Společnost se štěpí. Mohou za to i média?
Z ohlasů na článek, který byl vystavený na tomto místě a míněný jako polemika, vyjímáme ty, co zastupují určitý názorový směr. Když bychom se na ohlasy podívali vcelku, je zřejmé, že společnost je v pohledu na koronavirové události rozrůzněna a že na povrch se dostávají i různé předsudky. A zdá se, že k onomu štěpení společnosti přispívají i novináři.
Na větší zobecnění si netroufáme, na to je ohlasů málo. Každopádně díky za ohlasy a těšíme se na další vaše e-maily a telefonáty a někdy v létě snad už konečně dojde i na naše osobní setkávání.
Zde je původní článek: https://www.mskruh.cz/texty/polemika-chovame-se-v-teto-dobe-ke-starym-jak-hovada.
Chce to příklady spolupráce
Je pravda, že mladší hůře snáší uzavření společenských prostor, omezení sociálních kontaktů. Mnozí se mezi svátky, či ze Silvestra na Nový rok scházeli na chatách, chalupách. Nejspíš si nepřipustili možnost nakažení a pak: přenos na starší příbuzné? O nedostatku osobní zodpovědnosti to jistě vypovídá.
Mládí mívá sklon k vyhraněným i krajním názorům. Sám jsem se setkal s názorem, vlastně návrhem, jednoduchého řešení. – Nejvíce ohroženou skupinou jsou staří. Proto postačí izolovat je. U mladých má nemoc lehký průběh, všechna omezení jsou proto zbytečná. Jistě vidíme zjednodušení problému, s řešením jen zdánlivě racionálním.
Nejhorší, když v těžké situaci, místo solidarity a vzájemnosti, vyplavou předsudky. Patří k nim generační, ale nejen ty. Společnost se štěpí, probouzejí se animozity mezi různými společenskými skupinami. Mladí mohou vnímat staré spíš jen jako vlastní „mýtus stáří“. (Nemálo těch po odchodu do důchodu, se ještě řadu let, dokáže výkonnosti v oboru mladším vyrovnat, v nejednom je překonat a v mnohém inspirovat.) Také staří se mohou opírat o svůj „mýtus mládí“, ne o reálný obraz.
Zdravá společnost staví na spolupráci a vzájemném respektu všech generací a sociálních vrstev. Nemyslím, že ta naše společnost je dnes nemocná – rozhodně však unavená, vyčerpaná. Potřebovala by injekci pozitivních zpráv a příklady upřímné spolupráci všech, místo stálé destruktivní předvolení politické kanonády. Také věcné podporu nabízející a odvahu posilující zpravodajství a publicistiku, nepodněcují rozpory a nezveličující chyby. Zkrátka pozitivní motivujíce, posilující soudržnost společnosti i dodržování nezbytných pravidel v zájmu celku a společného cíle: s pandemií se co nejlépe a nejrychleji vypořádat.
J. Štěpaník
I senioři jsou různí
Reaguji na Váš článek. Rozumím, že měl být provokativní, ale nejde jistě zobecnit, že mladší generace se není s tou starší solidární a bojí se jen o své děti. Jistě jsou případy nedodržování různých opatření a jsou vidět více. Ale já znám vrstevníky středního věku, kteří se snaží chránit své rodiče i prarodiče, ale třeba ještě pomáhají i seniorům v okolí a rozhodně je neposílají "na smrt". Naopak souhlasím s tím, že podpora hospod a podobných zařízení by neměla být prioritou. Copak mají být hospody otevřené a školy zavřené? A omezeno sportování venku? Snažíme se děti vychovávat ke zodpovědnosti a ohleduplnosti, ale toto už nevíme, jak jim máme vysvětlit... A neměli bychom zapomínat, že stejně jako mladší generace nemá jeden přístup k životu, tak i senioři jsou různí. A kdo se z politiků ptá jich?
(JK)
Skoro mám dojem, že za to mohou novináři
Milý pane Hošťálku, já píšu vám, přímo na vaši adresu, jak požadujete a souhlasím stran majitelů hospod a barů a sjezdovek, ale skoro mám takový dojem, že za to, že je to takový problém, nyní nejdůležitější, mohou novináři, kteří se domnívají, že to lidi strašně zajímá. Krom toho se domnívají, že je jejich povinností šťárat a hledat a upozorňovat na chyby – ale pozor, na chyby podle jejich názoru, nebo názoru někoho, kdo si myslí, že to jsou chyby a který ví, co je nejlepší…Krom toho je to téma snadné a všeobecně srozumitelné, netřeba se namáhat.
Ale ano, zdá se, že těch třináct tisíc mrtvých už je jen číslo ve statistice. Avšak přemýšlím, jak na ně reagovat. Mám jít na náměstí protestovat? Mám se stát se dobrovolníkem, obléct si skafandr a umývat nemocné na lůžku v nemocnici? Myslet na ně? Mít hlavu ve smutku? Nedívat se na veselé křečovité baviče v televizi? Modlit se za ně? Tedy – ne za ty baviče… Ačkoli teď mě napadá – proč ne i za ty baviče?
