Zodpovědnost opatrovníka za půjčku sjednanou opatrovaným

Jsem opatrovník dcery, která má omezenou svéprávnost a vzala si půjčku od nebankovní společnosti. Šlo o půjčku na cokoliv, dcera si potřebovala koupit mobil, má manžela alkoholika. Můžu z toho něco mít jako opatrovník? Mám v pěstounské péči jejího syna, a když soud zjistí, že si brala půjčku, tak se obávám, že mi ho nesvěří.

Odpověď

Pokud má dcera omezenou svéprávnost i pro uzavírání úvěrových nebo obdobných smluv, pak je velmi pravděpodobné, že taková půjčka byla uzavřena v rozporu s rozsahem omezení svéprávnosti. Takové právní jednání bývá zpravidla neplatné nebo alespoň napadnutelné a je na opatrovníkovi, aby situaci řešil s věřitelem. Podle § 65 občanského zákoníku může opatrovník jednání dodatečně schválit, ale pouze tehdy, je-li to skutečně v zájmu opatrované.

Ve Vašem případě je navíc otázkou, proč si dcera musela půjčovat na telefon, pokud má opatrovníka, který má pomáhat se správou jejích záležitostí a prostředků. Pokud šlo o běžnou potřebu, mělo by se to ideálně řešit z jejích vlastních financí a pod dohledem opatrovníka, aby se předešlo právě podobným problémům a zadlužování.

Co se týče obavy o svěření vnuka do pěstounské péče, samotné nevhodné nebo nezodpovědné chování Vaší dcery nemusí být důvodem, aby soud dítě nesvěřil Vám. Opatrovník není „bachař“ ani osoba, která dokáže opatrovaného plně kontrolovat nebo mu zabránit v každém jednání. Soud bude spíše hodnotit, zda Vy jako opatrovník situaci aktivně řešíte — tedy například komunikujete s věřitelem, snažíte se zneplatnit nevýhodná jednání, pomáháte s hospodařením a obecně chráníte zájmy opatrované i dítěte.

Naopak skutečnost, že jste schopna zajistit vnukovi stabilní prostředí a současně řešit komplikovanou situaci dcery, může svědčit ve Váš prospěch.

Mgr. Radka Pešlová

Doplnění dotazu

Problém je, že dcera se mnou nebydlí, má vlastní život.

Odpověď

Rozumím, že dcera má vlastní domácnost a žije samostatně. Opatrovník skutečně nemusí s opatrovancem bydlet ve společné domácnosti. To ale nic nemění na tom, že má vůči opatrované zákonné povinnosti a odpovědnost za ochranu jejích práv a zájmů.

Podle § 466 občanského zákoníku je opatrovník povinen udržovat s opatrovancem pravidelné spojení, projevovat o něj skutečný zájem, dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění jeho práv a ochranu jeho zájmů. Současně má opatrovník povinnost opatrovanci vysvětlovat povahu a následky důležitých rozhodnutí.

Dále § 467 občanského zákoníku stanoví, že opatrovník má respektovat názory, přání a způsob života opatrovance, ale současně musí zařizovat jeho záležitosti tak, aby nebyly v rozporu s jeho schopnostmi a skutečnými zájmy.

Jinými slovy — opatrovník není „dozor“ ani osoba, která může opatrovaného plně ovládat. Má však aktivně vykonávat opatrovnictví, zajímat se o situaci opatrovaného, pomáhat mu v právních a finančních záležitostech a snažit se předcházet problémům, jako jsou nevýhodné půjčky nebo zneužívání ze strany okolí.

Pokud by se ukázalo, že vzhledem ke vzdálenosti, zdravotnímu stavu, rodinné situaci nebo jiným okolnostem není možné opatrovnictví řádně vykonávat, existuje i možnost požádat soud o zproštění funkce opatrovníka. Není ostudou přiznat, že člověk péči a odpovědnost v daném rozsahu nezvládá. Pro soud je vždy nejdůležitější, aby byla práva a zájmy opatrovaného skutečně chráněna.

Mgr. Radka Pešlová