Opatrovník neposkytuje informace druhému rodiči

Může opatrovník - matka postiženého plnoletého člověka - bránit v nepředávání informací druhému rodiči postiženého?

Odpověď

Je mi to líto, ale lidé mohou dělat vše, co zákon nezakazuje, takže do jisté míry může opatrovník dělat svým způsobem ledasco, ale tímto prohlášením Vás jako tazatele trošku „chytám za slovíčko“. Bohužel tím ale chci naznačit, že není příliš obrany proti opatrovníkovi, který si spíš opatrovnictvím řeší své problémy než zájmy opatrovaného.

Obecně se dá říci, že opatrovník má o záležitostech opatrovaného mlčet (ochrana osobnosti, osobních údajů), ale lze odhadovat, že zrovna v rodině to bude dělat velké zlo.

Pokud jednání opatrovníka není v souladu se zájmy opatrovaného (byť se jeví třeba v souladu s ochranou osobních údajů) nebo není v souladu s přáním opatrovaného, pokud jde o vcelku rozumné přání (kterému nelze rozumně odporovat), lze si na opatrovníka stěžovat – resp. lze podat návrh na změnu opatrovníka. Opatrovník by se toho dopouštět neměl a v zájmu opatrovaného by měl využít i třeba poskytnutí informací třetí osobě.

Druhý rodič má (právě s ohledem na jistý druh mlčenlivosti opatrovníka) možnost požádat daného opatrovníka o svolání opatrovnické rady. Pokud by to opatrovník neudělal, může proces vyvolat soud. Jako člen opatrovnické rady má pak více pravomocí (ač nejsou v zákoně více rozebrány), např. kontrolovat činnost opatrovníka a tím i právo na informace o opatrovaném.

K tomu více zde:

• https://www.reformaopatrovnictvi.cz/opatrovnictvi/opatrovnicka-rada/
• https://www.jurisprudence.cz/cz/casopis/perspektivy-institutu-opatrovnicke-rady.dm-77.pdf

Ještě by teoreticky bylo možné styk (vč. poskytování informací) se zletilým dítětem vynutit soudně, ale toto je otázkou, jak by se na to díval soud. Pokud je druhému rodiči stále určena povinnost vyživovat toto postižené zletilé dítě, tak bych viděla tuto možnost jako reálnou.

Mimořádně je v zákoně definováno, že v době studia má vyživující rodič právo na informaci o studiu dítěte, ale nejspíš Vám jde o širší rámec.

Mimo „povinnost předávat informace“ bych ještě zvážila spolupráci s mediátorem, terapeutem či jiným prostředníkem, který by pomohl napravit vzájemné vztahy, neboť pokřivené vztahy a z toho vznikající konflikty nelze často vyřešit jen tím, zda právo říká můžeme/musíme. Právo nebývá tak konkrétní, aby dokázalo vyprecizovat odpověď na každý rodinný konflikt a zrovna opatrovnictví je velmi neukotvené.

Opatrovník do jisté míry řeší jen právní věci a neměl by řešit věci bez právního dopadu (např. zakazovat opatrovanému pohyb, styk s někým druhým, mít někoho rád, jaké oblečení si opatrovaný obleče apod.), ale někdy třeba tím, že neposkytne finanční prostředky na jízdné, dokáže fakticky zabránit setkávání se s jinými lidmi; nebo tím, že neobjedná sociální službu pro doprovody, oblékání, obouvání, tak nesamostatný opatrovaný je taky nad míru omezen. Proto lze říci, že „šikovný“ opatrovník dokáže zdůvodnit mnoho postupů, které se jeví velmi křivě a neprávně.

Mgr. Radka Pešlová

Poradnu Moravskoslezského kruhu v roce 2022 podpořili: TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj, Ministerstvo zdravotnictví, Nadace zdraví pro Moravu a drobní dárci.