Snížení dávek v hmotné nouzi a neschopnost pracovat

Můj opatrovaný (51) je podle soudního znaleckého posudku psychicky neschopný trvalé práce i kontaktu s úřady. Byla mu ale snížena dávky v hmotné nouzi ze životního na existenční minimum (z asi 5 tisíc na 3 tisíce). Protože se nerekvalifikuje, neúčastní se aktivačních prací atd. Čehož ale podle posudku není schopen. Já za něj chodím na úřad práce, je proto nemocensky pojištěn. Je možné se na základě posudku znalkyně od soudu odvolat proti snížení dávek a kde?

Odpověď

Dovolte mi, prosím, jen vyjasnit pár nepřesností a pak se hned vrhnu do poptávaného tématu.

Jen se ujistím, že máte v opatrování opatrovaného, který byl nejspíš omezen ve svéprávnosti a k tomu byl vyhotovován znalecký posudek, kde v textu nalezneme „psychicky neschopný trvalé práce i kontaktu s úřady“. Z toho pak asi plyne rozhodnutí soudu, kdy jako opatrovník máte řešit pracovně-právní záležitosti a jednání s úřady.

Z tohoto důvodu nejspíš (dovozuji, protože píšete o rekvalifikaci) vyřizujete evidenci opatrovaného jako uchazeče o zaměstnání a následně mu vyřizujete příspěvky v hmotné nouzi (o kterých píšete, že byly sníženy). Dovozujete, že je opatrovaný nemocensky pojištěn.

Tady jen chci poukázat, že díky evidenci jako uchazeč o zaměstnání dochází k hrazení zdravotního pojištění státem, za předpokladu, že evidenci řádně (tj. do 8 dnů) nahlásíte zdravotní pojišťovně (dle § 7 zák. č. 48/1997 Sb., pak bude plátcem za uchazeče o zaměstnání stát). Ale po dobu evidence nevzniká pojištění nemocensky. Zdravotní pojištění slouží k úhradě nákladů lékařům např. za ošetření, ale nemocenské by sloužilo k náhradě za ztrátu příjmů po dobu nemoci. Pokud je někdo dlouhodobě v evidenci na ÚP jako uchazeč, nemá příjem, jeho nemoc tak tento příjem neovlivňuje a není vyplácena nemocenská. Pokud ale osoba onemocní, musí nemoc oznámit na ÚP a dodržovat léčebný režim a z ÚP může přijít kontrola, zda je pacient/uchazeč doma.

A nyní k Vašemu dotazu:

Pokud opatrovaný není psychicky schopný trvalé práce, je třeba řešit jeho invaliditu, a nikoliv evidenci na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Pokud je opatrovaný uchazečem – tvrdíte: hledá práci, je schopen ji přijmout a vykonávat a pokud v jeho oboru práce není, je schopen rekvalifikace.

Řešíte-li invaliditu, tvrdíte: pro dlouhodobé zdravotní postižení není schopen pracovního výkonu a ani hledání práce a ani rekvalifikace.

Jako opatrovník byste proto měl:

