Eutanazie přichází i k nám. O životě a smrti rozhodne komis? AKTUALIZACE
iDNES nedávno otiskla výrok váženého onkologa Ondřeje Slámy. Rozhovor s ním zůstal jako téměř vždy v tomto mediu z velké části skrytý za paywallem. Tedy přístupný jen pro platící. Nicméně ten citát, který vypíchla redakce, byl výmluvný. Cituji: V onkologii je zvykem přihlížet při volbě léčby i k vysokému věku, kdy jsou již tělo i zdraví velmi křehké. Přesto občas právě starší pacienti překvapí svou reakcí, kdy se cítí jakoby dotčeni, že bychom je snad chtěli „nechat zemřít bez léčby“.
Slova lékaře ze Žlutého kopce v Brně jsou ještě celkem umírněná. To o pár dnů později na Aktuálně senátorka Věra Procházková, původní profesí lékařka, téma v rozhovoru s redaktorkou Veronikou Rodriguez uchopila razantněji... Pravila, že legalizace eutanazie je jeden z hlavních důvodů, proč se uvolila jít do senátu. Zdůraznila, že patříme k západní civilizaci, kde už řada států eutanazii zavedla a je třeba vytvořit pro ni prostor i u nás.
A proto nyní dotváří novelu zákona o zdravotních službách, ve které se uvádí, že pacient, kterého lékař shledá nevyléčitelně nemocným, se bude moci rozhodnout, jak dál. Například požádat o vysoké dávky opiátu, po nichž se už neprobudí. A pozor! Pokud pacient by chtěl pokračovat v léčbě, ale lékař by ji už považoval za nepřiměřenou, tak se předá celá věc etickému komitétu, který rozhodne a buď nařídí pokračovat v léčbě nebo nastoupí terminální tišení bolesti, jehož vedlejším účinkem je eufemisticky řečeno zkrácení života.
Redaktorka Rodriguez se ptá, jestli i děti se budou sami rozhodovat, a senátorka odpovídá, že ano, že děti se umí rozhodovat, jak je zřejmé například u rozvodů. Ale u nezletilých bude nutný souhlas rodičů.
Redaktorka se ještě ptá, jestli se nebojí zneužití. A dává příklad seniorky z Kanady, které lékaři schválili a provedli eutanazii přesto, že ji nechtěla. Stačilo k tomu, že manžel při péči vyhořel a požádal lékaře o případné jiné řešení... Procházková v odpověď říká, že nemůžeme vědět, jak to ve skutečnosti bylo. A trvá na tom, že neznáme všechny podrobnosti případu.
A pak Rodriguez cituje ty, kteří návrh senátorky považují jenom za zakuklenou eutanazii, což Procházková odmítá. Jak to nazve, přesně ještě neví, zřejmě ne terminálním tišením, spíše kontinuální hlubokou paliativní sedací, ale to se podle ní prý už doladí.
Já bych si dovolil na tomto místě vzpomenout svého příbuzného. Bylo mu sedmdesát, když mu překvapivě sdělili, že nemají pro něho už léčbu. Můj příbuzný byl technik, inženýr, stále pracoval a podnikal, byl i jinak činný, rád se vybraně oblékal a chodil s partnerkou často do společnosti. Žil ještě skoro rok, prokazatelně půl roku z toho víceméně na plno, byl jsem toho očitým svědkem. Léčil se alternativně jmelím a jezdil na tuto léčbu do Prahy. Já jsem do něho mnohokrát mluvil, tvrdil jsem, že rozhodnutí ho už neléčit je pravděpodobně nelegální a ať se brání. Ale on byl stvořen "z jiného těsta". Nakonec došlo k prudkému zhoršení jeho stavu a za několik týdnů ze světa odešel.
A zde bych se vrátil k tomu, jestli postup lékařů byl nelegální nebo nebyl, a tady se text opět spojuje se senátorkou Procházkovou a její novelou. Senátorka v rozhovoru říká: Lékař díky novele se už nebude muset bát případného postihu, pokud jeho postupy někdo zpochybní.
Ano a tady jsme u jádra věci. Ochránit lékaře, aby za neléčení či zkrácení života starých lidí nebyli postižitelní! Přesně o tohle podle mne jde v navrhované úpravě.
Ale stejně si myslím, že poslanci pokus Procházkové o tento způsob usmrcování ještě asi odmítnou. Zamlouvat se bude zřejmě části ANO, Motoristům, určitě Pirátům a Starostům, ale odmítnou ho lidovci, topkaři, možná i Okamurovci a většina ODS. Pokud jde o veřejnost, tam podpora eutanazii od začátku devadesátých let soustavně stoupá. Dnes je 81procentní.
