Znovuposouzení příspěvku na péči v 18 letech u celiaka

Dceři v listopadu 2023 skončil posudek (3. v pořadí) na příspěvek na péči v 1. stupni, dg. celiakie, skolióza (celotrupový korzet). Uznáno pokaždé d) stravování, e) oblékání, h) péče o zdraví. (Rozporovali jsme osobní aktivity, ale nedosáhli). Před dvě dny jsem byla na základě Vyrozumění z úřadu práce nahlédnout do spisu. Posudkový lékař popsal všeobecně úplně všechny body a proč NE a přiznal pouze j) péči o domácnost. Podala jsem se zastupující úřednicí námitku (byla ochotná), dostala jsem kopii. Dnes mi volala "naše" úřednice, že námitku odmítá. (Posudkový lékař dle ní popsal všechny body a nemá tedy proti čemu namítat. Nebude lékaře opravovat ani zatěžovat. Ona kontroluje, zda odůvodnil, ne zda je rozpor s odbornými zprávami.) Úřednice poslala rozhodnutí, proti kterému se smím odvolat. Zprávy odborných lékařů mám kvalitní. Jak dál?

Odpověď

Nové posouzení příspěvku na péči okolo 18. roku věku je standardním postupem. Do 18. let se nárok na příspěvek posuzuje jinak (včetně hodnocení jiných životních potřeb), než od 18. let. Je tedy potřeba nové posouzení.

Co už správné není, je postup pracovnice úřadu práce, který popisujete. Pracovnice Vás měla upozornit na to, jak „námitky“ (správný název je „Vyjádření účastníka řízení“) formulovat a co by text měl obsahovat. Přestože byla velmi milá, toto bohužel podle toho, co píšete, neudělala.

Dovolím si to zde tedy trochu napravit, a přestože již nemůžete obsah Vámi podaného „vyjádření“ změnit, může se Vám tato informace hodit do budoucna. Nehledě na to, že již teď si můžete připravovat argumenty pro odvolací řízení, které Vás (podle toho, co píšete), čeká.

Nárok na příspěvek na péči je upraven zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a prováděcí vyhláškou č. 505/2006 k tomuto zákonu.

Jak již asi víte, u příspěvku na péči není tolik rozhodující zdravotní stav, ale tzv. životní potřeby, tedy potřeby, které je, resp. není člověk schopen zvládat sám a potřebuje, aby mu s nimi pomáhal někdo jiný (pečovatelka, asistent, rodina, přátelé…). Jde hlavně o to, jaký má zdravotní stav dopad na zvládání těchto životních potřeb.

Co jsou to životní potřeby a jak jsou vymezeny, včetně toho, kolik jich je třeba splňovat, resp. nezvládat pro jednotlivé stupně příspěvku, je uvedeno ve vyhlášce 505/2006. Přehled ke stažení.

U každé životní potřeby je uvedeno několik „podbodů“ pro uznání toho, že žadatel nezvládá celou životní potřebu, postačí, aby nezvládal kterýkoli ze zmíněných podbodů. 

Prvoinstanční řízení (u úřadu práce) se skládá ze 3 kroků:

• nejprve sociální pracovník (v domácnosti žadatele) provede sociální šetření
• a pak posuzující pracovník (= lékař nebo nelékařský pracovník) Institut posudkového lékařství vypracuje posudek
• jako podklad k vypracování posudku mu slouží vyjádření sociálního pracovníka a zpráva ošetřujícího (praktického, u mladých lidí do 19 let pediatra) lékaře.

Vždy je tedy třeba vyjádření všech těchto 3 institucí.

Obsah těchto zpráv je dobré pročíst a případné nesrovnalosti rozporovat, případně zpochybnit dalším vyjádřením lékařů (obecně se má za to, že zpráva od odborného lékaře má větší váhu než zpráva od praktického lékaře).

Vyjádření k podkladům před vydáním rozhodnutí tedy neslouží k tomu, aby do řízení byly přidávány další lékařské zprávy, doklady nebo informace. Když to zjednoduším, je důležité hlavně upozornit na to, co posuzující pracovník Institutu posudkového lékařství přehlédl a proč měl tu kterou životní potřebu uznat, protože v dokladech byly uvedeny tyto a tyto skutečnosti.

V praxi jde tedy o jakési upozornění na chyby při posuzování a tak trochu úřad „navést“ na to, jak to měl posoudit správně. Na úřadu je pak, aby své chyby buď napravil, nebo odůvodnil, proč na svém názoru trvá.

