pečuj doma

Antonín Hošťálek DENÍK ČTENÁŘE: Nulté číslo

29.6.2021

Vybavuje se mi, jak jsem jednou na jaře, možná přímo na Velikonoce, v neděli vstal, bylo to na konci hokejové sezony, matička mi nabalila svačinu do modrého chlebníku a já se vydal na blízký zimák, ještě tehdy nezastřešený. A už po osmé jsem tam seděl na tribuně a krmil se vajíčky a v devět vyjeli na led herci ke svému nesmrtelnému mači – s novináři.

To byl můj velký dětský zážitek, na který jsem se celý rok těšil. Tehdy jsem viděl živé novináře poprvé – a stáli na bruslích.

Ale to už jsem k nim měl pozitivní vztah, protože jsem byl abonentem časopisu Stadion, který mi předplácela teta Marie a já už znal dobře od osmi let jména Oldřich Žurman, Ota Pavel, Emil Fafek a mnoho dalších. Když o tom teď přemýšlím, k novinám jsem směřoval asi už od mala a zcela mě pak uchvátily v roce 1968, kdy novináři s velkou dávkou statečnosti pozvedli naše dva národy a rovněž jeho kulturní a historické povědomí. Tehdy se dostaly časopisy a novináři až na závratnou úroveň a… teď udělám ostrý střih pro co největší kontrast: … A jsme v roce 2015 a Umberto Eco líčí současnou žurnalistiku…

Ale ještě sem musím vsunout, že já jsem se pak stal také novinářem, bohužel už v horších časech, ale které pořád jaksi dávaly naději, že se ta doba roku 68 ještě někdy vrátí. A jsem nucen v zájmu pravdy říct, že i v těch horších letech jsem cítil, že jako redaktor Svobodného slova jsem členem ještě stále poměrně vážené profese, o kterýžto pocit jsem po roce 1989 ovšem rychle přišel…

Takže konečně Umberto Eco a jeho román Nulté číslo:

Ztroskotaný spisovatel a bývalý novinář Dr. Colonna je najmut bohatým consorciem a má udělat zkusmo několik nultých čísel novin, aby podle nich vydavatel zvážil, zda nevydávat nový deník. Colonna má naučit své mladé kolegy – no čemu dnes asi jinému než manipulacím s veřejným míněním, tedy základům dnešní žurnalistiky. Jak například senzaci vykouzlit z ničeho, když žádná informace neexistuje, jak šířit obratně fámy, nacvičují, jak to udělat, aby čtenáři pravdě neuvěřili, když už se nešťastně provalí a podobné.

Nějak se u toho, jak už se to stává, zamiluje do podstatně mladší kolegyně Maji Fresii, osmadvacetileté, která vystudovala literaturu. Je to skoro 300 vtipných stran o tom, jak novináři dnes pracují. Velice přesvědčivý pohled do zákulisí té výrobny zdání.

Ale román, jak už jsem naznačil, má děj. Je tam láska, a protože oba protagonisté jsou vlastně kladné postavy, a protože jsou i inteligentní, dospějí do fáze, že už nechtějí být jen poskoky, chtějí se vymanit z bezútěšnosti nájemných pisálků a přemýšlejí o své společné budoucnosti – pracovní i osobní.

