Kdo pomůže s péčí o dceru, která trpí schizofrenií a epilepsií

Starám se o dceru, ročník 1982, je schizofrenička s poúrazovou epilepsií, po amputaci nohy. Střídavě hospitalizována v psychiatrické nemocnici a v mém bytě, kde má volný pohyb a svůj pokoj. Už mi dochází fyzické i psychické síly, abych zvládala pro dceru komplexní servis, který jí doposud zajišťuji (nákupy všeho druhu, vaření, úklid, praní, návštěvy lékařů, zajišťování léků-pohybujeme se výhradně taxíky, tedy omezeně!). Chci se zeptat, jak mám postupovat do budoucna,než mi dojdou síly zcela). Dcera byla umístěna v sociálním otevřeném zařízení, odkud trvale utíkala (bez léků) a končila vždy záchvatem v nemocnici. Ráda bych ji zajistila, ale nemohu se dopátrat sociálního zařízení, kam by bylo možné ji v budoucnu umístit tak, aby o ni bylo kvalitně postaráno.

Odpověď

Předně bych ráda ověřila – píšete, že dcera potřebuje poměrně velkou péči. Má tomu odpovídající příspěvek na péči? Odhaduji, že by měla mít nárok na min. III. stupeň příspěvku na péči.

Pokud nemáte takovouto výši příspěvku, prosím, napište nám, poskytneme Vám poučení, jak se dobře připravit na řízení o zvýšení příspěvku.

Další otázkou je, jak jste na tom finančně (Vy i dcera)? Můžete totiž využívat pro dceru i terénní služby, abyste si v domácím prostředí ulevila. Můžete využívat (resp. dcera) pečovatelskou a asistenční službu. Vyhledat službu ve Vašem regionu můžete zde: https://www.mpsv.cz/web/cz/registr-poskytovatelu-sluzeb

Na uvedeném webu můžete také vyhledat službu pobytovou, kam by dcera mohla být umístěna. Výběr služby ale není snadnou záležitostí. Žádná ze služeb se nemůže chovat jako vězení a nechuť osoby být v této službě je prostě určující. Útěky, agresivita, porušování pravidel – to vše znamená, že osoba ve službě být nechce a hledá únikové metody, jak z toho ven, když sama třeba nemůže ukončit smlouvu o poskytování služby a vyřešit svůj život jinak (pro sebe v příznivějším prostředí). Toto je velmi vydírající vůči pečujícímu (jako jste Vy), který už svoji péči nezvládá.
Výběr zařízení můžete konzultovat i na krajském úřadu nebo na obecním úřadu, kde mají o regionálních zařízeních přehled a mohou Vám pomoci hledat to vhodné. Dá se říci, že kvalitnější zařízení by mohlo dceru zaujmout a po pár dnech/týdnech by si zvykla, a naopak by ji zařízení vhodnou sociální prací mohlo rozvíjet a podporovat.

ALE – abyste mohla dceru někam umístit na základě Vašeho rozhodnutí, když dcera nikam dobrovolně nepůjde, bylo by potřeba, abyste se stala opatrovníkem. Což je třeba řešit rozhodnutím soudu. Soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu, koho ve svéprávnosti omezil, tomu, o kom není známo, kde pobývá, neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednání nebo tomu, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv.
K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření. Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.

Pokud byste se stala opatrovníkem, tak potom byste mohla za dceru, která s uzavřením smlouvy o poskytování pobytové sociální služby v zařízení sociálních služeb neprojevila souhlas, uzavřít takovou smlouvu a její změny pouze v případě, že neposkytnutí okamžité pomoci při řešení nepříznivé sociální situace by v důsledku oslabení nebo ztráty schopnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu způsobeného duševní poruchou ohrozilo její život nebo by jí hrozilo vážné poškození zdraví anebo by totéž hrozilo osobám v jejím okolí a nezbytnou podporu a pomoc jí nelze zajistit mírnějším a méně omezujícím opatřením.

Pokud je Váš stav už tak dost vážný a nemůžete čekat delší dobu, než se stanete opatrovníkem, je třeba napsat návrh na omezení svéprávnosti dcery s popisem vážnosti situace a požádat v návrhu pro zásadní věci, které nesnesou odkladu a hrozí dceři vážná újma (např. bez vaší péče). Tedy za předpokladu, že dcera sama o sobě není schopná rozhodovat. Schizofrenie a epilepsie primárně natolik neomezuje.

Pokud dcera má svým způsobem hlavu v pořádku – tím je myšleno, že vidí, že Vám není dobře, chápe, kde pobývá a proč, dokáže si spočítat důchod i příspěvek, chápe, kolik péče potřebuje, pak to nemůžete rozhodovat za ni. Její psychiatrická diagnóza Vás neopravňuje jednat za ni. Tady je to komplikovanější psychicky, protože ji prostě můžete odepřít (vypovědět) péči a ona si může/nemusí zajistit jinou. Je třeba s ní vést dialog a nechat ji si zařídit život (i péči). Vy máte povinnost jí poskytnout případně první pomoc (přivolání rychlé záchranné služby), když jí nebude zdravotně dobře. K péči Vás v dospělosti dcery už nikdo nutit nemůže. Ale většina pečujících se stejně nutí sama a cítí se zoufale, protože nevidí možnost úniku. Sami sobě si nedovolí ponechat svého potomka bez své péče.

Doufám, že jsem Vám ukázala všechny možnosti a budete schopná se rozhodnout, co a jak.

Mgr. Radka Pešlová