. šetření proběhlo nejen se synem, ale i s opatrovnicí v nemocnici. Pokud to nahradíte plnou mocí, asi to nikdo nebude kritizovat, ale že to není vhodné řešení, jsem Vám napsat musela.

„Běžné“ opatrovníky opravdu nejde stanovit dva, ale soud by mohl v současnosti pro zdravotní stav paní opatrovnictví odejmout a jmenovat jiného opatrovníka, a až se paní uzdraví, tak lze situaci zase vrátit. Nicméně, domyslíme-li alespoň minimální dobu řízení u soudu s nabýváním právní moci, není to nejsnadnější řešení. V takovém případě se ale domnívám, že by soud měl přistoupit na řešení opatrovnictví předběžným opatřením (poté, co byste podali návrh). Toto by bylo rozhodně vhodné, pokud současná opatrovnice nechápe, co se kolem ní děje, a řešení plnou mocí by bylo nemožné (resp. bylo by zjevné, že není ve stavu vědomě plnou moc udělit).

Celkově se to s plnou mocí má takto:

Za starého občanského zákoníku (do 31.12.2013) se právně vykládalo, že opatrovnictví svěřené rozhodnutím soudu opatrovníkovi nelze dále postoupit plnou mocí.

Dle nového občanského zákoníku (toho, podle kterého postupujeme nyní – účinného od 1.1.2014) se mělo za to, že se rozšířily možnosti zastoupení, a že se snad i opatrovník může nechat na plnou moc zastoupit. Stejně jako by se tolerovalo, že najme sobě advokáta, když by potřeboval pomoci. Ale systematicky to nedává smysl a z toho pak vyplynula úvaha, že nejspíš nelze plnou moc, resp. postoupení opatrovnických pravomocí plnou mocí uznat.

K tomuto názoru se přiklání i Ministerstvo vnitra a krajské úřady (kontrola a metodika výkonu veřejného opatrovnictví), když není podporováno uzavírání veřejnoprávních smluv o přenosu opatrovnictví z jedné obce na druhou, jak jinak v jiné agendě umožňuje správní řád.

Proč to systematicky nedává smysl:

• Opatrovník má činit běžné věci, na složitější má žádat o souhlas buď opatrovnickou radu nebo soud. Tedy není v čem by se měl nechal zastupovat advokátem (primárně).
• Zmocnění „ke všemu“ se jeví jako neběžné, proto by plná moc měla být schválena soudem.
• Opatrovník vyřizuje záležitosti za opatrovaného a některé věci mohou být náročnější, pak ale sjednává advokáta opatrovanému (např. získání zpět nemovitosti, vrácení daru apod.). Může žádat o advokáta za sníženou úhradu, slevu ze soudního poplatku, může se i poradit...
• Soud prověřil jeho jako konkrétní osobu, ověřil, jak je schopen projevovat zájem o opatrovaného, že není s opatrovancovými zájmy v kolizi, že sám nemá existenční problémy (např. insolvence, trestní stíhání), svěřil v zájmu opatrovaného věci právě tomuto (prověřenému) opatrovníkovi. Pokud by svou povinnost opatrovník posunul dál, zmocněnci, toho soud neprověřil a nepověřil.
• Opatrovník sám sebe (ke své odpovědnosti) má povinnost se s opatrovaným stýkat, znát jeho zdravotní stav, řešit jeho práva a povinnosti.
• Opatrovník dospělých je do jisté míry obdobou jako pěstoun nezletilého. Pěstounovi je dítě svěřeno rozhodnutím soudu a ani on nemůže své pěstounské pravomoci v celku přesunout na jiného. Krátkodobě drobné záležitosti ano (např. pěstoun bude v práci, tak dítě na preventivní prohlídku vezme třeba manžel pěstouna, rodič pěstouna). Ale pěstoun nemůže prostě na půl roku odjet a dítě tu nechat někomu jinému na plnou moc. Resp. může odjet, může to zkusit, ale domnívám se, že pokud by to zjistil soud, bylo by to porušení povinností pěstouna. A stejné je to u opatrovníka. Je-li k tomu vážný důvod (např. opatrovník v nemocnici), vlastně i nevážný důvod (opatrovník je v práci), tak pokud jinak má situaci pod kontrolou, je to jen otázka vlastně chvíle a jednotlivostí, tak zastoupení může být přípustné, ale ve větší míře je to velmi sporné.

Takže, jak z toho ven, když opatrovník, resp. někdo za opatrovníka dokládá plnou moc (nyní ji potřebujeme) a potřebujeme s takovým zástupcem opatrovníka jednat…

• Rozvažte míru jednání... Pokud by mělo jít o jednání, které by měl schvalovat soud/opatrovnická rada (např. umístění syna s PAS do služby), pak nám zjevně plná moc nepomůže.
• Pokud to ale potřebujete... Možná na základě emocí bude ochoten s Vámi někdo (v menších věcech) jednat. 

Projednávat se zmocněncem vše?

• Tady, právě protože je to nevyjasněné – připouští se sice, aby se opatrovník nechal v drobnostech zastoupit, ale současně je tu jednoznačné rozhodnutí soudu, kde je konkrétní uvedená osoba, která má činnost opatrovníka vykonávat (jsou prověřovány její kvality), tak bych se na zmocněnce v další věci neobracela. Vždy bych kontaktovala opatrovníka, a pokud ten by v jednotlivém odkázal na zmocněnce, tak aspoň to rozhodl a jen formálně to stvrdí zmocněnec.
• Nadto komplexní převedení pravomocí by měl schválit soud jako neběžné jednání.

Snad je to alespoň malou odpovědí.

Mgr. Radka Pešlová

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují: TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj, Ministerstvo zdravotnictví, Nadace zdraví pro Moravu, Nadace Agrofert, Středočeský kraj a drobní dárci.