Antonín Hošťálek
DODATEK PO MĚSÍCI…
Na tento článek reagovali za měsíc dva lidé, a to ještě na moji soukromou e-mailovou adresu. A i když sledovanost webu nám průběžně stále stoupá a v letošním roce je měsíční průměr víc než padesát tisíc návštěvníků, přesto na text o eutanazii klikla pouze necelá stovka sledujících… Čímpak to asi je? Že by téma netáhlo?
Pokud jde o dva zmíněné ohlasy, jeden byl souhlasný:
Ono není v republice již z čeho brát, tak nejlíp takto radikální reformu a bylo by nejlepší určit věkovou hranici, odkud se prostě léčit s cílem zachovat život pacienta už nebude. To je jistě řešení, konstatoval jeden z píšících.
Druhý byl v podstatě nesouhlasný. Vyjímám podstatné: Pisatel se ujišťuje, že je snad přece v pořádku, když se řekne pravda pacientovi a ten se bude moci rozhodnout. A pak konstatuje, že on i jeho žena mají ve vysokém věku skvělou péči a nemají pocit, že by někdy byli při léčbě kráceni.
K tomu dvě krátké reflexe. Umím si představit lékaře, který řekne pacientovi „pravdu“ o jeho zdravotním stavu tak, že ten hned požádá o „utracení“. Osobně pár takových doktorů znám. A protože u nás lékaři stále ještě požívají u pacientů úcty a autority, a to zvláště u starých lidí, bude velmi záležet na způsobu, jakým lékař eutanazii pacientům „nabídne“.
A druhá: Jsem rád, že má někdo dobrou zkušenost, ale bohužel většinou platí, že starý člověk nedostává péči, co generačně mladší. Není zde prostor na nějaké rozebírání. Nicméně zmíním alespoň jednu věc, která není zanedbatelná: Nálezy při vyšetřeních, které se nazývají prekancerózy. To jsou před rakovinná stadia, na orgánech je tedy už vážný nález. V tomhle případě (kromě režimových a léčebných opatření, která se snaží udržet stávající stav), je nutné pečlivě sledovat pacienta. Když se tkáňové změny zvrhnou v rakovinu, je třeba rychle zareagovat. Čím dřív k tomu dojde, tím líp. Avšak často se stává, že pokud je ohrožen mladší člověk, sleduje ho lékař každého půl roku nebo alespoň jednou za rok. Zatímco starému řekne: na shledanou za dva a leckdy také za pět let. Ale to je skoro jisté, že pokud ještě vůbec přijde nemocný na kontrolu, bude již pozdě (samozřejmě, že s penězi, jak praví jedno haličské přísloví, se lépe pláče, a jestliže jste movití, tak si v našem bezplatném zdravotnictví potřebná vyšetření zaplatíte a jdete na ně, kdy je třeba).
Nacisti razili pojem Lebensunwertes Leben – život nehodný života. My tomu říkáme mírněji: neproduktivní život. A kdo se mezi neproduktivní počítá? Především staří a zdravotně postižení, ti, co pobírají důchody a neodvádějí daně a těm mladým a zdravým, obecně produktivním, ujídají chlebíček. Můžete si o tom počíst na sociálních sítích.
Je téměř jisté, že eutanazie bude u nás legislativně zakotvena. Odhaduji, že se tak může stát za pět až sedm let. A že k tomu dojde i v celé řadě dalších západních zemí, kde ještě zavedena není.
Mnohé výše uvedenému tvrzení nasvědčuje. Velký nárůst podílu starých lidí, pokračující dehumanizace člověka, nevíra v Boha a jistěže stádnost západního lidstva, které už vlastně podlehlo hlasatelům eutanazie a považuje tohle usmrcování za dobré umření.
Povšimněme si, kolik osobností, které lidem imponují, jsou entuziasty eutanazie: Současný prezident Petr Pavel, slavný lékař Pavel Pafko, mnoho populárních herců… Jmenujme aspoň Báru Munzarovou, která se stala veřejnou vyznavačkou eutanazie poté, co dopečovala o své rodiče. Dále řada politiků v čele s ministrem Borisem Šťastným, usilujícím, aby eutanazie byla zdarma a platily ji pojišťovny. Anebo miliardář Karel Janeček atd., atd. Zatím jsou rozptýleni, ale až se spojí a spustí masážní kampaň, jaká je asi pravděpodobnost, že to české stádečko se vrtne jinam?
AH
