pečuj doma

Chováme se v této době ke starým jak hovada?

7.1.2021

Pro mne bylo těžké, a vlastně stále je, celé to dění kolem koronaviru nějak vnitřně zpracovat. Objevilo se něco, co jsem za života vlastně nezažil. Mám teď na mysli především přístup ke starým generacím. Některé věci jsem znal možná od autorů sci-fi povídek a asi i z literatury o třetí říši.

Někdy se obávám, že mám možná trochu sklon k přepjatosti. Ovšem horlivě hlásat, že ano, jistě, nějaké tisíce ba desetitisíce lidí, přijdou pochopitelně o život, ale budou to hlavně lidé staří, kteří už nemají stejně moc co ztratit, jen pár let svého nicotného nekvalitního života, tak to už je jak výběr z myšlenek Heinricha Himmlera určených pro nacistické lékaře. A to není vše, v dílně našich etiků z Akademie věd vznikl jakýsi grafikon, jízdní řád, jak postupovat, když by hrozil kolaps péče. A co humanisté navrhli, byla v podstatě selekce. Nazývá se dnes jinak – triáž. Tedy třídění podle toho, jaká je další perspektiva jednotlivců po přežití, z čí záchrany bude společnost nejvíc mít. Takže do „záchranných člunů“ by nastupovali jako první mladí silní, vojáci, policisté… A jako poslední staří a nemocní.  Ale vlastně do „záchranných člunů“ by staří už leckdy vůbec ani nenastupovali. Avšak tyto návrhy nebyly brány jako zvrácenost, společnost je bez problémů přijala a bylo udivující, jak rychle se s nimi i staří bez protestů smířili. Přesto se některým mladším zdálo, že to staré generace nepřijali ještě s dostatečným nadšením, a tak někteří lidé v médiích hovořili o tom, že starým lidem (nad 65 let!) se pochopitelně nechce, ovšem nechce i proto, že smrt vytěsnili ze života, ale ona tady prostě je. Jeden charitativní pracovník je poučoval, že smrt je běžná součást života a jistá humanitární pracovnice střední generace došla k tomu, že staří lidé nemají u nás odvahu rozloučit se s životem a že je musíme zase naučit umírat.

Já fakt nevím, jestli jsem přepjatý, ale jakou lhostejnost k nejstarším generacím projevovali třeba jejich samotní příbuzní! Na moravském venkově se přes zákaz běžně popíjelo ve sklepích, probíhaly burčákové slavnosti a zdálo se, že nikdo netrpí obavami, že nakazí rodiče nebo prarodiče, se kterými leckdy žije. A ve městech klidně lidé chodili s rizikem nákazy do společnosti i přes všemožné zákazy, protože prostě nevydrželi bez té společnosti být, a přitom věděli, že mají doma silně ohrožené příbuzné. A že pokud na ně přenesou covid, tak nákaza může mít u nich smrtící průběh. Když byly burčákové slavnosti, tak nakazili na Uherskohradišťsku leckteří nejen sebe, ale i své starší příbuzné a partnery. Vzpomínám si, jak jeden místní politik pravil, že my Pražákům nevysvětlíme, že burčák nevydrží do prosince. Ano, burčák nevydržel a nějaké ty báby pak do prosince taky nevydržely.

Nebo jak se se vyrojily falešné zprávy, že staří lidé, kterým v podstatě nic vážného není a jsou bezpříznakoví, zabírají místa v nemocnicích mladším. Nebo, jak se řešilo, jakou cenu má starý lidský život a jakou cenu můžeme za něj zaplatit, aby nám nekleslo dramaticky HDP. A někteří na sociálních sítích uvažovali, jaké že ozdravění by přineslo omlazení společnosti. Anebo, jak v jeden čas všude, jako na povel, propukl pláč pro zavřené sjezdovky, hospody a bary! A nastalo veliké lamentování nad tím, že kvůli opatřením na ochranu starých ohrožujeme i zábavní průmysl, divadla, sportovní podniky. Média tehdy psala o genocidě barů a hospod, potetovaní majitelé hospodských podniků, kteří museli prodávat jen přes okýnko jídlo a nápoje, vykřikovali slova o ponižující diktatuře a ptali se, proč oni byli vybráni za obětní beránky pandemie. Ale i jiní, ti méně movití zjevně zuřili, a někteří to vyřkli naplno (a zcela beze studu), že si kvůli starým nekoupí příští rok třeba nový tablet.

