Žádost o přiměřené zadostiučinění po řízení o PnP

Starám se o maminku, která pobírá příspěvek na péči. Původně šlo o 2. stupeň příspěvku, rozhodnutí platilo do února 2025. Následně, z moci úřední, bylo zahájeno správní řízení. Od doby jsem vždy obdržel rozhodnutí (jako zmocněnec), se kterým jsem se nemohl ztotožnit a podal odvolání. MPSV rozhodnutí zrušilo, nařídilo další sociální šetření, pak zase došetření a vydalo rozhodnutí, proti kterému jsem podal odvolání a již požádal, aby MPSV celou věc neposílalo zpět, ale rozhodlo samo. To učinilo a rozhodlo o přiznání příspěvku 4. stupně s tím, že zdravotní stav mé matky a nárok na příspěvek 4. stupně vznikl od března 2025.
Chtěl bych podat Žádost o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení. Stěžejní je pro mě fakt, že od března 2025 nebylo vydáno rozhodnutí, které by bylo konečné, tedy správné. Tzn. rozhodnutí – odvolání – zrušení rozhodnutí ze strany MPSV – nové rozhodnutí – mezitím 2x sociální šetření – rozhodnutí – odvolání – poté až konečné rozhodnutí ze strany MPSV. Přitom ale lhůta byla překročena jen jedou, kdy ÚP již urgoval IPZS o posudek... Navíc ještě úřad práce posílá částku v původní výši, neposlal ani doplatek. Lékařská posudková komise rozhodla 4. 8. 2026, rozhodnutí MPSV bylo vydáno 26. 8. 2026, převzal jsem 27. 8. 2026 osobně a mojí matce bylo doručeno 1. 10. 2026.

(říjen 2026, red. kráceno)

Odpověď

Samotná skutečnost, že správní rozhodnutí byla opakovaně rušena a konečné rozhodnutí přiznalo vyšší stupeň příspěvku zpětně od března 2025, ještě automaticky neprokazuje nesprávný úřední postup spočívající v průtazích. Pokud byla zákonná lhůta překročena pouze jednou a jen nepatrně, je třeba nárok argumentačně postavit především na konkrétních okolnostech postupu správních orgánů, délce celého procesu a jeho skutečných důsledcích.

Co bych Vám doporučila upravit v původním vzoru

1. Neopírejte nárok pouze o překročení lhůty. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se při posuzování nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení zohledňuje mimo jiné jeho celková délka, postup orgánů veřejné moci a význam předmětu řízení pro poškozenou osobu.
2. Přesně popište jednotlivé fáze řízení. Zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení samo o sobě neznamená průtah. Je ale relevantní doložit, kolikrát k tomu došlo, proč bylo nutné opakovat sociální šetření či doplňovat posudky a zda se jednotlivé úkony prováděly bez zbytečných prodlev.
3. Nezaměňujte majetkovou újmu s finanční ztrátou. Rozdíl mezi vyplaceným příspěvkem ve II. stupni a příspěvkem ve IV. stupni za příslušné období představuje samostatnou otázku doplacení dávky. Další prokazatelné výdaje nebo majetková újma se musí uplatnit a odůvodnit samostatně.
4. Oddělte případné průtahy při výplatě již přiznaného příspěvku. Posudková komise rozhodla 4. 8. 2026, rozhodnutí MPSV bylo vydáno 26. 8. 2026 a Vy jste je převzal 27. 8. 2026. Vaše matka je převzala 1. 10. 2026. Pro posouzení případné nečinnosti Úřadu práce je rozhodující zejména to, kdy mu bylo rozhodnutí a spis skutečně doručeno, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, jaké další procesní kroky byly nutné a kdy vznikla povinnost dávku vyplatit. Z uvedených dat samotných zatím nelze uzavřít, že Úřad práce porušil zákonnou lhůtu.
   Lhůta se bere ode dne doručení opatrovníkovi/zmocněnci.

