Příspěvek na bydlení pro klienty pobytové služby

Pracuji v domovu pro osoby se zdravotním postižením a v týdenním stacionáři. Našimi klienty jsou lidé s mentálním postižením. Jsou omezeni ve svéprávnosti a každý z nich má svého opatrovníka. Je možné v těchto službách usilovat o získání příspěvku na bydlení? Jak bych měla případně postupovat?

Odpověď

Primárně je příspěvek na bydlení z dávek státní sociální podpory určen pro vlastníky, družstevníky, nájemce bytu nebo domu. Pro rok 2022 a 2023 pak ti, co mají podnajatý celý byt/dům, nebo ti, co žijí v celém bytě/domě pro právo dožití (služebnost), případně ti, co užívají celý rekreační objekt, mohou mít nárok na příspěvek na bydlení.

S nimi se vždy posuzují všichni, kdo v objektu žijí.

Domnívám se, že pro bydlení v sociálních službách (byť založené smlouvou o poskytování sociálních služeb) může v konečném důsledku vzniknout nárok na příspěvek na bydlení. Úřad práce k tomu pravděpodobně nepřivolí (nebude se domnívat, že jde o podnájemní/nájemní bydlení), ale pokud klient žije sám v jednolůžkové bytové jednotce (s kuchyní, koupelnou) a požádá si o dávku, je možné po zamítnutí nároku podat odvolání a pokud by MPSV toto stále neuznalo, bylo by možné vést žalobní spor (podání je zdarma, řízení se vede z doložených dokladů, není nutná osobní účast u soudu a není třeba ani zastoupení právníkem, v případě prohry se neplatí náklady protistrany).

Nejde ani tak o druh služby, ale o to, že klient bydlí sám (v bytové jednotce) ve službě, kde hradí úhradu za bydlení a vlastníkem domu není služba, ale např. město a služba má dům v nájmu. Pak je klient vlastně v podnájmu. Před nedávnem jsem navrhla vzor vyjádření do řízení, které lze zároveň využít jako odvolání (je níže, jen zaměníte pojem chráněné bydlení).

Není jisté, zda nárok nakonec vznikne, ale domnívám se, že šance je vysoká.

POSTUP

Žadatel je klient samostatně bydlící v bytové jednotce (příp. zastoupen opatrovníkem). Doloží příjmy a uhrazené náklady na bydlení za předchozí kalendářní čtvrtletí a smlouvu o poskytování sociální služby. V řízení před vydáním rozhodnutí, kdy ÚP bude chtít dávku zamítat, je potřeba se vyjádřit řízení, následně po zamítnutí podat odvolání, pak se opět vyjádřit do řízení a po zamítnutí odvolání podat správní žalobu – ta by to mohla rozetnout ve prospěch služeb (resp. ve prospěch klienta ve službě).

DOPIS (vyjádření do řízení, příp. pro odvolání - zaměníte chráněné bydlení Vaším typem služby):

Dle § 91 odst. 5 zák. č. 108/2006 Sb., v platném znění se pro uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby a právní vztahy vzniklé z této smlouvy se použijí ustanovení občanského zákoníku. Je tedy nutné na bydlení definované ve smlouvě nahlížet prizmatem občanského zákoníku. K formátu dokládaného bydlení se nám tak otevírá možnost uznat, že jde o nájemní právo nebo toliko o podnájemní právo bydlení, příp. o nájem bytu zvláštního určení s ohledem na § 2235 a násl., § 2274 a násl. a nebo s ohledem na § 2300 a násl. občanského zákoníku, v platném znění, kde se hovoří o nájmu bytu určeného pro ubytování osob se zdravotním postižením. Dle § 51 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách, v platném znění, pak sociální služba Chráněné bydlení poskytuje ubytování. Jde tedy o shodný předmět smlouvy, protože je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení.

Dle § 24 odst. 2 zák. č. 117/1995 Sb., v platném znění se za nájemce bytu pro účely tohoto zákona považuje i podnájemce celého bytu, který byt užívá se souhlasem vlastníka bytu. Pro účely tohoto zákona, jde-li o podnájemní vztah, nájemce vstupuje do práv a povinností vlastníka bytu a podnájemce do práv a povinností nájemce bytu.

Z výše uvedeného se domníváme, že není možné zamítnout nárok na příspěvek na bydlení jen z důvodu, že nejde o nájemní bydlení, ale je nutné zkoumat také další možnosti ve zmiňovaném § 24 zákona o státní sociální podpoře a to, zda zde nejde o podnájemní bydlení.

Základní znaky podnájmu tedy jsou: přenechání určité věci, účel užívání, dočasnost užívání.
Smlouvu o podnájemním vztahu mezi nájemcem a podnájemce je možné uzavřít písemně, ústně, nebo též konkludentně, protože zákon pro podnájemní smlouvu nestanoví obligatorní (pevnou) formu. Podnájemní smlouva může být sjednána na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Podnájemní smlouva má obsahovat podmínky skončení podnájmu a také práva a povinnosti subjektů tohoto vztahu se současným respektováním zásady, že nájemce nemůže na podnájemníka převést více práv než má on sám.

Ve smlouvě o poskytování sociálních služeb, která je k žádosti doložena jsou splněny všechny znaky:

• jde dle občanského zákoníku o smluvní vztah (jak odkazuje ZSS „právní vztahy vzniklé z této smlouvy se použijí ustanovení občanského“),
• jde o vztah k ubytování a k tomu občanský zákoník vymezuje buď nájemní nebo podnájemní vztah (oba jsou nyní vyjmenované v § 24 zákona o státní sociální podpoře jako přípustné bydlení),
• ve smlouvě je sjednán zákaz postoupení práv na druhého (jak je vyžadováno u podnájemního vztahu),
• ve smlouvě jsou vymezeny povinnosti, jak se v bydlení chovat (jak je vyžadováno u podnájemního vztahu),
• smluvní vztah by zanikl zánikem možnosti prostor užívat službou chráněné bydlení,
• prostor bydlení je určen k trvalému bydlení a je možné zde zřídit trvalý pobyt.

Proto trváme na přiznání nároku na příspěvek na bydlení.

Mgr. Radka Pešlová