1. požádat za opatrovaného o invalidní důchod.
   1. Zde se může stát, že pro dlouhodobé psychické problémy opatrovaný nenavštěvoval lékaře a dlouhodobě nepracoval. Proto by mohlo dojít k chybnému posouzení – posudkový lékař by určil, že invalidita vznikla až nějakou pozdní hospitalizací, nebo dokonce až datem podání žádosti. Např. schizofrenik naposledy pracoval před deseti lety, pak se mu zhoršil stav, „vypadl“ z pracovního procesu, stal se bezdomovcem, nikam k lékařům nechodil a před rokem byl nuceně hospitalizován, omezen ve svéprávnosti a byla psychiatrickou nemocnicí iniciována žádost o invalidní důchod. Invalidita byla přiznána v nějakém nižším stupni I./II. a to jen od data hospitalizace. Nikdo nepodal námitku, protože ještě nebyl opatrovník a nemocný sám tomu nerozuměl. Protože chyběla doba pojištění, není nárok na výplatu. Logicky pak nově jmenovaný opatrovník hledá cestu, jak dál opatrovaného evidovat na ÚP jako uchazeče o zaměstnání a žádat dávky hmotné nouze, aby alespoň z něčeho mohl žít. To je ale zásadní pochybení v několika směrech a dohromady to prostě nedává smysl – jeví se to jako byrokracie pro byrokracii.
   2. Má zde nastat: Podání nové žádosti o invalidní důchod (pokud již není možné zasáhnout do původní žádosti námitkou, tj. do 30 dnů od vydání rozhodnutí). U žádosti je nutné pracovnici informovat, že bude dokazována invalidita zpětně. Je třeba mít důkaz o tom, že nemoc propukla již dávno (v našem případě před deseti lety), protože ačkoliv by to posudkový lékař podle mnoha soudních rozhodnutí měl zkoumat sám, neděje se tak. Toto se dokazuje třeba svědectvím spolupracovníků, skládáním zvláštních situací v opatrovancově životě, někdy bývá zmínka ve znaleckém posudku o délce trvání nemoci. To vše je potřeba vzít a s průvodním dopisem, že dokazujete invaliditu zpětně, před posouzením odeslat posudkovému lékaři a současně by to měli podpořit stávající lékaři ve svých zprávách, kde by měli uvádět, že nemoc trvá minimálně od doby XY. Posudkový lékař by pak měl stanovit vznik invalidity zpětně. K tomu datu by se také hledala doba pojištění a mohl by vzniknout nárok na výplatu invalidního důchodu.
   3. Dále je potřeba řešit stupeň invalidity. Je-li opatrovaný neschopen práce, kde dále je to napsáno? Jaké nemoci to odpovídá dle vyhl. č. 359/2009 Sb. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-359#prilohy? Je nemoc taková, že lze dovodit 70% pokles pracovní schopnosti, dle vyhlášky? A pokud ano, kde je o tom důkaz (ideálně dobře, v duchu vyhlášky, napsaná nejedna lékařská zpráva). Pak, pokud bude přiznána invalidita III. stupně – je z tohoto titulu hrazeno zdravotní pojištění (je-li to nahlášeno na zdravotní pojišťovnu), a to i pokud by čirou náhodou nevyšla výplata důchodu. Pak není nutná evidence na ÚP jako uchazeč o zaměstnání a pro potřeby dávek v hmotné nouzi se nevyžaduje práce, veřejná služba a ani rekvalifikace.
   4. Jen je důležité hlídat platnost posudku! Pokud by nebyla poskytnuta výplata důchodu, tak se posudek nepřezkoumává a až uplyne doba jeho platnosti, tak končí. O prodloužení je nutné si samostatně požádat. Dle § 8 zák. č. 582/1991 Sb. odst. 3 by to teoreticky šlo z podnětu orgánu pomoci v hmotné nouzi, ale já osobně bych to jako opatrovník rozhodně hlídala.
2. Naznačujete i to, že byste se rád odvolal, proti rozhodnutí ÚP na základě znaleckého posudku. Určitě to možné je a jako opatrovník využijte možností situaci řešit.
   1. Nicméně se obávám, že neuspějete právě proto, že chybí důkaz o invaliditě III. stupně a zákon o hmotné nouzi spojuje s nižší invaliditou požadavek na to, že „když není člověk tak nemocný, má jít do práce“ anebo požaduje „uplatnit všechny zákonné nároky“ (tj. žádat správné určení invalidity).
   2. Šanci na úspěch byste mohl mít při vhodné obhajobě až pokud projdete odvoláním (a odhaduji neúspěšně), podáním žaloby. V žalobním řízení se někdy jde i po smyslu zákona, a nejen po formalismu. Proto by soud mohl „přehlédnout“, že není invalidita, ale mohl by poukázat na skutečný stav daný i znaleckým posudkem.
   3. Ačkoliv je to cesta, kterou můžete zkusit a může vyjít, pravděpodobně to nebude hned, proto bych doporučila současně s obranou odvoláním a následně žalobou spojit i postup podle bodu 1. (řešení správně nastavené invalidity).
   4. Ptáte se: „Je možné se na základě posudku znalkyně od soudu odvolat proti snížení dávek a kde?“
      1. Proti rozhodnutí o snížení dávky (dle § 75 zák. č. 111/2006 Sb. má být vydáno rozhodnutí o snížení, v případě přiznávání dávky by případně bylo vydáváno „jen“ oznámení, tam je postup trochu odlišný, tak když tak napište, jak je nazýván „papír“, ze kterého jste situaci zjistil).
      2. Do 15 dnů od jeho doručení (nebo od 10. dne uložení na poště) máte právo podat odvolání – podává se Úřadu práce, který rozhodnutí vydal. Úřad práce může své rozhodnutí změnit (tzv. autoremedura) anebo to postoupí Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Věřím, že je to pro Vás srozumitelné, dokážete se v situaci zorientovat a zvolit vhodný postup.

Mgr. Radka Pešlová