pečuj doma

Antonín Hošťálek DENÍK ČTENÁŘE: Zátoka…

5.9.2021

S novelami a povídkami Josefa Karla Šlejhara (1864-1914) jsem se seznámil teprve nedávno. Věděl jsem o něm díky filmovému dramatu Kuře melancholik, natočeném podle jeho předlohy, ale ukázky z filmu mě k jeho četbě nelákaly. Objevil mi ho až publicista Karel Nečas…

Nejprve mi poslal na ukázku krátkou povídku Páně vzkříšení načtenou z Toulek s mluveným slovem na Youtube. A pak jsem jednal sám a půjčil si čtyři knihy v Mahenově knihovně. A už při četbě první z nich - Zátoce smrti z roku 1910 - mě Šlejhar svým extrémně citlivým a pochmurným vnímáním světa zaujal.

Náš svět lze uchopit jistě různě. A autoři, zvláště pokud mají ztvárnit jeho temné stránky, často volí ironii a sarkasmus, protože umožňují určitý odstup. Avšak Šlejhar je zásadně odmítl. Mnohé z těch, co ho znali, to překvapovalo, neboť sám prý v osobním životě nacházel velikou zálibu v sarkasmu a ironii… Ale k tomu je třeba podotknout, že styl je čistě věc autorovy volby. Ironie zkrátka není k člověku nějak přišitá. A není těžké ji při psaní „odpárat“ a psát třeba vzletně nebo s patetickou vážností…

J. K. Šlejhar vychází ve své tvorbě ze základního předpokladu, že celé lidstvo je hluboce prostoupeno zlem. Využívá především zkušeností života a v podstatě „jen“ pečlivě zaznamenává ten boj lidí o svoje štěstí. Přičemž moc dobře ví, že k zásadním podmínkám jeho dosažení patří sobeckost a hloupost.

Někteří soudili, že Šlejhar se nestal známějším, protože popouzel vlivné a ti se ho snažili zneviditelnit. Avšak patrně to bude prostší. On je autor, který nepsal o tom, co se skví na povrchu, psal důsledně o tom, co se skrývá pod ním. A už proto se nemohl stát knižní stravou běžných čtenářů. Neboť ti, ať si to uvědomují nebo ne, dávají přednost nějaké formě pohádky.

Nuže, je čas na citaci ze Zátoky smrti Josefa K. Šlejhara:

V řece plavalo vše, co život odhodil, co nepotřeboval, čeho se zločinně zbyl, co spělo vodami a samovolně si vedlo v tom kolování oddáno v svůj osud.

Tam nahoře, v městě, pod věžemi, jež se zdály hlásat samé pomění k vznešeným cílům, k nadzemské svrchovanosti, ale co zatím bylo jiného bojujícího, ohlížejícího se, válčícího života!

Co tam bylo bezuzdné vřavy, jaké vynášení zpupné nicotnosti a ubohé fatky, okázale se honosící, co míry troufalosti, snažící se ujařmit slabší, vydírat je, pokořovat!

Co tam bylo ústrků, nepřátelství, nevraživosti, co slz a vzdechů, co proklínání, kvílení a odvety a pomsty.

Jakési nicotné systémy žití probojovávaly své efemérní uplatnění, a jejich zastánci je vnucovali všem.

Co tam zmateného šílenství, nerozumu, zvrácenosti a zpozdilosti života hýřilo a hlaholilo rykem nejnižších pudů, co vše se pokládalo za projev civilizace, vyšších stanovisek, co otroctví těla i vůle se hlásalo za vymoženost svobody, co nejhrubšího sobectví stavělo na odiv svou šlechetnost a obětavost!

Jako supi se tam rvali o kořist a životní výhody, ale ne aby zahnali hlad, ale aby nahromadili okázalá jmění, vše strhli a uchvátili ve svůj prospěch, neohlí­žejíce se, komu sousto rvou, jen jako by sami měli žít, sami měli právo být. A hromadíce tyto pyramidy mamonu, jenž se stal jejich božstvím, hanobili svá srdce a pustošili svá svědomí.

A zatím nastala volební vřava, vydávána hesla, jacísi lidé chtěli být zvoleni na jakási místa, co jich prý v nejčistších snahách chtělo povznášet pokleslou hospodářskou i mravní úroveň a prohlubovat smysl života ... A jak se jmenovaly všechny ty lživé fráze, jimiž hlaholil kdejaký chřtán a jež zatím zname­naly: vynášet svou vlastní osobnost, uplatňovat své vlastní snahy, ukládat svou vlastní zvůli a panovač­nost, obírat veřejnost a odírat lid, honit se po vyznamenáních a titulech, a přitom stále víc bohatnout a nabývat moci.