Pokud zpracování „Vyjádření účastníka řízení“ proběhne správně, často není odvolací řízení vůbec potřeba. Pokud to však úřad práce provede tímto „svérázným“ způsobem, jako se to stalo u vás, je potřeba to, co popisuji výše, provést v odvolacím řízení. Tj, v odvolacím řízení by mělo dojít k revizi výše uvedených zpráv a podkladů, příp. jejich doplnění nebo opravám (záleží na tom, na jaká pochybení spolu s dcerou poukážete ve svém odvolání).

Pamatujte na to, že tam, kde na pochybení nepoukážete, bude to bráno tak, že s názorem souhlasíte a považujete jej za správný. I chybu tedy tím, že na ni nepoukážete vlastně uznáte jako správnou informaci.

K odvolání můžete pochopitelně přiložit i nové lékařské zprávy. Obsah těchto zpráv by měl dokladovat to, co dcera nezvládá.

Při posuzování životní potřeb se hodnotí vždy to, zda danou činnost je možné tzv. facilitovat jiným způsobem, pomůckou či lékem. Tj. není-li např. schopen člověk s mentálním postižením zvládnout zavazování tkaniček, ale zvládne suchý zip, činnost „obouvání“ je považována za zvládnutou. Pokud však má takovou činnost vykonávat senior, který se pro ztuhnutí páteře, motání hlavy a další obtíže není schopen ke svým nohám ani sklonit, suchý zip to nezmění a mít všechny boty nazouvací (zejména v zimě) zkrátka není možné. V takovém případě se potřeba považuje za nezvládnutou, protože činnost nelze facilitovat a člověk ji nezvládá pro svůj špatný zdravotní stav.

Dále se posuzuje, zda si člověk uvědomuje, že by měl danou činnost vykonat (to nezvládnou např. osoby se stařeckou demencí), to, zda je schopen zkontrolovat správnost provedení dané činnosti (to nezvládnou např. osoby s mentálním postižením) a v neposlední řadě, pokud člověk je schopen danou činnost vykonat jen s dopomocí druhé osoby, činnost je považována za nezvládnutou. Pokud ji však zvládne s dopomocí kompenzační pomůcky, činnost je považována za zvládnutou, jak popisuji výše.

Například:

Teď mě prosím nechápejte špatně, ale je celkem logické, že posuzující pracovník předpokládá, že 18letá mladá dívka se dokáže sama obléci. Pokud jí v tom brání její skolióza a korzet, je třeba to doložit. Např. vyjádřením rehabilitačního pracovníka, kde bude popsáno, jak velký úsek páteře má dcera ztuhlý, že to nejde zrehabilitovat a že jí to brání např. v tom, aby si nazula obuv a zavázala tkaničky. Teď si trochu domýšlím, protože Vaši dceru neznám, ale berte to jako příklad a určitý návod jak postupovat.

Stejně tak se předpokládá, že mladý člověk s celiakií (již např. ve 13, 14 nebo 15 letech) dobře ví, které potraviny jsou bezlepkové, na co si dávat pozor a co nesmí vůbec jíst. Mladá slečna v 18 letech už by měla umět alespoň trochu vařit a sama si tedy může připravit bezlepkové jídlo a pomoc druhé osoby k tomu nepotřebuje.

To, že všechny bezlepkové potraviny několikanásobně převyšují ceny těch „lepkových“, je bohužel smutný fakt, stejně jako to, že nabídka těchto potravin se u nás sice postupně zlepšuje, ale stále není úplně ideální. To však příspěvek na péči neřeší. (Je-li dcera pojištěna např. u VZP, pak doporučuji informovat se u této pojišťovny o příspěvcích na dietní stravování, které v různých obměnách poskytují. Nejedná se sice o příliš vysoké částky, ale rodinnému rozpočtu to i tak může trochu pomoci).

Příspěvek na péči, jak již jeho název (a můj popis výše) napovídá, je určen k „zajištění péče“ co se týče stravování, má-li být tato životní potřeba dceři uznána, mělo by být doloženo, že ji nezvládá, protože jí v tom brání např. zapomínání způsobené nějakým poškozením mozku, omezení vyplývající z mentální retardace apod. Je-li dcera „jen“ celiak a její mozek je naprosto v pořádku, pak je bohužel zamítnutí nezvládání životní potřeby „stravování“ pravděpodobně oprávněné.

