Charlie Notime vypráví a vzpomíná

V prosinci vydá Moravskoslezský kruh knihu vzpomínkových rozhovorů s letošním sedmdesátníkem Karlem Nečasem, kdysi známým diskžokejem Charlie Notimem z brněnské Šelepky. Požádali jsme ho, aby nám o svých knižních vzpomínkách něco pověděl. A doprovodili jsme to vzkazem. Napiš si klidně, co chceš.

On to vzal to doslova, a my svoje slovo samozřejmě držíme. Zde tedy jeho text o vycházející knize:   

„Myslím, že vzpomínání je leckdy podobno procitnutí opilce, který se snaží dobrat faktů, kde že to včera byl a co vyváděl. V knížce jsem se snažil sestoupit i do sklepení minulosti a nevyhýbat se životním karambolům, přerovnat harampádí vzpomínek, jak se je dařilo oživit.
Knihu jsem v prvé řadě chtěl zacílit na brněnské pamětníky těch časů, ale i lidi s Brnem tehdy nějak spojených. Také jsem se chtěl vzpomínkou trefit do hudebního vkusu a dění kolem brněnských hudebních studentských, ale i literárních klubů šedesátých a sedmdesátých let. Zejména pro ty, kterým se v oné době staly oázou, nezbytností, ba návykem. Bohužel mnoho postav v knize zmíněných už není mezi námi. Někteří, jako velký znalec undergroundové kultury a později římskokatolický kněz Pette Dokládal, odešli vlastně včera. Bylo mým záměrem věnovat se bizarním postavičkám a postavám, outsiderům života, lidem velkých talentů, ale mnohdy tragické neschopnosti je naplnit. A také všem Brňákům, ať už jsou z Oltecu, Šimic nebo Königu, ze Štatlu nebo Radlasu. Artistní efektnost mám rád pouze v nadsázce, třeba v mojí jedné z životních knih Naruby od Huysmanse, takže prosím neočekávejte snahu o hluboké mudrování. Žádný instantní buddhismus mládežnických koučů, i když vlastně osobní spirituality se kniha velmi dotýká. Celý život do mých sedmdesáti let mne hnětl nonsens, situační humor, humor černý a mnohdy nevybíravý. V dnešní době, kdy smysl pro humor je vzácný a vítězí jalová hysterie, která mnohé zpitomuje pod hovadnost, jak říkal Ladislav Klíma, chci vzpomenout na lidi, kteří věru neměli pro jásavé veselí mnoho důvodů, ale přesto takoví byli.
V sedmdesátce by už měl člověk konečně vědět, že všechny definice mocenských aparátů jsou lživé. Takže žádný socialismus ani žádná demokracie.  A proto jsem se v knize vyhnul postoje agitpropčíka. Jako člověk nekariérní jsem nakonec měl vždycky možnost věnovat se svým zájmům, přátelům, láskám, a nakonec i práci.
Co se týká pohledu na materii, souhlasím s knížepánem ze Schwarzenbergu, který se ku statkům vyjádřil slavným bonmotem o tom, že člověk stejně víc jak tři řízky nesežere. Takže, co nyní už ku stáru potřebuji? Trochu zdraví a radosti, ony tři řízky, kousek bílého chleba s uzeným lososem, občas kyjevské kotletky a samozřejmě krapet irské whisky. O budoucnosti svojí už uvažuji pouze jako o bonusu, zaplať pánbů. A budoucnosti obecně? Kdosi řekl, myslím, že to byl slavný strýček Jedlička, že tento svět už asi nikdo nezachrání. Chtěl bych ale aspoň dožít s nadějí, že se třeba může podařit, aby byl méně na hovno.“

Knihu si můžete objednat v internetovém knihkupectví Kosmas od začátku prosince: https://www.kosmas.cz/knihy/283701/s-necasem-v-case-necasu/