22. březen, připomínka naší zločinné lehkomyslnosti?
„Znepokojuje mě, s jakým odstupem a chladně se o těch, kteří zemřeli na koronavirus, informuje. Už jen fakt, že se o nich mluví jako o mrtvých, a nikoliv jako o zemřelých, usnadňuje jejich odtažité vnímání. My všichni v nich ale potřebujeme vidět lidi se svými osudy a se svými náhlými odchody. Jako by se za vyjádření empatie styděly politické elity, jako by se styděla média."
To píše Petr Pospíchal v Deníku Referendum. A dodává: „Smutek, kterým po ztrátě obětí koronaviru v naší zemi budeme dodatečně muset projít, by mohl najít svůj symbol v připomínce dne, v němž zemřel první pacient s koronavirem v naší zemi. Bylo to 22. března 2020. Vyhlasme to datum každoročním Dnem památky obětí nemoci Covid-19.“
Dobrý nápad, skoro každé slovo bych podepsal. Akorát ty e l i t y. To snad autor použil jen jako zaběhané slovo. Jinak souhlasím se vším. Tady lidé zapalují svíčičky, když umře při letecké havárii třeba hokejista, ale když umírají masově jejich nejbližší, tak to s nimi, zdá se, nehne.
A ještě bych doplnil, že ten den by oficiálně byl připomínkou obětí naší kolektivní nezodpovědnosti a zločinné lehkomyslnosti. Opravdu kolektivní, protože to platí od těch úplně nahoře až po ty úplně dole. A mladí lidé, kteří se obzvláště v tomto směru činí, by si to museli připomínat až do konce svých dnů.
Takže 22. březen? Proč ne? Třeba 22. březen. Chopí se někdo odvážný návrhu Petra Pospíchala? Třeba senátoři? Předseda Vystrčil?
Antonín Hošťálek