Slyšel jsem několikrát také argument: Vždyť je jim osmdesát!!! Tak já opravdu nevím … Slyšeli jste, prosím Vás, to samé? Viděli jste to samé? Jak je to možné? Je jim osud jejich příbuzných zcela lhostejný? Berou to tak, že takový je život? A brali by to stejně, kdyby nebezpečí smrti bylo pro ně a jejich děti stejně velké, jako pro staré? Nevím, opravdu nevím. Je možné, že by i v tomto případě byli stejně tvrdí, ale spíš bychom od nich viděli jiný přístup ke koronaviru. No, mohl bych u takových truchlivých úvah trávit hodiny, ale obávám se, že stejně bych k ničemu pozitivnímu asi nedošel. Zřejmě se vskutku chováme ke starým jak hovada, což tvrdí někteří cizinci, kteří u nás v čase koronaviru žijí a mohou naše činění vidět v jistém srovnání a odstupu…   

A. Hošťálek

A nebo si naši čtenáři myslí něco jiného? Článek je psán jako polemika. Napište nám proto, prosím, do pondělí 18. ledna svůj názor. Nejlépe přímo mně: hostalek@pecujdoma.org. Ty nejzajímavější na webu zveřejníme ještě týž den. Můžete psát i pod pseudonymem.  

 

 

 

Doporučení odborníků z MZČR k očkování proti covidu v sezoně 2023/24. Nepřehlédněte!
Videa o aktivizaci seniorů a dlouhodobě nemocných z naší tvůrčí  dílny.
A z čeho ji hradit? Přečtěte si zevrubný informační článek Radky Pešlové, aktualizovaný pro rok 2023.
Pročtěte si naše noviny Pečujeme doma. Další číslo je na webu.

Články

PTÁTE SE: Pronájem výminku matce opatrovaného

24.9.2023 Jsem necelých pět let opatrovníkem mého nevlastního bratra. Bratr je částečně nesvéprávný (nesmí nijak nakládat s majetkem přesahující 5 000 Kč). Bydlí ve svém domě, který užívá k bydlení. Na pozemku je ještě výminek, který do letošního roku pronajímal, nájemník je po mozkové mrtvici, už se nevrátí. Mohu jako opatrovník výminek pronajmout více...

INFO: Petice za zvýšení příspěvku na péči ve všech stupních

23.9.2023 Poslední valorizace příspěvku na péči se uskutečnila v roce 2018, kdy byly zvýšeny příspěvky na péči ve III. a IV. stupni. Poslední valorizace všech stupňů příspěvku na péči o 10 % byla realizována v roce 2016. Od roku 2018 došlo k obrovskému a dokonce několikerému nárůstu cen ve všech oblastech života, tedy i v sociálních službách. více...

PTÁTE SE: Jak zabránit dehydrataci a jaké nápoje podávat

22.9.2023 Chtěl bych se zeptat, kolik toho má naše 95letá babička vypít. Má potíže úměrné věku, je trošku zmatená, většinu času leží na lůžku, nebo je v polosedě, když napolohujeme matraci. Jak poznat, že není dehydratovaná? Jaké nápoje by pro ni byly vhodné? Nejraději má slabou kávu s mlékem, to asi nepomůže, jiné pití ale spíš odmítá, někdy se zakuckává. více...

Podporují nás

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo zdravotnictví
Jihomoravský kraj
Statutární město Brno
Nadace ZDRAVÍ PRO MORAVU
TZMO s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni
Nadace Agrofert
Středočeský kraj
Chcete být informováni o nových článcích na našem webu? Přihlaste svůj e-mail k odběru.

K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.