Na koho se můžu obrátit při zanedbávání péče

Dozvěděla jsem se, že jedna žena, která se má starat o svou tchyni s počínající demenci, na ni bere pouze příspěvek na péči, ale prakticky se o ni nestará. Zanedbává ji, nechává ji spát na znečištěné posteli, nechodí jí nakupovat a neuklízí jí.
Jak bych mohla v této situaci paní pomoct? Koho mohu kontaktovat?

Odpověď

Ve Vámi popsané situaci je na místě postupovat poměrně důsledně, ale zároveň citlivě – jde o potenciálně zranitelnou osobu s počínající demencí.

V první řadě doporučuji pokusit se o přímou komunikaci s dotčenou tchyní, pokud je toho alespoň částečně schopna. Je totiž zásadní si uvědomit, že ona je příjemcem příspěvku na péči a současně určuje pečující osobu, resp. rozhoduje, komu budou finanční prostředky vypláceny. Pokud by nebyla spokojena s péčí, může tuto osobu změnit a prostředky nasměrovat jinam (např. jiné osobě či registrované sociální službě).

Pokud by se však ukázalo, že již není schopna situaci posoudit a činit kvalifikovaná rozhodnutí, je namístě řešit její ochranu právní cestou. V takovém případě připadá v úvahu jmenování opatrovníka, přičemž zdůrazňuji, že není vždy nutné předchozí omezení svéprávnosti – soud může opatrovníka jmenovat i bez omezení, z důvodu zdravotního, pokud je to v zájmu dotčené osoby.

Současně doporučuji podat podnět k provedení kontroly na Úřad práce ČR, který příspěvek na péči vyplácí a kontroluje jeho využívání. Úřad práce je oprávněn prověřit, zda je příspěvek skutečně využíván k zajištění potřebné péče. Zpravidla však pracovník přichází ohlášen, případně, pokud mu není otevřeno při nahodilé kontrole, musí se následně ohlásit.

Dále je velmi vhodné obrátit se na sociální odbor příslušného obecního úřadu (obce s rozšířenou působností). Sociální pracovníci mohou provést sociální šetření v místě, zhodnotit situaci a případně iniciovat další kroky na ochranu seniora. Přesto i oni se nedostanou do domu bez přístupu pečující osoby, pokud tchyně již není schopna někoho do domu vpustit.

Z praktického hlediska existují i nástroje, jak omezit zneužívání finančních prostředků:

• u příspěvku na péči lze požádat o ustanovení tzv. zvláštního příjemce (rozhoduje Úřad práce),
• u důchodu lze požádat o ustanovení zvláštního příjemce důchodu (rozhoduje obecní úřad).

Tento zvláštní příjemce následně kontroluje, jak jsou prostředky využívány, a dohlíží i na faktické zajištění péče, což je v obdobných případech velmi účinný nástroj ochrany.

Pokud popisované jednání dosahuje vyšší intenzity (zanedbávání základních potřeb, ponechání v nedůstojných podmínkách apod.), je namístě zvážit i trestněprávní rovinu. Může se jednat o podezření ze spáchání trestného činu podle § 199 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník – týrání osoby žijící ve společném obydlí.

Podle tohoto ustanovení:

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin zvlášť surovým způsobem, způsobí-li těžkou újmu na zdraví, páchá-li čin po delší dobu apod.
(3) Přísnější tresty dopadají na případy, kdy dojde k těžké újmě na zdraví více osob nebo ke smrti.

V takovém případě lze podat podnět pro podezření ze spáchání trestného činu (tzv. trestní oznámení) na Policii ČR nebo státním zastupitelství.

Je zároveň velmi dobře, že jste v této věci všímavá – právě v situacích bezbrannosti a závislosti na péči dochází k týrání či zneužívání bohužel poměrně často, a účinná pomoc je možná zpravidla jen díky lidem, kteří si těchto okolností všimnou a jsou dostatečně důslední, aby zajistili, že příslušné orgány a úřady skutečně konají.

Jsme rádi, že jste nás kontaktovala, a snad Vám něco z výše popsaného pomůže vyřešit situaci.

Mgr. Radka Pešlová

---

§ 199 zák. č. 40/2009 Sb.

Týrání osoby žijící ve společném obydlí

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
c) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické nebo sociální skupině, národnost, věk, pohlaví, sexuální orientaci, zdravotní postižení, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, anebo pro jeho skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob,
d) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo
e) páchá-li takový čin po delší dobu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo
b) smrt.