A v této volební vřavě, v níž běželo o hmotné zájmy a vše se zmítalo dobou a kálelo v chumlu šílenství, pracovaly pěstě a utrhačství. Bořeny existence, řádila podlost, jaké je schopno jenom lidské srdce, jež přišlo na scestí a všežravou hydrou pomluvy a intriky byla przněna každá skutečná nevinnost, ale i posvěcen každý zločin.

A nová hesla a protihesla vydávána, jimž nikdo nevěřil, ale dělal, jako by věřil posvátně, neboť lidstvo se octlo v místech, kdy věří vědomým lžím.

Jakýsi zmatený, divý Bábel žití provozován, jemuž úděsem bylo vše, jen ne pravda. Musel se tu bát každý člověk, jenž chtěl zůstat člověkem a nedovedl být brutálním rváčem. Nebylo totiž míry dění a počinu, která by se nemohla uplatnit v lůně generací, jež se zmítaly v oblasti zvráceností zločinu a šílenství jako v černé zadrhující se plachtě, dávno již bez onoho svrchovaného mystického pomění, bez něhož je všechna pozemskost jen spuštěním a zkázou, bez onoho pomění, k němuž se ony věže chrámu zdály poukazovat jako symboly věčnosti.

Ten nekonečný příběh lidstva, to mysterium hrůzy, ten svět plný lží a nenávistí popisuje Šlejhar velice věrohodně. Pravdu servíruje čtenáři bez psychologizování, není sevřen žádnými autorskými ohledy… Zjevně nemohl být úspěšný. Už proto ne, že běžný člověk se tím, o čem on píše, netrápí. Netrápilo ho to na začátku dvacátého století, a ještě méně ho to trápí v tomto již odkřesťanštělém světě… A když někdo víceméně omylem na Šlejhara dnes narazí, většinou ho s děsem rychle odhodí. Jako učinila čtenářka, jejíž názor jsem našel na internetu v knižních recenzích. Ta píše: 

Snažila som sa odolávať, ale chvíľu po dočítaní som mala chuť sa rezignovane zakopať tri metre pod zem, prípadne hodiť do tej zátoky smrti, pretože na svete nie je vôbec nič pozitívne, krásne, neoplatí sa žiť… Toto čierne videnie u mňa nenašlo pochopenie. Moja prvá a takmer určite aj posledná skúsenosť s týmto autorom. Viac nemám záujem!

Ano, tohle je typická reakce. Lidé nechtějí vidět, nechtějí slyšet… Část jich zlo, které popisuje Šlejhar, sami vytváří a druhá část nechce být pohledem na ně znepokojována.  

(ah)

Připravujeme další kurzy a akce, které proběhnou v září a říjnu. Nejbližší jsou v Kyjově a v Brně.
Máte psychické problémy, které se objevily během pandemie a stále přetrvávají? Pomůže psycholožka.
Jste v seniorském věku a chcete si odpočinout, a přitom se naučit pečovat o sebe a svoji kondici?
Zveme vás i na podpůrnou skupinu do Prahy na 22. a 23. října. Téma Senioři v pandemické době.

Články

ZPRÁVY: ANO hledá nepřítele našich poctivých pracujících

23.9.2021 V programu hnutí ANO se objevil návrh převést vyplácení sociálních dávek a dávek v hmotné nouzi na obce. Jedním z účinků, které si hnutí od této změny slibuje, má být lepší kontrola a zamezení zneužívání dávek. Vyjímáme hlavní části z článku o tom, jak hnutí hledá vnitřního nepřítele, který vyšel na webu Alarm. více...

PTÁTE SE: Opatrovanec nesouhlasí se stěhováním do levnější ubytovny

23.9.2021 Jsme veřejným opatrovníkem. Opatrovanec je od 4/21 omezen v hospodaření s majetkem, uzavírání smluv, vyřizování důchodu, soc.dávek. Do té doby měl ustanoveného pouze správce jmění, který mu spravoval finanční prostředky z dědictví. Ty byly v 2/21 vyčerpány, od té doby je příjem klienta příspěvek více...

ZPRÁVY: Brno brázdí žlutá záchranářská šalina

22.9.2021 Na počest jihomoravských záchranářů v těchto dnech brázdí ulice města Brna Záchranářská šalina. Vůz má typickou žlutou barvu a cestující učí, jak správně poskytovat první pomoc nebo jak správně vytvořit záchranářskou uličku. Brnem bude jezdit většinou na trase číslo 1 nejméně do září toku 2022. více...

Podporují nás

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo zdravotnictví
Jihomoravský kraj
Statutární město Brno
TZMO s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni
Chcete být informováni o nových článcích na našem webu? Přihlaste svůj e-mail k odběru.

K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.