Drobná etuda? Jen takový výlet?

Už dlouho se zaříkávám, že si nebudu světa všímat, ať si kráčí pokojně dál vstříc svému osudu, který už stejně nikdo z pozemšťanů nezmění. Ale někdy mně to bohužel nedá a občas ještě znovu na jeho dění nějak zareaguji, i když vím, že to nemá stejně žádnou cenu.

V poslední době se mi to stalo dokonce hned dvakrát.
Naposled mě k tomu, čemu se říká polemizovat, přiměl dlouholetý kolega a blízký spolupracovník Ladislav Vencálek, který sepsal text s názvem Etuda Jana Blatného.

Kolegův text

Pro představu čtenáře nejprve seznámím s hlavními pasážemi. Kolega píše:

Nejoblíbenějším politikem nejen této vlády, ale mezi všemi, co figurují na naší politické scéně, se posledního průzkumu veřejného mínění, stal nedávný ministr zdravotnictví Jan Blatný … Nyní už se zřejmě vrátil do klidu svého ústavu, chytřejší a poučenější, ostatně tak komentoval svůj výlet do světa politiky. A nemusí se stydět, to ostatně říkají dnes mnozí. Svým systematickým přístupem k problematice pandemie, k oboru přece jen poněkud vzdálenému od jeho specializace, i přístupem ke všem hráčům, s nimiž mu bylo jednat, včetně opozičních poslanců a rozhádané vědecké obci, vysloužil si uznání i některých slušných opozičních politiků, a dokonce i některých novinářů. A dokonce se mu podařilo i pohnout kolosem ministerským, zařídil tam pár věcí, rozeslal nějaké kontroly … Je pravda, že při svých vystoupeních na veřejnosti nepůsobil dejme tomu rozšafně a pro kamery a pro diváctvo přitažlivě, tak, aby strhl pozornost a přesvědčil masy … ale byla to právě jistá cudnost a přesnost v odborném výrazivu a při pojmenovávání věcí, která mu u rozumně uvažující veřejnosti zajistila uznání. Ale já bych chtěl upozornit ještě na jeden moment … kdy odcházel z úřadu. … vyzval veřejnost, aby naslouchala příštímu ministrovi a vládě … a respektovala rady odborníků … jaký to rozdíl od slov páně presidentových, který Jana Blatného neomaleně obvinil z toho, že zavinil smrt několika tisíc našich spoluobčanů, protože bojkotoval přísun jiných vakcín než těch schválených. Jan Blatný má svůj výstup na politické scéně za sebou. Myslím, že nehrál špatně. A rodině brněnských Blatných ostudu neudělal.

Moje reakce

No, řekl jsem, že bych zapolemizoval, ale to není přesné slovo, protože tady těžko polemizovat, když se můj kolega vyhýbá konkrétním faktům, píše neurčitě (jako “pohnul kolosem, zařídil pár věcí, rozeslal nějaké kontroly“) a následně dotyčnému vzdává úctu a mluví dokonce o jeho cudnosti.

Ale jistěže něčeho málo se zachytit lze a na pár věcí reagovat mohu. Začnu tím, že mi trochu vadí, jak do textu autor, který je sám Brňák, plete brněnskou rodinu Blatného. Kolega ví, proč to dělá, ale to se nehodí do takového typu článku. Už proto ne, že čtenář brněnské souvislosti nezná. Ale to je, jak se říká, opravdu marginálie. Už o dost víc mi vadí, když píše, že Blatný si udělal takový výlet do světa politiky. No, to je nevhodně zlehčující výraz pro Blatného čtyřměsíční působení na postu ministra, které bylo od začátku do konce poznamenáno největším počtem covidových obětí přepočtených na počet obyvatel na světě… Nebo kolega píše, že byl Blatný přesný v odborném výrazivu, ale takové kritické chvíle žádají po ministru důležitější věci než přesnost odborného výraziva. A dál kolega Vencálek píše, že Blatný získal uznání  r o z u m n ě  uvažující veřejnosti – tohle raději ani nebudu komentovat. A nandává to prezidentu Zemanovi. Má pravdu v jednom. Zeman nechodí daleko pro výrazy. Asi bych ani já výraz zavinil nepoužil a řekl bych místo toho, že Blatný mohl rozhodně zachránit více životů. To je však jenom změkčení slov prezidenta a podstatu to nemění.

Ale hlavně: milý kolega úplně opomenul některé věci. Cení exministra, že vyzýval při odchodu, aby lidé naslouchali odborníkům. Ale on sám v roli ministra odborníkům, jak známo, málo naslouchal a mnoho z nich za jeho působení právě proto z ministerstva odešlo. Nebo píše o systematickém přístupu Blatného, ale právě nesystematičnost mu mnozí odborníci vytýkali. A je mnoho věcí, které kolega Vencálek vůbec nezmiňuje! Blatný byl takovým Potěmkinem našeho zdravotnictví. Myslím, že jeho nejsystematičtějším úsilím byla setrvalá snaha zpochybnit, že půl roku patříme k nejhorším na světě ve statistikách nakažených i mrtvých. Přitom jsme se s třicetitisícovým Gibraltarem rozloženým na 6 km čtverečních a ostrůvkem Santa Lucia většinou přetahovali o první místo a byli i úspěšnější. A kvůli tomu ustanovil uprostřed zuřící pandemie sedmnáctičlennou komisi, která měla zkoumat, jestli máme tolik covidových obětí, kolik uvádíme. Ačkoliv musel vědět, že jich máme ještě víc, protože ti, co do dvaceti dnů nebyli vyléčeni, tak v našich covidových statistikách už nefigurovali. Čímž ovšem se dostáváme už podstatně hlouběji do problému a tady bych z důvodů místa odkázal jednak na článek otištěný na str. 8-9 novin Pečujeme doma, který se zabývá pandemií z celkového pohledu a v rámci něho i rolí ministra Blatného. Článek koriguje příliš jednostranný pohled mého kolegy a ukazuje rovněž, byť nepřímo, i skutečný rozsah jeho působení. A v této souvislosti i na víkendový článek z Lidovek, který pojednává o tom, jak Blatný svázal naší zemi ruce zákonem, který zdravotním pojišťovnám neumožňuje proplácet žádnou vakcínu, jež nepřijde přímo z EU. Takže si nemůžeme vypomoci ve stavu nouze získat vakcíny přímo od výrobců, jako jiné státy. Tato informace se ještě vztahuje k pochvalným slovům kolegy, že Jan Blatný na ministerstvu i leccos zařídil.

Závěr

No, a to je vše. Jinak já za léta spolupráce názory páně Vencálka znám dobře a odhadnu je většinou i předem. Kolegovi je samozřejmě nijak nevyčítám, nějak k těmto názorům dospěl a má na ně jistě právo. Vyčítat si mohu něco jen sobě, protože jsem si mockrát říkal, že se už zahalím do vznešeného mlčení a na takové články nebudu reagovat. Ale jak vidno, ještě nejsem bohužel tak daleko, jak bych být chtěl. A nutně už i potřeboval.

A. Hošťálek