Může o někoho pečovat člověk s invalidním důchodem?

Chtěla bych se zeptat, zda by mohl být problém, pokud by pečující osoba (nikoli opatrovník) měla psychické potíže (a přiznali jí na to příp. invalidní důchod), zda to není v rozporu s tím, že pečuje o zdravotně postiženou osobu. Péči o pečovanou osobu ale zvládá. Na druhou stranu by to asi musel hlásit ošetřující lékař na Okresní správu sociálního zabezpečení, aby se na to přišlo?
Ještě doplňuji, že pečovaný nezvládá životní potřeby: komunikace, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity. V březnu však bude znovu přezkum a posouzení ohledně příspěvku na péči.

Odpověď

Co se týče zdravotního stavu pečující osoby, žádné konkrétní vymezení nebo zákaz v podstatě neexistuje. Represivní opatření (zákaz ze strany lékaře, úřadu či policie) nečekejte.

V praxi jde o to, aby pečující osoba péči jako takovou zvládala.
Tedy např. jedná-li se o lehké duševní onemocnění, kdy pečující osoba užívá léky, dochází na terapie a funguje v podstatě normálně, má např. invalidní důchod I. stupně, protože se nesmí stresovat, nevydrží ve velkém kolektivu, nezvládá dlouhé 12 hod. směny apod., pak je patrné, že její duševní onemocnění jí v péči nebrání.
Jiná situaci by však nastala, pokud by se jednalo o závažné duševní onemocnění, kombinované např. s mentálním postižením nebo počínající stařeckou demencí. Taková pečující osoba by často zapomínala, její duševní onemocnění by nebylo možné kompenzovat léky, bylo by na zvážení, zda by sama neměla mít někoho, kdo o ni pečuje, a také svého opatrovníka (a neměla být i třeba omezena ve svéprávnosti) a bylo by jasné, že se obtížně může postarat jen sama o sebe, natož o někoho druhého.
V prvním případě vidíte, že duševní onemocnění péči nebrání, v druhém (trochu extrémním) je však patrné, že člověk, který nezvládá péči o sebe sama, nemůže pečovat o druhého.

Je třeba si uvědomit, že pečující osoba má za opečovávaného určitou zodpovědnost. Často dbá o pravidelný režim, připomíná užívání léků, doprovází k lékaři, pomáhá se stravováním, oblékáním a dalšími úkony. Měla by být tedy schopna (sama) vyhodnotit, zda péči zvládá, zda nemůže (v případě ataky duševního onemocnění) některou z povinností a činností pečující osoby zanedbat a opečovávaného ohrozit, např. na zdraví, tím, že mu včas nepřipomene užití léku, zapomene doprovodit na důležité vyšetření u lékaře a podobně.

Je mi jasné, že mnoho lidí má z duševního onemocnění druhých velké obavy, neví, jak je chápat. Z medií podléhají obavám o to, aby duševně nemocný člověk druhému nějak neublížil. Pokud však člověk s duševním onemocněním je schopen „normálního“ uvažování, měl by být také sám schopen vyhodnotit, zda péči o druhého zvládá či nikoli.
Pokud sám péči druhé osoby nepotřebuje, zvládá se postarat o sebe a funguje tak říkajíc normálně, pak nevidím důvod, proč by pečovat nemohl.
Vyhodnocení konkrétní situace však musím nechat na Vás, nemám dost informací, neznám detaily Vámi popisované domácnosti a nejsem ani expert na duševní onemocnění. Výše popsané tedy berte, prosím jako určitý obecný návod. Zhodnocení konkrétní situace mi nepřísluší.

Děkuji za pochopení.

S přáním všeho dobrého

Mgr. Jitka Koutová, DiS.