PTÁTE SE: Práce ve stavebnictví při invalidním důchodu třetího stupně

Můj otec, onkologický pacient, by rád zažádal o přiznání invalidního důchodu. S ohledem na jeho diagnózu by mu byl s největší pravděpodobností přiznán 3. stupeň. Nicméně můj otec je zároveň stále zaměstnán u mezinárodní stavební firmy, přičemž se nejedná v jeho případě o kancelářskou činnost, a pro otce je velmi podstatné, aby i po přiznání 3. stupně invalidity mohl být i nadále zaměstnán na totožné pozici bez jakýchkoli omezení, ať už časových, tak co se do náročnosti přidělované práce týká.
Nese s sebou přiznání 3. stupně invalidity (případně i nižších stupňů) jakákoli omezení ve vztahu k plynulému výkonu nynějšího zaměstnání beze změn, nebo přiznání invalidity nese jakákoli pracovněprávní omezení?

Odpověď

S dotazem, jako je ten Váš, se v praxi setkávám poměrně často. Většinou však mají tazatelé větší obavu, že přijdou o (již přiznaný) invalidní důchod, než aby se obávali, že přijdou o zaměstnání. Inu, je to o úhlu pohledu :-).

Obecně lze říci, že v ČR v současné době není žádný legislativní předpis, který by zakazoval lidem s jakýmkoli invalidním důchodem pracovat. Při důchodu všech stupňů se skutečně může pracovat, a to i na dobu neurčitou při uzavřené pracovní smlouvě podle Zákoníku práce. Podle stávající právní úpravy není ani omezena výše výdělku.

Doporučováno je např. podnikání, protože si zdravotně postižený člověk může upravit svůj pracovní režim tak, aby mu vyhovoval, vzhledem k jeho zdravotnímu postižení. Dále pak dohoda o provedení práce (max. rozsah 300 hod./rok), dohoda o pracovní činnosti (max. rozsah nesmí překročit v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby), ale i pracovní úvazky, lépe však zkrácené.

Zejména při pobírání invalidních důchodů II. a III. stupně je však důležité, aby inv. občan před nástupem do zaměstnání/návratem po delší pracovní neschopnosti nebo při pravidelné či zaměstnavatelem požadované prohlídce konzultoval svou situaci se svým ošetřujícím odborným lékařem. Probral s ním vhodný rozsah pracovního nasazení.

Pro další (kvalitní) život Vašeho otce by totiž nemělo být ani tak důležité to, jestli si udrží zaměstnání nebo jestli nepřijde o invalidní důchod, ale to, že si výkonem svého zaměstnání nebude svůj zdravotní stav zhoršovat. Zdravotní stav a vhodnost pracovního zařazení by měl (při vstupní prohlídce po delší pracovní neschopnosti, při periodické prohlídce nebo při prohlídce, kterou si může zaměstnavatel vyžádat z obavy o zdraví Vašeho otce, prakticky kdykoli) posuzovat také smluvní lékař preventivní závodní péče dané firmy.

Konkrétní předpis, který by upravoval podmínky, resp. počet hodin, výši příjmů nebo podmínky, za kterým může osoba invalidní ve III. stupni pracovat, neexistuje. V praxi jde tedy především o to, jak dané onemocnění pracovníka limituje, příp. jak může jeho zaměstnání svou náročností ovlivňovat jeho zdravotní stav.

Na jedné straně je zde tedy obava, resp. zodpovědnost zaměstnavatele za to, že výkonem práce nedojde k poškození zdraví pracovníka (a tím k pojistnému plnění, které by pak pracovník mohl vymáhat), na druhé straně pak (poměrně častá) snaha pracovníka pracovat, jak byl dosud zvyklý. Často ne ani tak proto, aby vydělal co nejvíce peněz, ale zkrátka proto, že se chce cítit potřebný, ve své práci uznávaný a oceňovaný.

To vše je třeba vždy dobře zvážit, zvláště pak s ohledem na to, že dojde-li ke zhoršení zdravotního stavu pracovníka, vyšší invalidní důchod tím nezíská (jak jistě víte, III. stupeň je maximum), stejně jako nikdo nebude zpětně chválit jeho pracovní výkon a výsledky, zjistí-li se, že došlo ke zhoršení nebo recidivě onkologického onemocnění.

U lidí s onkologickým onemocněním bývá častým problémem větší únavovost, náchylnost k nákaze dalším onemocněním (i banální chřipka či nachlazení může mít fatální následky). A problém je i v tom, že obtíže nastupují s určitým „opožděním“. Pracovník vykonává všechny své povinnosti stejně dobře jako dosud, ale jeho nemoc ho pak může dohnat a „podrazit mu nohy“. Následná rekonvalescence pak může být o to delší.

Při přiznání invalidního důchodu III. stupně bych tedy i v případě, že to nedoporučí závodní lékař, určitě doporučovala zvážit zkrácení pracovního úvazku. I když to může být obtížné, nikdo z nás, kdo máme svoji práci rádi a pracujeme s velkým nasazením, nechceme ustupovat a zvolňovat, byť nám to okolí radí a doporučuje.

Abych to tedy shrnula. Legislativa žádné omezení práce v souvislosti s invaliditou III., II. ani I. stupně nenařizuje. Vše záleží na zdravotním stavu daného pracovníka. Ale, je-li přiznán ID III. stupně, doporučuji brát to jako signál, že onemocnění je natolik závažné, že zvolnění, zkrácení úvazku, byť jej nikdo nenařizuje, je dobrou volbou. Zvláště pak s ohledem na to, že otec pracuje v tak náročném oboru, jako je stavebnictví.

S přáním dobrého zdraví Vám i Vašemu otci

Mgr. Jitka Koutová, DiS.