V odvolacím řízení zpravidla nedochází k novému sociálnímu šetření, pokud však víte, že zpráva ze sociálního šetření obsahuje nějaké vážné nedostatky či pochybení, zkuste na ně v odvolacím řízení upozornit (pozor, záměrně píši „zkuste“, protože na chyby v sociálním šetření jste měla správně upozornit právě ve „vyjádření účastníka řízení před vydáním rozhodnutí“ úřadu práce). Pokud by šlo o něco opravdu vážného, odvolací orgán může věc pro vážné procesní chyby vrátit zpět úřadu práce a nové sociální šetření mu nařídit.

Nové lékařské zprávy bývají v odvolacím řízení vyžadovány také jen výjimečně, můžete je však k odvolání samy přiložit, máte-li nějaké.

Institut posudkového lékařství vždy podle doložených podkladů (od Vás a z prvoinstančního řízení úřadu práce) zpracovává nový posudek, na základě kterého je pak vypracováno nové rozhodnutí.

Před vydáním rozhodnutí Vám MPSV musí dát opět právo „vyjádřit se k podkladům rozhodnutí“. Dle správního řádu je zde lhůta 5 dnů, v dopisech však někdy bývá chyba a je tam 8 dnů. Lhůta je tedy velmi krátká a je třeba jednat rychle.

V této lhůtě je dobré MPSV (odvolací orgán) navštívit, vyžádat si kopie všech zpráv (a to jak z řízení u úřadu práce, nemáte-li je, tak z odvolacího řízní) a požádat o prodloužení lhůty (např. o dva týdny). Je dobré, aby informaci o prodloužení lhůty zapsala pracovnice do spisu. Je to určitá pojistka, aby nebylo vydáno rozhodnutí.

Po vydání rozhodnutí MPSV je totiž možné podat již jen správní žalobu nebo žádost o přezkum na MPSV. Oba instituty jsou sice osvobozeny od poplatků, jedná se však o záležitost na mnoho měsíců (cca 1-2 roky). Doba vydání rozhodnutí se tak velmi prodlouží. Je tedy v každém případě lepší pokusit se vše obhájit ještě v odvolacím řízení a docílit uspokojivého rozhodnutí hned u MPSV (i tak budete ale na rozhodnutí vč. vypracování nového posudku čekat nejméně 3 měsíce, ale spíš déle. Lhůta se liší dle jednotlivých krajů, někde to může trvat 6 měsíců, jinde téměř rok).

Jen pro úplnost dodávám, že je třeba vždy argumentovat skutečnostmi, které jsou aktuální a dějí se v současnosti. Zároveň je třeba zdůrazňovat neschopnost dcery zvládat životní potřeby v závislosti na jejím zdravotním stavu (aby posuzující pracovník nemohl argumentovat tím, že dceru zbytečně opečováváte, ale ve skutečnosti by mohla činnost zvládnout sama). Popisujte vždy potřebu péče a udávejte konkrétní příklady toho, jakým způsobem, jak často (dle zákona by mělo jít o potřebu každodenní péče) jí někdo z rodiny a blízkého okolí vypomáhá.

Jen pro úplnost dodávám, že posuzující pracovník není oprávněn si cokoli domýšlet nebo sám dovozovat jakékoli závěry. Své posouzení může „stavět“ jen na tom, co je v podkladech a co mu do řízení doložíte (důkazy = lékařské zprávy či jiné, např. smlouva se sociální službou, pokud dcera nějakou využívá apd.). Ač Vám tedy některé skutečnosti mohou připadat naprosto samozřejmé, do textu odvolání je třeba je uvést a svá tvrzení „posílit“ vyjádřením lékaře a popisem (špatného) zdravotního stavu dcery, v jehož důsledku dcera danou činnost nemůže (!) vykonat.

Neznám Vaši dceru a nepřísluší mi hodnotit, co zvládá nebo ne. Pokusila jsem se zde popsat jakým způsobem je nárok hodnocen a posouzení, zda by dceři měl být příspěvek na péči přiznán, je již na Vás jako její matce a případně na dceři. Jen vy dvě znáte nejlépe potřeby dcery. 

Já Vám však mohu pomoci s formální stránkou odvolání, budete-li to potřebovat. Aby nechyběly žádné důležité skutečnosti, aby odvolání bylo dobře sepsáno. U dobře sestaveného textu bývá větší šance na úspěch. Zvažte tedy, zda budete chtít odvolání podat, a budete-li chtít s touto věcí pomoci, neváhejte nás kontaktovat. Poskytnu Vám vzor a návod, jak text správně sestavit.

Pokud by Vám bylo cokoli nejasného, neváhejte se znovu zeptat, ráda Vám odpovím.

S přáním všeho dobrého Vám i dceři

Mgr. Jitka Koutová, DiS.