Postačí k uzavření smlouvy zastoupení členem domácnosti?

Jsem rozhodnutím soudu stanovena jako zástupce členem domácnosti pro mou maminku. Maminka by měla nastoupit do domova pro seniory. Můžu za ni smlouvu uzavřít? Postačuje institut zástupce členem domácnosti k uzavření pobytové sociální služby?

Odpověď

Ačkoliv dáváte jednoduchou a přímou otázku, musím odpovědět trochu oklikou.

Zastoupení členem domácnosti (dle § 49 a násl. občanského zákoníku) není zatím častým a zaběhnutým způsobem zastoupení. Některé soudy zastoupení schválí velmi obecně a některé soudy schvalují zastoupení, kdy je vymezeno v čem zastoupení probíhá. Proto je podstatný i obsah schválení (tj. rozhodnutí soudu dle § 50 oz).

Dle § 52 oz se zastoupení vztahuje na obvyklé záležitosti, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného. Zástupce však není oprávněn udělit souhlas k zásahu do duševní nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky. Pokud je v rozhodnutí soudu konkrétně něco vymezeno – rozhoduje zástupce v rozsahu rozhodnutí.

Pak je důležité, jak je na tom zastupovaná maminka:

1. Maminka ví, co se děje, do domova chce, ale sama už asi neporozumí celému procesu jednání, smlouvě, placení…
2. Maminka neví, co se děje, neví, zda do domova chce, nebo nechce, neporozumí téměř ničemu okolo.
3. Maminka sice ví/neví, co je pro ni vhodné (v jejím zájmu), ale do domova nechce.

Analogicky (podobná situace – stěhování – je upravena v opatrovnictví) pak dovozujeme, že změna bydliště (přesun maminky ze současného bydlení do domova pro seniory) není běžnou záležitostí (dle § 480 oz: Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník rozhodnout o změně bydliště opatrovance, umístění opatrovance do uzavřeného ústavu nebo podobného zařízení v případě, kdy to zdravotní stav opatrovance zjevně nevyžaduje.). Protože zástupce rozhoduje svým způsobem samostatně a jeho jednání nikdo další neschvaluje (není možné podat návrh na soud na schválení neběžného právního jednání, jak by to mohl udělat opatrovník), pak je zástupce omezen jen na drobné/běžné věci. Změna prostředí zastupovaného tím běžná není.

Pokud půjde o případ 1, maminka chce, ví, co se děje, ale nerozumí „papírům“, pak si maminka rozhodne, že službu chce, rozhodne si, že se chce stěhovat, a zástupce jen dořeší smluvní vztah v zájmu opatrované. Ideálně smlouvu podepíše chápající maminka a Vy jako zástupce. Tím bude smlouva uzavřena za projevu vůle maminky a právně to pohlídáte Vy. Protože maminka chápe jednání, není omezena ve svéprávnosti, tak je to vlastně tak, že ona si sama ve svůj prospěch uzavírá smlouvu a vy jako zástupce jste pojistkou kontroly. Toto nelze mamince odepřít.

Pokud půjde o případ 2, z Vaší pozice jde už o rozhodnutí o bydlišti maminky, a to není běžné.

Pokud půjde o případ 3, tak dokonce proti vůli maminky (což se vlastně dá říci i u případu 2., když neví, tak nemá vůli) by šlo ji do služby umístit jen dle § 91a zákona o sociálních službách a tam umístění provádí opatrovník (tím nejste), pokud neposkytnutí okamžité pomoci při řešení nepříznivé sociální situace by v důsledku oslabení nebo ztráty schopnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu způsobeného duševní poruchou ohrozilo její život nebo by jí hrozilo vážné poškození zdraví anebo by totéž hrozilo osobám v jejím okolí a nezbytnou podporu a pomoc jí nelze zajistit mírnějším a méně omezujícím opatřením.

Pokud jste tedy zástupcem maminky, která již sice samostatně nezvládá, ale ještě pořád má nějaké duševní kompetence zachovány, pak by, bude-li ona sama chtít, bylo možné sociální službu vyřešit. V ostatních případech jsme v téměř neřešitelné situaci.

Na situaci lze nahlížet ještě skrze důvodovou zprávu k občanskému zákoníku (dostupné zde: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf) se na str. 57 uvádí: „Návrh ustanovení upravuje zastoupení zletilého, kterému duševní porucha brání samostatně právně jednat, členem jeho domácnosti, avšak jen v obvyklých záležitostech odpovídajících konkrétním životním poměrům zastoupeného. Jde zejména o záležitosti týkající se poskytování zdravotních a sociálních služeb a žádostí o přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi, státní sociální podpory a sociálního zabezpečení.“ Ale i výkladem dojdeme k podobnému výše uvedenému závěru (ale situace č. 1 je tím víc obhajitelná).

Z této dikce lze dovozovat, že i sjednávání smluv o poskytování sociálních služeb má být přípustné. Nicméně – komplikací i v tomto případě by bylo, pokud zastoupený do služby nechce (varianta 3), nebo je tak mimo, že neví, zda chce či nechce (varianta 2), protože to se posuzuje, jakože nechce. V rámci rozhodnutí evropského soudu musela ČR zapracovat do zákona o sociálních službách pojistku, aby lidé nebyli bez svého souhlasu jen tak umísťování do služeb. Umístění (tedy stav, kdy přesunovaný je spíše jako věc, která se vezme z bodu A do bodu B) má přísné podmínky a může k němu dojít jen z důvodu vážné ochrany života a zdraví, pokud už to nejde jinak (§ 91a zákona o sociálních službách). A toto ustanovení má přednost před obecným tvrzením v důvodové zprávě, které by se při troše dobré vůle dalo vykládat tak, že zástupce může podepsat smlouvu o poskytování sociální služby jako obvyklou záležitosti, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného.

V případu č. 1 ale společně s touto důvodovou zprávou uzavření smlouvy ještě více obhájíme.

Ačkoliv je moje odpověď košatá, snad Vám dává smysl a dokážete se v ní najít.

Mgr. Radka Pešlová

 

Poradnu Moravskoslezského kruhu v roce 2022 podpořili: TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj, Ministerstvo zdravotnictví, Nadace zdraví pro Moravu a drobní dárci.