Problémový opatrovanec nespolupracuje, co můžeme dělat?

Klient, 68 let, alkoholik, imobilní (pouze na vozíku), aktuálně ubytován na ubytovně, příjem příspěvek na živobytí, příspěvek na mobilitu, doplatek na bydlení. Odmítá veškerou nabízenou pomoc. Jaké jsou povinnosti a možnosti opatrovníka? Podané žádosti do sociálních služeb byly odmítnuty - opatrovaný není jejich cílovým klientem nebo mají plno. Hrozí ukončení pobytu na ubytovně. V případě asistence rychlé záchranné služby - když rozhodne o hospitalizaci, je to na čas v pořádku, když ne? Když povinou důvody hospitalizace, klient bývá propuštěn "...nemocnice není sociální služba..." i bez vědomí opatrovníka. Nahlásí si místo pobytu ubytovnu a je tam sanitou odvezen, i přes to, že zde již možnost bydlení nemá. Co dělat?

Odpověď

Situace, kterou řešíte, řeší mnoho opatrovníků, protože opatrovník není drezurista, kterého musí opatrovaný na slovo poslechnout. Současně ale je na opatrovníka vyvíjen tlak, aby se staral o opatrovaného jako o malé dítě, i proti jeho vůli ho zaopatřil, aby hlavně „ve zdraví“ přežil co nejdéle a nikomu nevadil, neobtěžoval, měl péči a byl v klidu.

Toto, jak sám asi chápete, je nereálná představa a Vy se nyní musíte ve své pracovní náplni vypořádat s tím, že uděláte maximum možného k hájení práv opatrovaného, ale současně budete přihlížet k jeho pomalé destrukci a zároveň si občas pohladíte své obavy, zda děláte dost, případně budete odolávat kritice neznalých, že nejste dost velký hlídač.

Povinností opatrovníka je, abyste hájil opatrovancova práva. Nejste vychovatel. Pokud má právo na sociální dávky – uplatněte ho. Má právo na ošetření odpovídajícím způsobem, až bude v nemocnici, vymáhejte toto právo. Mimochodem máte dle § 31 odst. 5 zák. č. 372/2011 Sb. právo na informace. Při propouštění musí dle stejného paragrafu zařízení: (6) Jestliže to zdravotní stav nebo povaha onemocnění pacienta vyžadují, je poskytovatel oprávněn sdělit osobám, které budou o pacienta osobně pečovat, informace, které jsou nezbytné k zajištění této péče nebo pro ochranu jejich zdraví.

Ví zařízení, že jste opatrovník? Domáhejte se postupu podle § 47 odst. (2) Pokud není pacient vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen obejít se bez pomoci další osoby, může být propuštěn z jednodenní nebo lůžkové péče až po předchozím včasném vyrozumění osoby, která tuto péči zajistí. Má-li být propuštěn pacient, u něhož není zajištěna další péče, poskytovatel o tom včas informuje obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle adresy místa trvalého pobytu pacienta, a má-li pacient trvalý pobyt na území hlavního města Prahy, informuje Magistrát hlavního města Prahy; obdobně postupuje u nezletilých pacientů se závažnou sociální problematikou v rodině.

Nicméně – pacient má právo sebedestrukce. Vy jako opatrovník jen vytváříte prostor, aby mohl mít dost pomoci, když je potřeba.

Zapisujte, proč a jak postupujete. Ctěte jeho svobodu (pokud ji chápe). Čiňte pokusy, jak pomoci, ale nespasíte ho a nejspíš na to jednou umře. Vy se s tím musíte pak vyrovnat, čemuž pomůže, když budete Vy sám vědět, že jste udělal maximum:

• v nemocnicích oznamujte:
  • že jste opatrovník, datovou zprávou, aby to měli „černé na bílém“
  • že opatrovaný nikde nebydlí a žádáte řádný postup dle § 47 odst. 2 zákona o zdravotních službách (nedostanete-li ho, podejte stížnost nadřízenému v nemocnici a pak po 30 dnech, pokud Vám neodpoví, tak na zdravotní odbor krajského úřadu)
• ve službách rozporujte, „že není cílovou skupinou“
  • požádejte krajský úřad o pomoc s nalezením příslušné služby
  • nicméně – služba není hlídací agentura
  • a pokud opatrovaný zvládá pobyt na ubytovně, tak to asi opravdu není na sociální službu (když není závislý na péči)
• žádejte obvodního lékaře o návštěvní službu, je-li třeba podávat léky, žádejte domácí péči (aby za ním chodila k ošetření zdravotní sestra).

Zvažte – v čem jste ochránce? Není alkoholik jinak dost schopný chápat a rozumět všemu okolo sebe (jen není ochoten žít „podle normy“)? Není to na vrácení svéprávnosti?

Vaše situace, jak už jsem psala, je náročná (hlavně psychicky). Není snadné vydržet a nemít strach, zda Vás někdo nenařkne, co vše jste udělal špatně, ale ve většině případů jsou to opatrovníci, co dělají maximum, když jinak nejste bachař a ani lékař. Vy musíte (jen) pomáhat chránit práva, a nikoliv vynucovat poslušnost a žití „podle normy“.

V možnostech poradny není vysvětlit celé komplexní téma „povinnosti opatrovníka“, ale snad je to takto trošku srozumitelné.

Mgr. Radka Pešlová

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují: TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj, Ministerstvo zdravotnictví, Nadace zdraví pro Moravu, Nadace Agrofert, Středočeský kraj a drobní dárci.