Zásadní pochybení opatrovníka u dluhů za jízdné

Již nějakou dobu vykonává město opatrovnictví klientovi, který má řadu exekucí. Drtivá většina z nich vznikla tím, že si nekoupil jízdenku do vlaku, případně v hromadné dopravě v Praze. Kamenem úrazu je, že klient moc dobře ví, že si má jízdenky na dopravní prostředky kupovat, ale schválně si je nekupuje. Z vlaku se nechá s pokutou vyhodit a pokračuje dalším vlakem o kus dále. To samé se děje i v Praze v hromadné dopravě popřípadě v dalších městech. Samozřejmě o pokutě se nedozvíme nebo jen zřídka. O všem se dozvíme, až ve fázi exekuce. Klient má ID, ze kterého mu je exekučně něco málo sráženo. U města má zřízen depozitní účet, kam samozřejmě exekutoři nemají přístup a je zde nějaká částka uspořena. Při posledním vyúčtování nás soud vyzval, aby se z těchto peněz uhradily veškeré přednostní exekuce a dále i postupně exekuce, které jsou v pořadí (nejedná se o výživné). Tím by se klient vydal z veškerých peněz a toto by se dělo neustále, protože není předpoklad, že by si začal lístky kupovat.

Nevím, jak řešit a platit exekuce, které vznikají s jeho plným vědomým a budou přicházet další a další. Nevím, jak se mám postavit k řešení těchto exekucí. Kdybych věděla, že to člověk dělá nevědomě, že nedokáže porozumět dané věci atd., ale v tomto případě je to vědomé chování. A také nevím, jak se postavit k požadavku soudu. Je po nás jako po veřejných opatrovnících žádáno, abychom spravovali jmění opatrovance s funkcí řádného hospodáře. Nepřijde mi správné klienta vydat na žádost soudu ze všech finančních prostředků na exekuce, které mu jsou postupně hrazeny z ID. V budoucnu může nastat situace, že díky tomu klient nebude mít finanční prostředky na své zajištění atd. Co se týká uspořených peněz na depozitním účtu města, tak jsou tu našetřeny, jen proto že klient žije jako osoba bez přístřeší v Praze a plně mu to vyhovuje. Jak sám říká: „tam si toho vyžebrám“. Pro peníze si jezdí jen, když je nouze. Bylo mu nabízeno zasílání peněz do Prahy k sociálnímu pracovníkovi. Bez úspěchu.

Odpověď

Předem se omlouvám za poučování. K Vašemu dotazu prvně vytknu zásadní opatrovnické pochybení, kterého se nejspíš dopouštíte, a tím i odpovím na Vaše otázky:

1. 1. Je-li opatrovaný schopen rozumět svým potřebám, sehnat si prostředky, umí uzavírat přepravní smlouvu atd. proč je opatrovaným? K čemu mu jako opatrovník jste? Jak podporujete jeho práva a jak suplujete povinnosti, které není schopen domyslet? Není to spíš na to pomoci mu vrátit svéprávnost?
      1. Ve svéprávnosti nemají být omezeni nepřizpůsobiví, bezdomovci a dlužníci jen proto, že vadí většinové společnosti.
   2. Pokud opatrovaný potřebuje častou přepravu a Vy máte pro něj zbytné prostředky, proč jste mu nezajistili šalinkartu/legitimaci na dopravu – předplatné.
   3. Pokud víte, že opatrovaný jezdí na černo, proč se nezajímáte v pravidelných lhůtách o jeho dluhy na předmětných dopravních podnicích a nepřistoupíte k úhradě dluhu v době, kdy není navýšen o exekuční náklady (je rozhodně v pravomoci a povinnostech opatrovníka se starat o záležitosti opatrovaného)?
   4. Pokud máte prostředky opatrovaného na depozitním účtu města, jak dodržujete § 1414 občanského zákoníku o oddělených prostředcích správce a spravovaného?
   5. Pokud máte prostředky opatrovaného, ze kterých řádně nesplácíte jeho závazky, jak se tedy poctivě staráte o jmění opatrovaného (kterým jsou i dluhy). Shromažďováním prostředků a neplacením exekuce dochází k protahování délky splácení dluhu, tj. vyšší úroky – zde dokonce Vy způsobujete opatrovanci škodu, nemluvě o tom, že Váš přístup může hraničit i s trestným činem porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 trestního zákona), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 trestního zákona). Hlídáním (ukrýváním) prostředků na účtu obce může docházet k zatajování ve smyslu § 222 trestního zákona – poškozování věřitele.

Ačkoliv se zdá Váš požadavek oprávněný, že by se měly prostředky pro opatrovaného schovávat, tak v konečném důsledku nejste opatrovancův trezor, ale stále opatrovník a máte mít znalosti na vyšší právní úrovni a opravdu vážně hájit jeho práva (po právní stránce) a naplňovat povinnosti.
Je obhajitelné, že bude mít menší rezervu, ale ne ukrývání prostředků před věřiteli, když jinak pro opatrovaného vlastně opatrovnictví vykonáváte velmi formálně (tady se omlouvám za případný odsudek, mohu se velmi mýlit).

Dále píšete, že pobývá opatrovaný v Praze a nabízeli jste mu posílat prostředky k sociálnímu pracovníkovi do Prahy. Jakmile už jde s opatrovaným velká část domlouvat – nabuzuje to opravdu bod 1 – opravdu má být pod opatrovnictvím? A jak se Vám daří další záležitosti: znát zdravotní stav, setkávat se s opatrovaným, znát a pomoci naplňovat jeho potřeby atd.?

K tomu se pak přidává, že výkon opatrovnictví obcí je na konkrétním území obce a nemá být zvyšován náklad výkonu přenesené působnosti tím, že opatrovník je od opatrovaného vzdálen mnoho kilometrů. Domnívám se, že byste měli požádat o změnu opatrovníka a opatrovaného předat do rukou Pražanů.

Závěrem – požadavek soudu je oprávněný a z širšího hlediska je vysoce zásadní. Pokud opatrovaný časem nebude zvládat, stále je tu ještě možnost insolvenčního řízení, pokud bude schopen dodržovat režim a dostat se z toho. Ale spíše bych očekávala zhoršení zdravotního stavu a následné institucionalizované poskytování služby v domově, kde bude placena služba a exekuce budou až ty druhé... a bude mít pobyt, stravu i péči zajištěnu.

Ještě jednou se omlouvám za kritiku, ale snad Vám bude odpovědí...

Mgr. Radka Pešlová

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Statutární město Brno a Jihomoravský kraj.