Souběh pobytové služby a osobní asistence

Mám opatrovanku v domově pro seniory (pobytová služba). Celý příspěvek na péči je zasílán této službě. Chtěla jsem zajistit další sociální službu - osobní asistenci - která by s paní chodila častěji na procházky (např. do cukrárny), doprovázela ji např. na kosmetiku, uvažovala jsem i o možnosti lázní, kde by byla osobní asistentka přítomna. Oslovená sociální služba mi sdělila, že nemůže poskytovat službu tomu, komu je poskytována pobytová služba, jelikož by to bylo v rozporu se zákonem. Pobytová služba ale nemá dostačující kapacitu na to, aby zajistila mnou požadované služby. Paní má dostačující příjem, aby si mohla tyto "nadstandardní" služby hradit, aniž by se zasahovalo do příspěvku na péči. Je nějaká možnost výše uvedené služby zajistit.

Odpověď

Důvody odmítnutí poskytnutí služby jsou definovány v § 91 zákona o sociálních službách:

(3) Poskytovatel sociálních služeb může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb pouze, pokud
a) neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá, a to i s ohledem na vymezení okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb,
b) nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá,
c) zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis, nebo
d) osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.

Takže fakticky Vás oslovená (nejspíš asistenční) služba odmítnout nemůže. Proto o službu požádejte písemně a ať Vám případně dají písemné odmítnutí. Proti tomu si lze stěžovat u služby, u zřizovatele, u kraje, u MPSV.

Ale ačkoliv je v tomto zákon dost striktní, tak platí ve službách ještě jedno (byť nepsané pravidlo – tím je i hůř vymahatelné):

Protože jsou služby dotované ze státních peněz (z rozpočtu, kam odvedenými daněmi přispíváme téměř všichni), tak je nutné přihlédnout i k rozpočtové kázni.

Prostředky (dotační) jsou uvolněny do sociálních služeb k uspokojení základních životních potřeb osob v nepříznivé sociální situaci (lidově si tím kupujeme klid, že tu péči o potřebné za nás z našich daní někdo udělá a nebudeme muset na ulicích odvracet zrak od trpících, kterým sami nechceme pomoci – je to jakási společenská daň).

Z tohoto pohledu je Vaše opatrovaná díky pobytu v domově již v pohodovém stavu – není v nepříznivé sociální situaci pro jiné služby – péči už někdo zajišťuje.

Dále taky na výkon přímé péče (příkladmo – na jednu pečovatelku, která se stará o jednoho/o více opečovávaného/opečovávaných je navázáno mnoho dalších technickohospodářských osob - účetní, ředitel, personalista, údržbář, IT, kuchařka atd.).

Není tedy účelné, aby jedna osoba využívala několik služeb, kde se péčí o ni samotnou vlastně zaměstná nepřímo větší počet lidí. Je ale účelné, aby jedna služba zajistila maximum možného. A tím se dostávám k domovu…

Je to právě domov, který by měl být schopen zajistit plnou péči – i tedy tu volnočasovou, a jak píšete „nadstandardní“ – ačkoliv v ní nic nadstandardního není. Aby takový domov plnil registrační podmínky a standardy kvality, musí mít dost personálu.

Je sice jasné (už z novinových článků), že dlouhodobě (několik let) jsou sociální služby podfinancovány a mnohé jedou na hranici personálních možností (to také nahrává tomu, že by se nemělo více služeb zatěžovat péčí o jednoho uživatele). Ale je mi to líto – zákon tuhle (byť opodstatněnou) omluvu - nedostatek personálu - nezná.

A jistě lze říci, že již nejde jen o holé přežití Vaší opatrované (pokud chcete, aby vícekrát chodila třeba do cukrárny), ale zde by domov měl v rámci § 15 odst. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb. plnit i tuto péči:

e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:
1. podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů,
2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob,

f) sociálně terapeutické činnosti:
socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob,

g) aktivizační činnosti:
1. volnočasové a zájmové aktivity,
2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím,
3. nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností,
h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:
pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů.

Ono i z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením vyplývá, že by osoby neměly být selektovány a omezovány. Měly by mít stejné možnosti jako ostatní. Nedá se tedy říci, že když je na tlačení vozíku třeba pečovatelka, tak aby se dostalo na všechny, tak je nárok na „výlet“ jen jednou týdně (podotýkám – právně to nejde; v praxi se s tím dá setkat).  

Shrnuji tedy, že je proto potřeba tlačit především na domov, a to buď oficiálně v tom, že požádáte domov o nastavení individuálního plánování s Vaší opatrovanou, co vše je k jejímu rozvoji potřeba a úpravou v rozsahu poskytovaných služeb, nebo pomocí stížnosti na kvalitu sociálních služeb, plnění registračních podmínek, péči o osoby seniorského věku u MPSV, Ombudsmana, Krajského úřadu, anebo s domovem jednat i o míře, co je základní činností (v rámci PNP) a co je fakultativní činností (za další úhradu mimo PNP).

Pokud chcete zajistit pomoc i z jiných zdrojů – můžete sjednat i péči/doprovody jinými osobami, které jinak neposkytují sociální služby. Zpravidla lze najít v sousedství osoby (často si takto přivydělávají zdravotní sestry, studentky sociálních škol), které by za úhradu (na smlouvu jako s asistentem sociální péče dle § 83 zákona o sociálních službách) tyto úkony péče prováděly.

Snad je k pochopení, jaké možnosti máte, příp. o jaký právní rámec se můžete opřít.

Mgr. Radka Pešlová