Byl průběh sociálního šetření k příspěvku na péči v pořádku?

Jsem neformální pečující. Minulý týden se mnou proběhlo po telefonu sociální šetření ve věci příspěvku na péči pro mého 89letého tatínka.
1) Sociální pracovnice mi položila i velice osobní otázku, a to zda mám děti. Velice se mne to dotklo i z toho důvodu, že je to pro mne velice citlivá záležitost, protože jsme děti mít nemohli. Nechala jsem si poslat záznam ze sociálního šetření, kam skutečně napsala bezdětná.
Měla na tuto otázku právo? Jak to souvisí s příspěvkem na péči? Protože i kdybych děti měla, kdo zaručí, že se o dědu postarají?
2) Ještě bych se ráda zeptala, zda je podstatné vzhledem k žádosti o příspěvek na péči, zda jsem pracující. Tato otázka také padla.

Odpověď

Někdy se bohužel můžete setkat s neosobním přístupem pracovnic a i s neprofesionalitou. Primární neprofesionalita je třeba i provedené sociální šetření pouze po telefonu. Tomu se totiž neříká sociální šetření, ale výslechová metoda (bez použití kvalitní metody výslechu, jak by ji třeba použili policisté). Jakkoliv se může zdát skvělé, že v době rizika nakažení covid-19 vše proběhlo „dezinfekčně“, tak neproběhlo nic. S prominutím, je zapsané jen, co jste řekla, a nikoliv, co zjistila pracovnice s odborností. Takovéto sociální šetření nemůže obstát, pokud byste se odvolávali, kdyby tatínkovi nebyl přiznán příspěvek na péči odpovídajícího stupně. To je pro Vás sice výhodné, ale spíše bych Vám přála, kdyby tatínek dostal příspěvek na poprvé, ne až při odvolání.

Při sociálním šetření pracovnice vidí. Např. pečující osoba říká – já tatínkovi vařím. A ona vidí třesoucí se ruky tatínka. Takže by zapsala, pan xy si není schopen uvařit, třesou se mu ruce tak, že by mu z nich vše vypadlo. To samo o sobě má velkou hodnotu, než zápis: „pečující osoba říká, že tatínkovi vaří“. To totiž může znamenat jen to, že jste hodná dcera a táta to třeba jen neumí nebo mu od Vás prostě chutná. Při prvním zápisu je péče nutná – a směřuje to k příspěvku na péči; při druhém zápisu je otázkou, co uvidí posudkový lékař v lékařské zprávě (často skoro nic – je tam třeba jen „diabetes“) a jak to spojí. Je nutné si uvědomit, že posudkový lékař tatínka nevidí, a co se nedočte, to neposoudí. A špatně napsané sociální šetření, a ještě hůř velmi často psané lékařské zprávy, mívají za následek nezískání toho, co potřebujete, a stres s odvoláním.

Samotné věty, které Vám nebyly příjemné, nelze ale posuzovat, zda na ně má či nemá pracovnice nárok. Není nikde osnova povolených a nepovolených vět. Jsou jen okruhy, které má sociální pracovnice posuzovat. Ale s jistotou jste (jako dospělá osoba) mohla pracovnici položit otázku, kterou nyní pokládáte do poradny – k čemu to potřebuje vědět a že je to pro Vás citlivým tématem. Většinou se neočekává, že u rozhovoru dvou dospělých lidí dojde k nějaké těžší kolizní (citové) situaci. Nicméně, jsem si jistá, že právě při osobním jednání byste si nebyla nejistá anebo by pracovnice mohla reagovat na to, co by poznala z Vaší nonverbální komunikace.

Sama se přesto mohu domnívat, že otázkou cílenou na to, zda máte děti a zda chodíte do práce, chtěla prokázat rodinné prostředí, které značně vypovídá o tom, zda a jak je poskytovaná péče. Nejde o souzení (měly by se snad postarat i děti), ale o rozsah poskytované péče.

Často, pokud pečující žije s dětmi, ale nežije s opečovávaným, tak nejspíš opečovávaný potřebuje méně péče (je to jakési ověření toho, co jste mohla říkat). Třeba jste říkala, já tady s tatínkem musím být a celý den mu pomáhat, protože on nezvládne to či ono... Ale pokud byste měla děti, nebo chodila do práce, tak to Vaše prohlášení bude asi trochu jinak – já tady s tatínkem musím být, když na to zrovna mám čas a když ho potřebuji zkontrolovat, ale jinak to tatínek zvládá sám, protože já mám také jiné povinnosti.  

Rozdíl situace č. 1 je, že by tatínek byl nejspíš těžce závislý na Vaší péči, a tím mu náležel vyšší příspěvek na péči (jde o situaci, kdy vlastně díky péči o tatínka spíš nemáte žádný soukromý život anebo je veškerý Váš soukromý život zásadně podřízen péči o tatínka). V situaci č. 2 by to značilo, že té péče není třeba tolik a je to pouze na přiznání nižšího příspěvku na péči (jde o situaci, kdy je péče potřeba nárazově a opečovávaný vydrží sám, ale potřebuje třeba jen oběd, uklidit, donést léky, dovést k lékaři).

Závěrem doufám, že osobní otázky položené sociální pracovnicí pro Vás nebudou stresující po delší období (že to rychle přejde) a snad jsem Vám i trošku vysvětlila, kam mohly směřovat. Přesto si ale opravdu zkontrolujte lékařské zprávy a komunikujte s obvodním lékařem. Zprávám často chybí popis nezvládání mobility, orientace, komunikace a zbylých životních potřeb (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-505#prilohy) a při nedostatečném sociálním šetření to pak může mít katastrofální důsledky. Např. nestačí mít napsané – pacient má demenci, ale je třeba mít rozepsané, co vše už kvůli ní nezvládá. Nestačí mít napsané – je třeba celodenní dohled, ale co obnáší (pacient si kvůli třesu rukou není schopen oholit vousy, umýt nádobí...).

Mějte krásné dny i v tomto podzimním období

Mgr. Radka Pešlová