Přispívání na domácnost z invalidního důchodu nezletilého
Obracím se na Vás s dotazem ohledně přispívání na chod domácnosti z invalidního důchodu 3. stupně. Mám 17letého mentálně postiženého syna - PAS, ADHD, obsese, porucha chování, lehká ment. retardace. Vyžaduje dohled celý život. Od září 2023 na střední škole. Žádali jsme o invalidní důchod, přiznán ID z mládí 3. stupně zpětně od 4.9.2023. Od té doby je považován za zaopatřeného, ale je nezletilý. 18 let bude mít v říjnu 2024. Jako rodič jsem od 4.9.2023 přišel o slevu na dani na dítě a slevu na ZTP/P. Invalidní důchod bude vyplácen na jeho účet, syn je majitelem účtu. Mohu si z ID již nyní nebo zpětně k září 2023 vzít nějakou část peněz na bydlení, stravu, ošacení, hygienické potřeby, nebo musím počkat, až bude mít syn 18 let, bude zbaven částečné svéprávnosti a já se stanu opatrovníkem? Pečuji o něj sám od jeho 9 let. Jeho matka platí výživné.
Odpověď
Situace nemá úplně jednoznačné řešení. Ale minimálně do doby zletilosti by to mohlo být jednodušší. Dle občanského zákoníku § 898 odst. (1) K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.
Podílení se na domácnosti tak je běžkou každoměsíční rutinou.
Současně se lze k tomu opřít i o občanský zákoník § 886
(1) Žije-li dítě s rodiči nebo s některým z nich v rodinné domácnosti a je-li o ně řádně pečováno, podílí se i ono na péči o chod domácnosti. Tato povinnost dítěte zaniká zároveň s poskytováním výživy rodičů dítěti.
(2) Dítě se podílí na péči o chod rodinné domácnosti vlastní prací, popřípadě peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby. Pro určení rozsahu podílu dítěte na péči o chod rodinné domácnosti jsou rozhodné schopnosti a možnosti dítěte i odůvodněné potřeby členů rodiny.
Dítě s invalidním důchodem III. stupně sice není z pohledu úředních záležitostí již nezaopatřené (nenáleží přídavky na děti, odpočty na daních atd.), ale stále je vyživovanou osobou. Tou bude možná až do smrti, protože právě invalidní důchod indikuje neschopnost dítěte se živit samo (má pokles pracovních schopností minimálně ze 70 %). Zároveň musí mít sociální dávku od státu, které ale má předcházet vyživovací povinnost rodičů (viz níže judikatura). Vy se staráte péčí a financováním běžného chodu domácnosti, matka posílaným výživným.
Pokud tedy jde o dítě (do 18 let), má být dále vyživováno, ale ze svého důchodu se může podílet na chodu rodinné domácnosti.
Poté, co bude Vaše dítě zletilé, se situace poměrně mění a je třeba učinit širší opatření. Ta jsme již popisovali zde: https://www.mskruh.cz/poradna/pravni-poradna-pro-opatrovniky/ptate-se-pece-o-nesvepravneho-syna-hospodareni-a-kolizni-opatrovnik.
Snad je to takto srozumitelné.
Mgr. Radka Pešlová
I. ÚS 2306/12 – 1 – Posouzení souběhu invalidního důchodu a výživného u dítěte s těžkým zdravotním postižením
Ústavněprávní základ ochrany rodiny a rodičovství je obsažen v čl. 32 Listiny. Konkrétně pak čl. 32 odst. 4 Listiny garantuje rodičům právo pečovat a vychovávat děti a naopak dětem zajišťuje právo na rodičovskou výchovu a péči. Systematické zařazení tohoto práva do kategorie práv hospodářských a sociálních se pak nutně musí odrazit v interpretaci tohoto práva, a to nikoliv jen jako práva rodičů a dítěte na to, aby státní moc nezasahovala do rodinné péče, nýbrž naopak i tak, aby takové péči státní moc poskytovala specifickou ochranu. Péče o dítě a výchova dítěte předpokládá zajištění materiálních i nemateriálních (citových, psychosociálních, kulturních atd.) podmínek toho, aby dítě mohlo v přirozeném rodinném prostředí rozvíjet všechny své osobní schopnosti a možnosti, které ve výsledku povedou k odpovídající socializaci dítěte. Jinak řečeno, je právem dítěte i rodiče pečujícího o dítě, aby stát této péči poskytoval zvláštní ochranu.
Objektivní nemožnost dítěte živit se samostatně, z důvodu těžkého zdravotního postižení vedoucího až ke zbavení způsobilosti k právním úkonům, nemůže být přičítána k tíži tohoto dítěte - jež má podle čl. 32 odst. 4 Listiny základní právo na rodičovskou výchovu a péči - v tom smyslu, že by po přiznání sociálních dávek již nemělo mít právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (a že by nemělo mít právo na výživné ze strany rodiče). Takto znevýhodněné dítě si své postižení nezpůsobilo a naopak potřebuje pomoc po všech stránkách, aby jeho život byl co nejvíce snesitelný v rámci již tak značně omezených možností. Důsledky (i majetkové, tj. vyživovací povinnost) takového postižení dítěte proto musí jít hlavně k tíži toho, kdo (jako racionální bytost) dítě na svět - dobrovolně a při vědomí všech možných důsledků - přivedl, tedy rodiče pokud to samozřejmě jeho majetkové možnosti objektivně umožňují.
