Snižuje soud výživné, když je dítěti přiznán invalidní důchod?

Jsem rozvedená, mám v péči syna s poruchou autistického spektra 3. stupně. Tento rok končí ZŠ a bude chodit dva roky na praktickou školu.
Je to náročné, dostavám 16 000 korun, k tomu přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a ještě nějaký příspěvek na péčí, celkem asi 23 000 Kč. Výživné jsem dostala dopředu do 18 let jeho věku, protože mi nevyšly peníze z majetkového vyrovnání a v té době jsem ještě pracovala a vzala si úvěr, který samozřejmě splácím. Jeho výživné činilo 7 200 Kč.
A teď k věci: Řekla jsem exmanželovi, že na syna bude platit do konce života, protože není schopný se o sebe postarat sám, že je to dané. On si začal zjišťovat, že když v 18 letech bude mít důchod (asi dostane plný invalidní důchod 3. stupně, což bude cca činit mezi 16 a 18 tisíci Kč), soud to prověří, a pokud z těch peněz se všechny náklady zaplatí, může mu soud určit výživné podstatně nižší, třeba klidně i 800 Kč, že on bude platit, co mu soud řekne.
Ano v pořádku, ale lidsky, jak to potom mám udělat, když mě nikdo na 6 hodin nezaměstná a on mi údajně nemůže pomoct s vyzvedáváním pravidelně třeba ze školy ve 14 hodin, včera to zamítl.
Já jsem vlastně v takovém začarovaném kruhu.
Mám svůj malý domeček 46 m² na vesnici, hypotéku 5 500 Kč, náklady 3 000 Kč na elektřinu, potom samozřejmě penzijní, telefony, internet… Denně vozím syna tam a zpět do města, to jsou čtyři cesty, dál ještě hradím jídlo, pravidelně se synem chodíme do kina atd. Kdybych neměla našetřené, ani 23 000 Kč mi nestačí. Proto jsem si říkala, když bude mít syn důchod a ty alimenty 7 200 Kč, lépe se to zvládne.
Nevím, jak situaci řešit.

Odpověď

Situace, kterou popisujete, je opravdu velmi náročná a je z Vašeho textu patrné, že se dlouhodobě snažíte zajistit synovi co nejlepší podmínky, často na úkor vlastních sil i jistot.
Na jedné straně jste Vy jako pečující matka, která má syna v péči a každodenně zajišťuje jeho potřeby. Na straně druhé stojí jeho otec, který – pokud tomu správně rozumím – je ochoten plnit svou vyživovací povinnost pouze v minimálním rozsahu, který mu případně stanoví soud, nikoli nad rámec této povinnosti formou osobní pomoci či širší péče.
A právě odtud je potřeba vycházet. Ideální situací vždy je, pokud se rodiče dokážou dohodnout. Takovou dohodu soudy – zejména po novele občanského zákoníku – zpravidla schvalují, pokud není v rozporu se zájmem dítěte. Pokud však dohoda možná není, nezbývá než se obrátit na soud.

Z Vašeho dotazu nevyplývá přesný věk syna, ale předpokládám, že do jeho 18. narozenin zbývá ještě určitý čas. Dokud je nezletilý, otázku výživného řeší rodiče mezi sebou, případně soud. Po 18. roce věku se situace právně mění, ale neznamená to automaticky zánik vyživovací povinnosti.

Zmínila jste, že jste „dostala výživné dopředu“. Z Vašeho popisu usuzuji, že šlo o dohodu v rámci majetkového vyrovnání, případně o započtení výživného například na úhradu hypotéky na Váš domek. Pokud tomu tak bylo, je velmi důležité, aby tato skutečnost byla zachycena v písemné dohodě či soudním rozhodnutí a zejména pak to, jakým způsobem bylo ošetřeno právo syna na výživné (např. formou spoluvlastnictví domku).

Je také potřeba zdůraznit, že potřeby syna se budou s jeho věkem a dospíváním dále měnit a pravděpodobně i narůstat. Zároveň je důležité říci, že Vy nejste povinna pečovat o syna až do úplného vyčerpání svých sil. Máte právo rozložit péči mezi sebe a dostupné sociální služby. Pokud budete chtít, mohu Vám pomoci zorientovat se v nabídce služeb ve Vašem regionu.

