Umístění opatrovance do sociálního zařízení

Opatrovanec (61 let), žije sám v bytě, v paneláku, kde bydlí sociálně potřební. Trpí simplexní schizofrenií, je zaléčený, sám zvládá užívat léky, pravidelně dochází ke své psychiatričce. Krom toho trpí diabetem a obezitou, nerad dodržuje dietu. Sociální služby mu dovážejí obědy, donášejí mu nákupy. Cca 1x týdně dochází do centra duševního zdraví. Více času tráví doma.

Sestra žije v Německu, matka (86 let) v domově pro seniory, který je 20 km od jeho bydliště. Matku opatrovanec navštěvuje 1x týdně. V brzké době by mohl nastoupit do zařízení vzdáleného dvě hodiny vlakem od jeho bydliště. Sdělil, že by raději do zařízení, které je jeho bydliště blíž. Je lépe respektovat jeho přání a vyčkat na umístění do bližšího zařízení, nebo raději umístit i do zařízení vzdálenějšího jeho matce a bydlišti? Kdyby se mu zdravotní stav zhoršil, aby raději už v nějakém zařízení byl... Předem moc děkuji za názor.

Odpověď

Podle toho, co popisujete, že opatrovanec potřebuje od služby (obědy a nákup), tak se domnívám, že není adeptem na přijetí do pobytové sociální služby (zde stát dotuje službu, aby se starala o ty těžce postižené, kteří již nemohou využít ambulantní a terénní péči). Chápu, že pro většinu opatrovníků je sociální služba určitá jistota, ale zpravidla to pro opatrovance znamená stres, a pokud službu téměř nepotřebuje, je otázkou času, kdy se u něj začne projevovat nespokojenost často ústící do agrese. Na to pak většinou navazuje výpověď a horší hledání navazující služby nebo návrat do domácího prostředí, které ale v té době není (chybí vybavení, není potřebný volný nájem atd.). 

Z dotazu vnímám, že Vám dělá starost nedodržování dietního režimu, neochota žít svůj život produktivněji a také riziko případné pozdější nedostupnosti služeb.

Co se týče diety, je velmi obvyklé, že právě diabetici neradi dodržují diety (ono je technicky nedodržuje mnoho lidí, ale u diabetiků se to projevuje docela dramaticky hypoglykemiemi/hyperglykemiemi) a tak to opatrovníkům (i sociálním službám) dělá velké starosti. Pokud je ale opatrovanec schopen dovodit sebelikvidaci vlastního zdraví, tak je to jeho věc. Myslím si, že při schizofrenii by to dovozovat měl (i kuřáci vědí, že si likvidují zdraví, lidé, co mají rádi bůček, kávu, nedělají nic proti stresu z práce... – a i když jejich chování není rozumné, je destruktivní, máme na něj všichni právo). Říká se, že cukr je jakýsi obraz štěstí. A že právě diabetici v něm nachází své štěstí, protože ho nejsou schopni nalézt v sobě. Možná než přeučovat diabetika, aby nejedl sladké (nebo tomu zamezovat, když maminka poskytne finance navíc), by bylo vhodné hledat místa a činnosti, kde by byl šťastnější.

Při odstěhováním opatrovance 2 hod. od maminky se domnívám, že bude nespokojen, protože nebude mít prostředky od maminky, navíc se s maminkou nebude setkávat, a to je jen krůček k výše jmenované nespokojenosti ve službě.

Pokud tedy není sociální služba nutná, doporučuji vzít v potaz i zák. č. 89/2012 Sb. § 467 odst. (2) Opatrovník dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním opatrovancovým představám a přáním.

Díky tomuto ustanovení nemáte ani moc na výběr – opatrovanec má v současnosti, co potřebuje. Až na prohřešky patřící k dospělosti (neposlouchání autorit, nedodržování diety, dělání si v rámci dospělého života, co chce, pokud tím neškodí druhým) je zaopatřený Vaší péčí, terénní službou, možností navštěvovat rodinu a známým prostředím.

Pokud byste opatrovanci měnila bydliště (navíc bez souhlasu opatrovance /nestačil by zmanipulovaný souhlas/), potřebovala byste souhlas opatrovnické rady dle § 480 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (pokud není zřízena, tak soudu) a úvahu dle § 91a zák. č. 108/2006 Sb. o nezbytnosti takovéto změny.

Proto nejde udělat změnu preventivně, předem, ale až je stav akutnější.

Vím, že je to (ve vztahu k opatrovníkům mající odpovědnost a schopnost plánovat dopředu) jistá dávka nejistoty, protože nevíte, jak to bude za rok/za dva/za pět let, až opatrovanec bude větší množství služby opravdu potřebovat.

Myslím, že zatím ale máte možnost využít více služby od pečovatelské a asistenční služby (když by se opatrovanec zhoršil v péči o sebe sama), a pokud by přestával brát léky, doporučuji od obvodního lékaře domluvit domácí péči nebo v rámci transformace psychiatrické péče domluvit docházku terénní psychiatrické sestry (vše je hrazeno ze zdravotního pojištění).

Faktem je, že věk opatrovance, obezita, diabetes a schizofrenie jsou opravdu vyšším rizikovým faktorem a Vaše úvaha, že službu bude v budoucnu potřebovat je vysoce pravděpodobně oprávněná. Přesto, není-li stav akutní, budete špatně nacházet argumenty, proč jít proti přání opatrovance mít službu v prostředí, které zná a je mu blízké.

Držím pěsti ať máte spokojeného opatrovance v prostředí, které mu vytváříte a pomáháte mu je zajistit (i kdyby to byla v budoucnu pobytová služba).

Mgr. Radka Pešlová

 

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, a Ministerstvo práce a sociálních věcí.