A tady navážeme ukázkou, kdy starší, a tudíž skeptičtější Colonna zdůrazňuje Maji, že pravdě čtenář stejně už neuvěří: Protože jak dobře víš, říká, dnes už skutečnost překonává smyšlenku. Dnes můžeš vyprávět klidně, že papež podřezává a pojídá děti nebo že bombu do vlaku Italicus nastražila matka Tereza z Kalkaty. A lidi jenom řeknou. Skutečně? No vida. Otočí se a budou se zabývat zase svými záležitostmi. Dnes, když nám někdo vypráví nějaký strašný příběh, řekneme jen, že už jsme slyšeli horší. Třeba pořad BBC – nikdo mu už neuvěří. Jestliže nám USA, tajné služby Evropy, naše vláda, noviny, zkrátka všichni lžou, proč by neměla teď lhát zrovna BBC? – Ale kam se tedy podějeme, ptá se Maia. – Kam by, odpovídá Colonna. Vždyť vidíš, totéž se děje v celé Evropě od Švédska po Portugalsko, chceš snad utéct do Turecka? Svět je zlý sen, miláčku. Chtěli bychom z něj vystoupit, ale jedeme v rychlíku, který už nikde nestaví. – Ale zlato, nechce se s tím smířit Maia, víš, co uděláme? Najdeme si zemi, kde neexistují tajnosti, kde se všechno odehrává pěkně na světle. V takové střední a jižní Americe jich najdeme! Tam se nic neskrývá, dobře se ví, kdo patří do drogových kartelů a kdo velí hordám, sedneš si do restaurace, kolem jde skupina přátel a jednoho z nich ti představí jako bosse pašeráků zbraní. Je to fešák, vymydlený, oholený, navoněný, na sobě bílou naškrobenou košili přes kalhoty, číšníci se mu klanějí, seňor sem, seňor tam, velitel policie se zvedne a jde ho pozdravit. To jsou země bez záhad, zlato. Všechno se děje ve svitu slunce, policie je korumpovaná podle řádu, vláda se dohaduje o ústavních zákonech s podsvětím, banky žijí z praní špinavých peněz. Mohli bychom tam sehnat práci v nějakých novinách, víš, mám tam přátele v časopisech, co píší o vřelých přátelstvích. Tam je to vlastně krásné a počestné zaměstnání, sice vyprávíš báchorky, ale zase každý je jako báchorky bere. Španělsky se dá naučit za týden… a je to! Právě jsme objevili svůj ostrov v moři. – Ale on oponuje: Miláčku, ty jsi nevzala v úvahu, že Itálie se čím dál víc podobá tvým vysněným zemím. Korupce má plné posvěcení autorit, mafiány si volíme do parlamentu, daňové defraudanty do vlády, ve vězení hnijí jen albánští zloději slepic. Zůstaňme raději tady. Já začnu zase překládat odborné texty z němčiny a ty se vrátíš do svého časopisu pro dámské kadeřníky a zubařské čekárny. Víš, život se nakonec dá snést. Stačí se s ním jen spokojit.

Co dodat? Snad už jen závěr. A protože čtenáři jsou různí, zvolím závěry dva, aby si mohli vybrat:

a)  Není to stejné u nás?  Nejsou to skutečné příběhy nás pisálků v tomto světě? A nejsou skuteční i ti politici?  Vždyť kolik vysokých politických činitelů figuruje v nejrůznějších kauzách, kolik jich je aktuálně vyšetřováno policií pro nejrůznější podezření?

b) Varování (zejména pro mladé čtenáře): Pozor na autora! Eco byl levičák. Zřejmě kvůli tomu nedostal čestný doktorát Karlovy univerzity a měl kdysi dávno blízko dokonce... no, hrůza na to byť jen pomyslet, ale je to skutečnost… k Italské komunistické straně.  I mrtvý Eco může šířit dezinformační teorie!

Antonín Hošťálek

Potřebujete si promluvit s terapeutkou? Zřídili jsme službu pro pečující a pozůstalé. Objednejte se.
Zveme vás na podpůrnou skupinu do Prahy na 22. a 23. října. Téma Senioři v pandemické době.
Máte psychické problémy, které se objevily během pandemie a stále přetrvávají? Pomůže psycholožka.
Přihlaste se na podpůrnou skupinu do Rokycan 26. a 27. listopadu. Téma Senioři v pandemické době.

Články

GLOSOZPRÁVA: Britům mrtví na covid už nevadí. Bude to brzy stejné i u nás?

17.10.2021 Ve Velké Británii rychle stoupá úmrtnost na covid. Přesto je veřejnost už v klidu. Lidé si zvykli, žijí v představě, že se život vrátil do normálu, vysvětlují psychologové oslovení Guardianem. Dodejme, že i Němci si rychle zvykli na plynové komory, došlo u nich k jisté otupělosti. více...

INFO: Tisíce dávek léků na covid leží u nás ve skladech. Proč?

17.10.2021 V posledních dnech přibývají nakažení covidem. Řada z nich jsou chronici nebo senioři ohrožení vážnými komplikacemi. Těm by mohli snadno předejít tím, že se krátce po prvních projevech dostaví do nemocnice na léčbu monoklonálními látkami. Ty jsou v první fázi velice účinné. více...

ZPRÁVY: Do Senátu jde špatný zákon o sociálních službách

16.10.2021 Návrh zákona o sociálních službách schválila Poslanecká sněmovna České republiky na své poslední schůzi v září. Jen připomínáme, že se jedná o návrh, který slučuje pobytové služby do jedné služby s názvem Domy sociální péče a dále slučuje osobní asistenci a pečovatelskou službu. více...

Podporují nás

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo zdravotnictví
Jihomoravský kraj
Statutární město Brno
TZMO s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni
Chcete být informováni o nových článcích na našem webu? Přihlaste svůj e-mail k odběru.

K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.