Přidávám Vám navržený odstavec k nemajetkové újmě

Následující text je určen k vložení do vzoru z publikace, na stranu 105–106 PDF (https://www.mskruh.cz/publikace/opatrovnik-v-praxi-ii). Je formulován za matku v první osobě a záměrně ponechává otevřenou přesnou délku průtahů i výši požadovaného zadostiučinění.

Nepřiznání příspěvku na péči ve správné výši a v přiměřené době pro mě představovalo významnou psychickou zátěž a dlouhodobou nejistotu ohledně zajištění mých základních potřeb a potřebné péče. Přestože jsem již od března 2025 splňovala podmínky pro přiznání příspěvku na péči ve IV. stupni závislosti, jak následně potvrdilo konečné rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, po celou následující dobu mi nebyl tento nárok v odpovídající výši pravomocně přiznán. Nadále jsem pobírala pouze příspěvek ve II. stupni, ačkoli můj zdravotní stav a míra závislosti na pomoci jiné osoby odpovídaly vyššímu stupni závislosti.

Opakované vydávání rozhodnutí, jejich následné rušení, další posuzování mého zdravotního stavu a opakovaná sociální šetření pro mě znamenaly dlouhé období nejistoty, během něhož jsem neměla jistotu, zda a kdy bude můj nárok řádně uznán a zda budu mít k dispozici odpovídající finanční prostředky na zajištění potřebné péče. Tato situace ve mně vyvolávala obavy a psychické napětí, neboť jsem byla odkázána na pomoc druhé osoby a nemohla jsem se spolehnout na včasné a řádné vyřízení dávky, která má sloužit právě k zajištění pomoci při zvládání každodenního života.

V důsledku toho, že mi nebyl příspěvek na péči včas přiznán ve výši odpovídající skutečnému rozsahu mé závislosti na pomoci jiné osoby, jsem neměla k dispozici dostatečné finanční prostředky k zajištění péče v rozsahu, který jsem vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebovala. Byla jsem nucena s dostupnými prostředky velmi hospodařit a zásadně omezovat výdaje i na zajištění svých základních životních potřeb a potřebné péče. Nemohla jsem si dovolit hradit péči v takovém rozsahu a kvalitě, jaké by odpovídaly mému zdravotnímu stavu, a musela jsem se uskrovňovat i tam, kde se jednalo o potřeby nezbytné pro zachování mé důstojnosti, soběstačnosti a důstojných životních podmínek. Skutečnost, že jsem byla po dlouhou dobu odkázána na nižší příspěvek, než na jaký jsem měla podle následného konečného rozhodnutí nárok, pro mě proto neznamenala pouze finanční znevýhodnění, ale také reálné omezení možností zajistit si potřebnou pomoc a péči. Tato situace prohlubovala mou nejistotu a pocit zranitelnosti, neboť jsem nemohla své potřeby uspokojovat v rozsahu odpovídajícím jejich skutečné naléhavosti, a to v době, kdy jsem vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebovala naopak zvýšenou míru podpory a zabezpečení.

Celá situace byla o to tíživější, že řízení trvalo navzdory opakovaným opravným prostředkům a konečné nápravě se mi dostalo až poté, co jednotlivé správní orgány opakovaně rozhodovaly o téže věci. Nemohla jsem přitom ovlivnit délku posuzování ani postup správních orgánů a byla jsem nucena nést důsledky jejich postupu v situaci, kdy jsem sama potřebovala zvýšenou ochranu a pomoc.

Vzniklou nemajetkovou újmu nelze redukovat pouze na jednotlivé dny případného překročení zákonných lhůt. Je třeba zohlednit celý kontext věci, význam příspěvku na péči pro můj každodenní život, dlouhodobost nejistoty a skutečnost, že konečné rozhodnutí potvrdilo nárok na vyšší stupeň příspěvku již od března 2025. Žádám proto, aby při posouzení mého nároku na přiměřené zadostiučinění byly zohledněny všechny konkrétní okolnosti případu a skutečný dopad postupu správních orgánů na mou osobu.

Mgr. Radka Pešlová

(říjen 2026)