Opatrovníku, pozor, Domov může obcházet zákon

Hledám složitě vhodné zařízení pro opatrovanou maminku. V poptávaném domovu se zvláštním režimem jsou dvě smlouvy, první je na klienta – zákonná výše s tím, že musí zůstat 15 procent z důchodu, druhá smlouva, kterou potřebuji řešit, je darovací smlouva, viz níže. Ta se podepisuje za rodinu (mám podepsat já – dcera) a bude hrazena z příjmu z pronájmu bytu opatrované maminky, bude zřízen zvláštní účet, ze kterého se bude platit měsíčně stanovená částka v darovací smlouvě.  Projde to ve vyúčtování u opatrovnického soudu? 

Podrobnosti k darovací smlouvě: Obdarovaný je právnickou osobou - nadačním fondem, jehož účelem je finanční a materiální pomoc a podpora domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem provozovaných pod značkou („Domovy"), a na zlepšení života a komplexní péče v těchto Domovech, akcí pro získáni zdrojů na financování účelu nadačního fondu a propagaci Domovů, podpora kulturních a společenských aktivit seniorů a ostatních osob nacházejících se v Domovech a podpora vzdělávání pracovníků pečujících o seniory a ostatní osoby v Domovech. Tato Smlouva se uzavírá na dobu určitou, a to na dobu trvání (účinnosti) Smlouvy o poskytování pobytových služeb sociální péče…

Odpověď

Z pohledu opatrovníka bych byla v této věci velmi opatrná. Pokud má být druhá smlouva hrazena z prostředků Vaší maminky, konkrétně z příjmu z pronájmu jejího bytu, podle mého názoru není vhodné ji za maminku jako její opatrovnice podepisovat ani ji předkládat soudu s doporučením ke schválení.

U domova se zvláštním režimem totiž zákon o sociálních službách stanoví v § 73 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, že po úhradě za ubytování a stravu musí osobě zůstat alespoň 15 % jejího příjmu. Úhrada za péči se pak podle § 73 odst. 4 stanoví ve výši přiznaného příspěvku na péči. Zákon tedy poměrně přesně vymezuje, jakým způsobem a v jakém rozsahu lze z příjmů klienta úhradu sociální služby provádět. 

Současně je zde ještě zásadnější problém. Podle § 2067 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, případně osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána, pokud k darování dochází v době, kdy je dárce v péči tohoto zařízení nebo jeho služby přijímá. 

Jestliže tedy předmětná „darovací smlouva nadaci domova“ ve skutečnosti slouží k tomu, aby maminka ze svého majetku pravidelně poskytovala domovu další finanční prostředky nad rámec zákonné úhrady, považuji to za velmi problematické. Skutečnost, že smluvní stranou není přímo provozovatel DZR, ale nadace, sama o sobě problém neřeší. Bylo by nutné posoudit konkrétní právní a majetkové propojení nadace s domovem a skutečný účel smlouvy. Pokud však nadace funguje jako prostředník, jehož prostřednictvím má domov získávat další plnění z majetku klientky, může to podle mého názoru ukazovat na obcházení jak limitů úhrady podle zákona o sociálních službách, tak účelu § 2067 občanského zákoníku.

Zásadní je také Vaše postavení opatrovnice. Podle § 466 odst. 1 občanského zákoníku máte jako opatrovnice povinnost starat se o naplnění práv opatrované a chránit její zájmy. Vaší rolí tedy není hájit finanční zájmy domova, ale zájmy Vaší maminky. 

Pokud má rodina zájem domovu finančně přispívat nad rámec částky, kterou lze po mamince požadovat, viděla bych právně čistší řešení v tom, aby takovou částku hradila dcera či jiný rodinný příslušník ze svých vlastních prostředků. Zákon o sociálních službách ostatně počítá s možností spoluúčasti jiné osoby na úhradě nákladů. ⁠

Naopak bych nedoporučovala vytvářet zvláštní účet, na který budou přicházet příjmy z pronájmu bytu maminky a ze kterého se bude pravidelně hradit částka podle této darovací smlouvy. Tím by totiž fakticky docházelo k použití majetku opatrované ve prospěch poskytovatele či s ním propojeného subjektu, což je z hlediska opatrovnictví velmi obtížně obhajitelné.

Pokud byste tuto smlouvu předložila opatrovnickému soudu ke schválení, můj právní názor je, že by ji soud za těchto okolností schválit neměl. Nemohu samozřejmě vyloučit, že konkrétní soud nebude všechny souvislosti sociálních služeb, zejména konstrukci „darovací“ smlouvy přes nadaci, dostatečně řešit. To ale podle mého názoru není důvod, abyste jako opatrovnice takové právní jednání sama navrhovala a podporovala.

Současně bych upozornila ještě na jednu věc. Pokud by opatrovník vědomě nakládal s majetkem opatrované v rozporu s jejími zájmy a způsobil jí tím škodu, mohou za určitých skutkových okolností přicházet v úvahu i trestněprávní důsledky, zejména trestný čin zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku nebo porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 trestního zákoníku. Neznamená to samozřejmě, že samotný podpis takové smlouvy automaticky zakládá trestní odpovědnost. U trestných činů je nutné posuzovat konkrétní jednání, vznik škody a zejména zavinění. Nejvyšší soud ostatně výslovně rozlišuje mezi pouhým nesprávným nakládáním s cizím majetkem a úmyslným přisvojením svěřené věci či porušením povinnosti se vznikem relevantní škody. 

Z Vašeho dotazu ale zároveň vnímám, že sama máte pochybnosti, zda je takový postup správný, a právě proto si jej předem ověřujete. To je naopak správný postup. Je také docela možné, že na Vás domov určitým způsobem tlačí a Vy současně přirozeně cítíte vděčnost za péči, kterou mamince poskytuje. Tyto dvě věci je však potřeba oddělit. Jako dcera můžete chtít domovu pomoci a můžete mu případně přispívat ze svého, ale jako opatrovnice byste měla hájit především majetkové a osobní zájmy maminky.

Za daného stavu bych proto doporučila druhou smlouvu za maminku nepodepisovat, nehradit ji z jejích prostředků a soudu nepředkládat návrh na schválení takového právního jednání jako jednání v zájmu opatrované. Pokud chcete domovu finančně přispívat, řešila bych to odděleně jako Vaši vlastní platbu ze soukromých prostředků.

Mgr. Radka Pešlová