Zřízení práva na dožití v domě pro opatrovaného
Mám dva syny. Mladšímu je 18 let, je autista, brzy pravděpodobně omezený ve svéprávnosti (řízení je v běhu). Nemá žádný majetek. Dům, ve kterém bydlíme, vlastní starší syn, my všichni ostatní rodinní příslušníci zde máme věcné břemeno užívání. Tento mladší syn byl tehdy, když se dům převáděl na staršího syna, ještě nezletilý, takže věcné břemeno zde dosud nemá. Je rozumné mu jej složitě vyřizovat? Pokud by to bylo možné či rozumné, asi by nestačilo, kdybych já, jako opatrovník, vše vyřídila na katastrálním úřadě nebo by k tomu muselo proběhnout zase ještě nějaké další soudní jednání? Chtěli bychom vše vyřídit co nejjednodušeji, na druhou stranu postiženému synovi do budoucna zajistit právo na bydlení.
Odpověď
V popsané situaci je zřízení práva dožití (služebnosti bydlení) ve prospěch mladšího syna obecně rozumným a vhodným nástrojem, jak mu do budoucna zajistit právní jistotu bydlení, zejména s ohledem na jeho zdravotní stav a probíhající řízení o omezení svéprávnosti.
Právo dožití se dnes právně označuje jako služebnost (§ 1257 a násl. občanského zákoníku) a jde o věcné právo k cizí nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí. Skutečnost, že nemovitost vlastní bratr opatrovaného, nepředstavuje právní překážku – vlastník nemovitosti může služebnost zřídit ve prospěch třetí osoby, tedy i sourozence.
Nutnost soudního schválení
Zřízení služebnosti ve prospěch opatrovaného není automaticky považováno za mimořádnou záležitost, která by vždy vyžadovala schválení opatrovnickým soudem. Nejde o dispozici s majetkem opatrovaného, nýbrž o nabytí práva, které je pro něj zpravidla výhodné.
Takovou situaci nelze bez dalšího podřadit pod § 480 ani § 483 občanského zákoníku, které vymezují případy, kdy je ke konkrétnímu právnímu jednání opatrovníka nutný souhlas opatrovnické rady (není-li zřízena, pak dle § 482 oz soudu) anebo soudu. Zřízení služebnosti bydlení ve prospěch opatrovaného zde mezi těmito případy výslovně uvedeno není.
Z tohoto pohledu se jeví, že založení služebnosti prostřednictvím smlouvy a její zápis do katastru nemovitostí by mohly proběhnout bez soudního schválení, pokud bude služebnost koncipována jako bezplatná a bez dalších závazků na straně opatrovaného.
Rizikový moment – závazky opatrovaného
Klíčové je, jak bude služebnost smluvně nastavena. Zpravidla je právo dožití poskytováno bezúplatně, případně pouze s obecnou povinností hradit běžnou spotřebu (energie, vodu apod.).
Pokud by však smlouva obsahovala dlouhodobý nebo neurčitý závazek opatrovaného (např. povinnost přispívat na údržbu domu, hradit náklady v rozsahu přesahujícím běžnou spotřebu apod.), mohlo by se jednat o závazek, který svým rozsahem nebo délkou přesahuje tři roky. V takovém případě by již bylo na místě schválení soudem dle § 483 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku, neboť by šlo o právní jednání, které může opatrovaného dlouhodobě zavazovat.
Pohled do budoucna – praktické důsledky
Je rovněž vhodné zvážit situaci, kdy by rodiče již nebyli schopni syna podporovat nebo by zde nebyli vůbec. Bratr jako vlastník nemovitosti nemá právní povinnost o opatrovaného pečovat; k osobní péči jej nelze nutit.
Pokud by se ukázalo, že opatrovaný není schopen v domě samostatně bydlet a nebyla by zajištěna potřebná péče, bylo by nutné zajistit mu sociální službu (např. chráněné bydlení nebo pobytovou službu), případně umístění do zařízení odpovídajícího jeho zdravotnímu stavu.
V takovém případě by existence služebnosti znamenala, že vlastník nemovitosti (bratr) by nemohl s domem volně nakládat. Řešením by bylo zrušení služebnosti a její vypořádání, typicky formou finanční náhrady. Takové zrušení služebnosti podléhá schválení soudem, přičemž soud je povinen chránit zájmy opatrovaného a neschválí zrušení bez přiměřené náhrady, ledaže by šlo o výjimečné, vážné důvody, pro které by bylo spravedlivé náhradu neposkytnout.
Shrnutí
Zřízení práva dožití (služebnosti bydlení) ve prospěch mladšího syna je rozumné a právně možné.
