Už nezvládám opatrovnictví, ale pečovat o syna bych chtěla dál

Jsem opatrovnicí syna, 35 let, má Downův syndrom. Naposled jsem se nemohla dostavit k soudu pro bolest v koleni. Soudkyně mi navrhla, jestli nechci uvažovat ze zdravotních důvodů o jiném opatrovníkovi. Dcera by byla ochotná opatrovníka dělat. S tím bych souhlasila, ale aby se starala jen o úřední záležitosti a syn zůstal v péči mně, i finance. Nikdo jiný mu nerozumí než vlastní rodiče, nikdo jiný se k němu nebude chovat jako vlastní rodiče. O syna se starám od jeho narození. Nyní je mi 73 let, zdraví mi prozatím slouží, kromě potíží s kolenem. Jaký je prosím postup? Můžu u soudu vyjádřit svůj názor? Dcera se bude starat jen o úřední záležitosti?

Odpověď

Myslím, že situaci chápete velmi dobře a rozumím i Vaší chuti se dál o syna starat.

Rozdělím to:

Dosud jste opatrovníkem (pro právní věci) a pečující osobou (pro osobní starost o syna, jak píšete, nikdo mu nerozumí lépe).

Nově byste se u soudu vzdala opatrovnictví (právního zařizování, rozhodování o synových penězích, službách, pojištění, sociálních dávkách). Toto provedete jen tím, že "z důvodu věku a zdravotního stavu se vzdávám opatrovnictví. Navrhuji a současně souhlasím, aby opatrovníkem byla jmenovaná dcera."

Soud by ji jmenoval a ona by převzala synovi právní záležitosti.

S dcerou byste se pak domlouvala, že budete o syna dál pečovat a ona by Vám ze synových peněz platila za péči, přispívala na domácnost. Mohla by Vám také ulehčit a domluvit pečovatelskou službu, aby těžší péči zastal už někdo jiný než Vy, abyste se synem mohla být déle a fyzicky si neubližovala.

Tedy, abych odpověděla příměji na otázku – u soudu sice můžete říci, že byste dál pečovala, ale není to předmětem soudního jednání, takže to tam říkat nemusíte.

Mgr. Radka Pešlová