Musí být souhlas soudu s převodem majetku dítěte?

Potřebovali bychom poradit ohledně prodeje nebo darování auta našeho syna. Synovi je 12 let, je autista, držitel průkazu ZTP/P, máme ho v péči (přítelkyně). Auto je staré 21 let, chceme ho darovat kvůli vysokému nájezdu tchyni na dojetí, ale potřebujeme vlastně souhlas soudu o prodeji auta, byť ho prodáváme za symbolickou cenu 1 Kč nebo darujeme. Auto nebylo pořízeno z příspěvku na motorové vozidlo, ale pro syna ho dřív zakoupila tchyně.

(red. kráceno)

Odpověď

Ono se to má s majetkem dítěte tak, že pokud jde o majetek nezanedbatelné hodnoty, případně majetek, který dítě nějak zavazuje, jde o tzv. majetek neběžné povahy, musí s jeho naložením mít rodič souhlas soudu.

Zaužívalo se, že vozy jsou psané na děti především z důvodu příspěvku od Úřadu práce a pak se při prodeji považuje tento majetek často ještě za hodnotný. Pokud je to ve Vašem případě tak, že příspěvek nemáte, nemění to nic na potřebě souhlasu soudu, pokud má auto významnou cenu. Píšete ale, že po 21 letech má jen zbytkovou hodnotu.

Máte tedy dvě možnosti:

1. Prokázat hodnotu vozu úřadu a obhajovat, že dle § 898 zák. č. 89/2012 Sb. k převodu vozu nepotřebujete souhlas soudu.
1. Podejte návrh na přepis.
2. Při zamítnutí se odvolávejte a prokažte hodnotu vozu.
2. Podat návrh (dle vzoru, který jsme Vám poskytli (https://www.mskruh.cz/poradna/socialne-pravni-poradna-pro-pecujici/ptate-se-prodej-stareho-auta-nezletileho-syna), na soud o schválení právního jednání. Jen nepopisujte, že byl na auto poskytnut příspěvek, ale popište příběh darování z přízně a převod nyní zpět přízni. Uveďte důvody, proč je to pro dítě výhodné. Soud musí nabýt dojmu, že nakládání s vozem je ve prospěch dítěte.

Mgr. Radka Pešlová

---

§ 898 zák. č. 89/2012 Sb.
(1) K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.

(2) Souhlasu soudu je vždy třeba k právnímu jednání, kterým dítě
a) nabývá, zcizuje nebo zatěžuje nemovitou věc nebo podíl na ní,
b) zcizuje nebo zatěžuje majetek jako celek, ledaže jeho hodnota nepřevyšuje částku odpovídající dvacetinásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu, nebo nabývá, zcizuje nebo zatěžuje majetek v hodnotě převyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu,
c) uzavírá dohodu dědiců o výši dědických podílů nebo rozdělení pozůstalosti, odmítá dědictví nebo prohlašuje, že nechce odkaz, nebo
d) uzavírá smlouvu
1. zavazující k trvajícímu nebo opětovnému plnění nebo smlouvu týkající se jeho bydlení na dobu delší než tři roky nebo na dobu trvající i po nabytí zletilosti dítětem, nebo
2. úvěrovou nebo obdobnou.

(3) Je-li to v zájmu dítěte, může soud zúžit okruh právních jednání, která podléhají souhlasu soudu.

(4) Jednal-li rodič za dítě bez souhlasu soudu, lze právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li dítěti újmu.