Invalidní důchod a neschopenka na stejnou diagnózu

Manžel má neschopenku a invalidní důchod. Při přezkumu ID, který teď
současně má, by mu zvýšili stupeň invalidního důchodu na 2. Neschopenka je na
stejnou diagnózu jako invalidní důchod. Tudíž by se musela neschopenka do 30 dní ukončit (v té době bude brát neschopenku i ID?)
Člověk samozřejmě nestabilizován nastoupí do práce zpět (nic jiného nezbývá), po pár dnech ho ta stejná diagnóza sejme znovu úplně. Potom už může být neschopenka zase na stejnou diagnózu
jako ID, s výplatou obou dávek?

Odpověď

Váš dotaz má několik rovin, pokusím se Vám zde vše popsat a vysvětlit a dát do těch správných souvislostí.

Nejprve je třeba říci, že pracovní neschopnost může být vystavena na stejnou diagnózu, pro kterou byl přiznán invalidní důchod. Také výše nemocenského u invalidních důchodců by měla být stejná jako u lidí bez přiznaného invalidního důchodu.
Co je odlišné, je doba tzv. podpůrčí doby (tj. doba, po kterou je možné nemocenské dávky čerpat). Ta je u starobních důchodců a osob invalidních ve III. stupni invalidity jen 70 dnů. Ani to však není případ Vašeho manžela.

Přemýšlela jsem nad tím, proč zmiňujete dobu 30 dnů pro ukončení neschopenky. Jelikož nepíšete, kdy byla manželovi invalidita uznána, nezbývá mi, než si domýšlet.
Jestli správně chápu situaci Vašeho manžela, byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti, a když došlo ke stabilizování zdravotního stavu, požádal o invalidní důchod, resp. o zvýšení invalidního důchodu. Ten mu byl přiznán před krátkou dobou (řekněme v tomto nebo minulém měsíci).
Jelikož zákon říká, že není možné pokračovat v čerpání nemocenských dávek po přiznání invalidity, pak ČSSZ zpravidla s přiznáním invalidního důchodu pracovní neschopnost ukončí.

Záměrně píši „zdravotní stav manžela se stabilizoval“, protože právě stabilizovaný zdravotní stav (tj. dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav) je podmínkou pro přiznání invalidního důchodu.
Abyste mi správně rozuměla, systém nemocenských a důchodových dávek je nastaven tak, že dokud není zdravotní stav stabilizován, tj. probíhá léčba, rehabilitace, operace atd…, měly by být vypláceny nemocenské dávky.
Jakmile je zdravotní stav stabilizován, tj. léčba již nepřináší žádné velké změny, nemoc přechází do chronicity a žádné další léčebné postupy, které by mohly přinést další změny, se neplánují, lékař by měl potvrdit, že se jedná o tzv. dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Tj. stav, který trvá nebo podle poznatků lékařské vědy bude trvat nejméně rok. V této fázi by měl být přiznán invalidní důchod.

Vy však píšete, že manžel ještě není doléčen a změny přicházejí. Co tedy bude dále?

Jak jsem již zmínila výše, zákon nezakazuje vypsání neschopenky na stejnou diagnózu, pro kterou byl přiznán invalidní důchod. Vypsání neschopenky tedy nic nebrání.
V čem může být problém, je délka podpůrčí doby nemocenského. Pokud již před přiznáním invalidity Váš manžel nemocenské čerpal, další podpůrčí doba nemocenského se k předchozí době přičítá.
Tuto věc upravuje § 26 zákona č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění takto:

„Podpůrčí doba u nemocenského

 (1) Podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 15. kalendářním dnem nařízené karantény a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne; podpůrčí doba však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Vznikl-li nárok na nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, započítávají se do podpůrčí doby uvedené v odstavci 1 doby předchozích dočasných pracovních neschopností, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti; tento zápočet se provede i v případě, že předchozí dočasná pracovní neschopnost byla uznána pro jinou pojištěnou činnost. Předchozí období dočasné pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby, i když při nich nemocenské nenáleželo. Věta první a druhá se nepoužije v případě, kdy pojištěná činnost trvala aspoň 190 kalendářních dnů od skončení poslední dočasné pracovní neschopnosti.“

Úskalím v případě Vašeho manžela tedy nemusí být ani tak diagnóza, jako délka, po kterou byly Vašemu manželovi dosud vypláceny nemocenské dávky. Nejpozději uplynutím 380 dnů tedy podpůrčí doba nemocenského Vašemu manželovi skončí.

Budete-li hledat další informace k délce podpůrčí doby nemocenského, patrně se dozvíte, že podle § 27 výše zmiňovaného zákona č. 187/2006 Sb., je možné po uplynutí 380 dnů podpůrčí dobu nemocenského prodloužit o dalších 350 dnů. Tuto možnost však nelze využít v případě Vašeho manžela, protože právě toto prodloužení se používá ve chvíli, kdy lze očekávat zlepšení zdravotního stavu a návrat nemocného do zaměstnání (byť na jinou pozici, zkrácený pracovní úvazek či jinak přizpůsobené zaměstnání).
V případě Vašeho manžela však již bylo stanoveno, že léčba efekt nepřináší, je tedy třeba počítat s tím, že pokud by žádal o prodloužení podpůrčí doby nemocenského, jeho žádost by byla pravděpodobně zamítnuta s tím, že jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý a další léčba tedy zásadní změnu zdravotního stavu nepřinese.

Co bude dále?

Pokud zdravotní stav manžela bude natolik dobrý, aby mohl pracovat, měl by ho zaměstnavatel vyslat na tzv. kontrolní lékařskou prohlídku k lékaři preventivní závodní péče (lidově závodní lékař) a po dohodě s tímto lékařem by měl manželovi buď umožnit návrat do původního zaměstnání, nebo (pokud návrat k původní práci zdravotní stav neumožňuje), domluvit se na přizpůsobení zaměstnání tak, aby ho manžel i se zhoršeným zdravotním stavem mohl bezpečně (!) vykonávat.

Pokud zdravotní stav manžela brání návratu do zaměstnání, pak závodní lékař patrně vystaví posudek, ve kterém potvrdí, že manžel není zdravotně způsobilý práci vykonávat a pak bude na místě jednat o ukončení pracovního poměru.
Dokud má však manžel vystavenu neschopenku, je zároveň v zaměstnání omluven a může se i nadále věnovat léčbě.

S přáním všeho dobrého Vám i manželovi.

Mgr. Jitka Koutová, DiS.