Obávám se, že dcera nezvládne sociální šetření

Dospělá dcera pobírá invalidní důchod 3. stupně, dále je omezena ve svéprávnosti k právním úkonům. Nyní jí bude končit příspěvek na péči a bude přezkum. Dcera je autista, má panické ataky, úzkosti a velmi se bojí úřadů. Když u nás byla úřednice ohledně svéprávnosti, strachy se pomočila. Při vyřizování svéprávnosti lékař, který byl u nás a vyšetřoval dceru, nedoporučil, aby byla přítomna u soudu. A nyní prosím má otázka. Musí být dcera přítomna u řízení o příspěvku na péči, které proběhne u nás doma? Nebo stačí, když budu na otázky odpovídat jenom já jako její opatrovník? Dceři by to velmi psychicky ublížilo a hrozilo by zhoršení zdravotního stavu.

Odpověď

S obavou klientů ze sociálního šetření se ve své praxi setkávám poměrně často. Vzhledem k tomu, co popisujete v souvislosti s řízením o omezení svéprávnosti, tyto obavy i chápu. Dovolím si však tvrdit, že tato obava je z velké části neoprávněná. Ráda bych se zde tedy pokusila Vaše obavy, resp. možná obavy Vaší dcery trochu rozptýlit.

Samozřejmě máte právo se obrátit na úřad práce, popsat jim situaci s tím, že přítomnost dcery u sociálního šetření by ji mohla rozrušit a že by mohlo dojít k… ataku, úzkosti, epileptickému záchvatu způsobenému stresem, pomočení… (doplňte si sama). Doložíte-li lékařskou zprávu, velmi pravděpodobně Vám vyhoví.

Co však znamená „vyhoví“? Úředník přistoupí na to, že „sociální šetření“ se změní na rozhovor s pečující osobou. Ve zprávě ze sociálního šetření se pak budou objevovat věty jako „matka uvádí“, „pečující situaci popisuje tak a tak….“ apod. Takovou zprávu pak posudkový lékař snadno „shodí“ s tím, že všechna tvrzení jsou „subjektivním vyjádřením pečující osoby“. Mezi řádky pak můžete číst, že dceru přehnaně ochraňujete, přepečováváte a nepustíte k ní nikoho cizího.

Nechápejte mne prosím špatně, vůbec to nemyslím zle a vůbec netvrdím, že to tak ve skutečnosti je. Pravdou však zůstává, že názor sociálního pracovníka je, resp. může být v řízení velmi důležitý.

Správně provedené sociální šetření by mělo být o tom, co sociální pracovník ve Vaší domácnosti, resp. domácnosti dcery vidí, jak s dcerou (obtížně) komunikoval, jak na něho (nestandardně) reagovala a podobně.

V praxi je sociální pracovník většinou vlídný, citlivý a velmi empatický, protože si je vědom toho, že vstupuje do osobního prostředí žadatele o dávku, na rozdíl tedy od jednání před soudem nebo setkání se soudním znalcem, by mělo jít o člověka, který má přístup zcela jiný.

Tím, koho by se mohli žadatelé obávat, jsou spíše posudkový lékaři (resp. posuzující pracovníci Institutu posuzování zdravotního stavu). V poslední době se s ním „na živo“ setká jen málokterý žadatel, protože drtivá většina žádostí je vyřizována na základě podkladů, lékařských zpráv a právě vyjádření sociálních pracovníků ze sociálního šetření.

V minulosti to však byli právě posudkoví lékaři, kdo se dle vyjádření mnoha žadatelů chovali hrubě, byli konfliktní, žadatelům vyhrožovali, útočili na ně, příp. je citově vydírali. To se však již naštěstí neděje.

Sociální pracovník je ten, kdo přijde do Vaší domácnosti, aby provedl záznam, popsal to, jak s dcerou komunikujete, pracujete, jak jí pomáháte s každodenními úkony a činnostmi, které by ona sama bez vaší pomoci (příp. bez pomoci sociální služby, dalších osob v domácnosti, přátel apod.) nezvládla.

Praxe je taková, že se sociální pracovník namísto komunikace se žadatelem, tj. opečovávaným většinou stejně baví hlavně s pečujícím. Opečovávaný si někde opodál „dělá něco svého“ a do hovoru (pokud nechce sám) není příliš zapojován.

Jak jsem zmínila výše, můžete pochopitelně zkusit požádat o to, aby dcera u tohoto jednání nebyla. Připravíte se tím však o svědectví a vyjádření osoby, které Vám, resp. dceři může v řízení velmi pomoci.

Osobně bych Vám tedy spíše než hledat způsob, jak dceru ze sociálního šetření „vynechat“, doporučovala hledat způsob, jak ji zapojit. Mluvit s ní o tom, co ji čeká, promluvit dopředu se sociálním pracovníkem a upozornit ho na to, že dcera je velmi citlivá, že špatně snáší přítomnost cizích osob, že může reagovat tak a tak… Zkrátka hledat způsob, jak jí sociální šetření nějak „zpříjemnit“, usnadnit a jak ji na ně připravit. Věřím, že je to možné.

Ohlídejte si pak, aby zpráva byla napsána „pohledem“ sociálního pracovníka, toho, co on sám viděl. Pokud by došlo ke snížení přiznaného stupně příspěvku na péči nebo dokonce odebrání této dávky (což Vám pochopitelně nepřeji), dobře zpracovaná zpráva ze sociálního šetření může v odvolacím řízení nebo již při podávání vyjádření k podkladům před vydáním rozhodnutí, velmi pomoci.

S přáním všeho dobrého Vám i dceři.

Mgr. Jitka Koutová, DiS.