Zákon stanoví, že dítě má právo na péči obou rodičů. Současně je však třeba realisticky říci, že osobní péči nelze na otci dítěte vynutit, pokud ji sám poskytovat nechce. Nucená nebo formální péče by navíc mohla být pro syna spíše zatěžující než přínosná. I proto soudy v praxi často řeší absenci osobní péče druhého rodiče navýšením vyživovací povinnosti.

Máte pravdu v tom, že soud může při dosažení zletilosti syna zohlednit přiznání invalidního důchodu 3. stupně. Zákon však nikde nestanoví, že by tím automaticky zanikala vyživovací povinnost rodiče. Naopak máme k dispozici rozhodnutí soudu, podle kterého bylo toto právo stanoveno i poté. Základní pravidlo zní, že dítě má právo na výživné do doby, než je schopno se samo živit, a rodiče mají povinnost přispívat podle svých možností, schopností a majetkových poměrů.

V praxi by měl soud vždy posuzovat:

• potřeby dítěte (zdravotní, sociální, vzdělávací),
• Vaši situaci jako pečující matky,
• situaci otce, jeho příjmy, výdaje, další vyživovací povinnosti, ale také jeho skutečné výdělečné možnosti.

Soud by měl zkoumat, zda otec na syna přispívá podle svých reálných možností a zda se případně nesnaží svou vyživovací povinnost účelově snižovat.
Pokud by otec odmítal přispívat v odpovídající míře, bude na Vás, abyste soudu doložila jednak potřeby syna, jednak své možnosti a zároveň poukázala na příjmy a majetkové poměry otce (máte-li o nich povědomí).

Po 18. roce věku syna soud posuzuje vyživovací povinnost znovu – a to vždy individuálně. Pokud by měl otec Vašeho synka nadstandardní příjmy, může soud výživné stanovit i nadále. Pokud by však měl příjmy průměrné či nízké a další vyživovací povinnosti (rozumějte další děti, na které musí přispívat, protože se také nejsou schopny – zatím – samy živit), může soud výživné snížit nebo i ukončit. Uvádím to nikoli proto, abych Vás znepokojovala, ale proto, abyste měla realistická očekávání a mohla se včas připravit.

Víte-li o tom, že bývalý manžel má vyšší příjmy, než deklaruje, nebo že by se mohl snažit své povinnosti vyhnout, zvažte, zda si k soudnímu jednání nezajistit právní zastoupení advokátem, který bude hájit synova práva.
Pokud se otec dítěte sám nerozhodne svou vyživovací povinnost plnit dobrovolně, soudnímu řízení se pravděpodobně nevyhnete. Pokud se pro tento krok rozhodnete, můžete se na nás obrátit – ráda Vám doporučím služby, které pomohou se sepsáním návrhu k soudu. V případě zastoupení advokátem je vhodné, aby návrh připravoval již tento advokát, aby si vytvořil dobrý základ pro další řízení.

Dokud je syn nezletilý, můžete se na soud obracet Vy jako jeho zákonný zástupce. O úpravu, resp. zvýšení výživného můžete požádat prakticky kdykoli, kdy se změní situace syna (zpravidla to bývá při nástupu do školy, při změně vzdělávacího zařízení, při změně zdravotního stavu či změně potřeby péče/rehabilitace apod.)

Po dosažení 18 let bude třeba zvážit, zda bude syn schopen tyto záležitosti řešit sám, nebo zda bude nutné ustanovení opatrovníka, případně využití jiných podpůrných opatření (např. podpůrné rozhodování). Pokud by nebyl schopen svá práva hájit sám, bude se v jeho zájmu na soud obracet jeho opatrovník – kterým můžete být i Vy.
Tyto otázky jsou však v tuto chvíli spíše do budoucna. Doporučuji se nyní soustředit především na aktuální situaci, Vaši stabilitu a případné probíhající či blížící se soudní řízení.

S přáním všeho dobrého Vám i synovi

Mgr. Jitka Koutová, DiS.