Pokud bude služebnost bezplatná a bez dlouhodobých závazků, lze ji pravděpodobně zřídit bez soudního schválení, pouze zápisem do katastru.
Jakýkoli významnější nebo dlouhodobý závazek opatrovaného by již vyžadoval schválení soudem.
Do budoucna je nutné počítat s tím, že služebnost může omezit dispozici s nemovitostí a její případné zrušení bude soudně kontrolováno.
Nelze vyloučit, že by katastr nemovitosti k zápisu požadoval schválení soudem, ale postup katastru se jeví neoprávněný. Přesto by se dalo předpokládat, že byste nešli do sporu s katastrem a raději vyhověli – podali jste návrh na schválení a až poté byste podávali návrh na vklad do katastru. Dohadování se s úřady v nejasně definovaných případech mnohdy neúředník (tj. klient) nepodstoupí a raději ustoupí. Často je to rychlejší, i když mnohdy nákladnější.
Mgr. Radka Pešlová
§ 480
(1) Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník rozhodnout o
a) změně bydliště opatrovance,
b) umístění opatrovance do uzavřeného ústavu nebo podobného zařízení v případě, kdy to zdravotní stav opatrovance zjevně nevyžaduje, nebo
c) zásazích do integrity opatrovance, nejedná-li se o zákroky bez závažných následků.
(2) Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o
a) nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu,
b) nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu třetinu opatrovancova majetku, ledaže tato třetina představuje hodnotu jen nepatrnou, nebo
c) přijetí nebo poskytnutí zápůjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách uvedených v písmenu a) nebo b),
ledaže se k takovým rozhodnutím vyžaduje i souhlas soudu.
(3) Je-li to v zájmu opatrovance, může se opatrovnická rada usnést, jaká další rozhodnutí opatrovníka o opatrovanci podléhají jejímu souhlasu; taková usnesení nesmí omezovat opatrovníka nad míru přiměřenou okolnostem.
§ 481
Člen opatrovnické rady, který pro její rozhodnutí nehlasoval, opatrovník nebo opatrovanec může do patnácti dnů od přijetí rozhodnutí navrhnout soudu, aby rozhodnutí opatrovnické rady zrušil a nahradil je svým rozhodnutím. Dokud soud nerozhodne, nenabude rozhodnutí opatrovnické rady právní účinky.
§ 482
(1) Nelze-li opatrovnickou radu zřídit pro nezájem dostatečného počtu osob uvedených v § 472 odst. 1 nebo z jiných podobných důvodů, může soud na návrh některé z těchto osob rozhodnout, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jen jedna z těchto osob a rozhodne zároveň o jejím jmenování.
(2) Není-li zvolena opatrovnická rada a není-li možný ani postup podle odstavce 1, schvaluje opatření opatrovníka stran opatrovance nebo jeho jmění namísto opatrovnické rady soud.
§ 483
(1) Neschválil-li to soud, nesmí opatrovník vyslovit souhlas se změnou osobního stavu opatrovance.
(2) Spravuje-li opatrovník opatrovancovo jmění, nesmí bez souhlasu soudu, nerozhodl-li soud o dalších omezeních,
a) zavázat opatrovance k plnění některému z členů opatrovnické rady nebo osoby tomuto členu blízké,
b) nabýt pro opatrovance nemovitou věc nebo podíl na ní, ani opatrovancovu nemovitou věc nebo podíl na ní zcizit či zatížit,
c) nabýt pro opatrovance obchodní závod, podíl na obchodním závodu nebo podíl na právnické osobě, ani tento majetek zcizit nebo zatížit; to neplatí, jedná-li se o nabytí účastnických nebo podobných cenných papírů zajišťujících bezpečný výnos,
d) uzavřít za opatrovance smlouvu zavazující ho k trvajícímu nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky,
e) odmítnout dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti, nebo
f) zavázat opatrovance k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže se jedná o dar poskytnutý k obvyklé příležitosti podle zásad slušnosti v přiměřeném rozsahu a opatrovanec je schopen úsudku a projevil s darem souhlas.
(3) Bez zřetele na ustanovení odstavce 2 opatrovník nesmí, neschválil-li to soud, naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o
a) nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající pětisetnásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu,
b) nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu polovinu opatrovancova majetku, ledaže tato polovina představuje hodnotu jen nepatrnou a nejedná se o věc, která je pro opatrovance věcí zvláštní obliby, nebo
c) přijetí nebo poskytnutí půjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách uvedených pod písmenem a) nebo b).
(4) Soud si před rozhodnutím podle odstavců 1 až 3 vyžádá stanovisko opatrovnické rady. Nesdělí-li opatrovnická rada soudu stanovisko v přiměřené lhůtě, potom soud rozhodne sám.