Anebo hledat kde se stala chyba, kdesi dávno, v časech, kdy lidé ještě byli na sebe milí a vážili si života i práce… a kdy byly Partyzánky za 1,60 Kč a za groš ovce? A tam se to potom někde pokazilo?
Nedávno zemřel můj spolužák prof. Alexander Ženíšek. Ne na covid. Ale krom svého metamatického díla zanechal řadu textů, veršů, parodií a bonmotů. Jednou přišel do hospody, ve které jsme se my spolužáci řadu let setkávali a už od dveří volal: mám to: krásné haiku… no to je takový třířádkový sedmnáctislabičný útvar, kterým chce autor povědět všechno:
Matematika
je věda, která nemá
filosofii.
A teď mne v tramvaji napadlo, volal Ženíšek:
Matematika
je věda, která nepotřebuje
filosofii
A to mně to zaujalo. Matematika je opravdu věda, které nepotřebuje filosofického nebo dokonce politického výkladu. Dokazuje své věty sama ze sebe. Když se díváte na matematické texty tak tam nenajdete, krom sem tam nějaké spojky, slova… A není to tedy tak, že za všechno můžou slova…? No on už to napsal Shakespeare…slova, slova, slova… Ne lidé a jejich nálady, povahy, vypočítavosti, mindráky, bezohlednosti, lásky, nenávisti, hloupost, genialita, mrzkost, touha ovládat, touha podřídit se…
Jen slova
Písek písmen…
Ladislav Vencálek
A důchodci jsou bez viny?
Vy se snažíte mladé pomluvit a osočit. Ale ti důchodci, co museli na Vánoce k příbuzným? Co nedokázali sedět doma, když byli varovaní, tito přece věděli, co dělají. A že zaberou nemocnice. Ti jsou bez viny? My je máme chránit a oni se nemusí, jsou schopni ještě uvažovat? Čemu, a hlavně komu tato hysterie slouží? Co byste chtěli po mladých? Mají teď zkažený život! Myslím, že co píšete, si ani sami nemůžete myslet. Toto může vzniknout jenom ve filantropickým nezisku!
Lysolai
Otrava jedem viníka
Myslím, že jde o cílenou otravu společnosti jedem hledaného viníka. A usilovně a s pomocí předsudků se zde pracuje na vytvoření animozit různých skupin lidí na principu vyvolání vzteku, závisti apod. Všiměte si, co vidíte třeba od rána do noci v televizi. Kromě odcházející plavovlásky z Bílého domu, se kterého brzy udělají válečného zločince, přesto, že oproti svým předchůdcům to byl vlastně spíš mírotvůrce. Ale zpět: Vidíte restauranty, točení pivečka, šlepry, lyžovačku, posilující valibuky a plačící herečky. Vyrábění pocitu nechuti k starým, protože prý oni jsou to, kvůli komu je bazén a nevěstinec zavřený. A navíc se omílá ústy mluvících hlav to, že zaměstnanci a penzisté mají svoje jisté oproti horskému hoteliérovi, který se musí sakra otáčet, když mu silvestrovský vejvar byl zatržen. Lidé žijí v jakýchsi bublinách. Mám někdy pocit, že jsou schopni řvát, co je to za nepořádek, že se kvůli zemětřasu v Chorvatsku nesmí na moře.
Charlie Notime
Jsem z lidí zklamaná
Myslím, že je velmi potřeba, aby takové názory zaznívaly. Setkávám se bohužel s obrovskou bezohledností. To bylo ovšem i před coronavirem. Například maminka se pohybuje venku jen s chodítkem a se mnou. Nastoupení do tramvaje byl dost adrenalinový zážitek. Být nachystaní v místech, kde jsou nízkopodlažní dveře/a to mají tramvaje různě/ signalizovat řidiči, dát dovnitř chodítko, a pak dopomoci mamince, aby vylezla nahoru a teď na místech pro invalidy většinou někdo seděl a bylo potřeba na ně hlasitě opakovaně volat prosbu o uvolnění. Nikdo jiný tam pořádek nesjednal, a ještě jsem samozřejmě viděla zlobné a posměšné obličeje. Člověk se seznámí jinak s lidmi, když je ten slabší, ten neproduktivní. Ten nepotřebný. Přišla jsem o hodně iluzí, a ještě více teď. Tramvají jsme s maminkou už skoro rok nejely, ale chodíme s chodítkem, kam maminka dojde a zpět. Lidé, co chodí bez roušek, nás míjejí v těsné blízkosti, a ještě na nás třeba fouknou dým z cigarety. Upozorňuji je, že svým chováním mohou někoho zabít, ale nic to nezmění. Bohužel se domnívám, že zde pomůže jen pokuta a policie. Ale policii jsem několikrát viděla jen procházet a nic neříkat. Jsem z lidí velice zklamaná a nemíním si zvykat na arogantní chování a smiřovat se s tím, že tak to je, a že peníze a lokty vítězí.
Anna
(Ohlasy zpracoval ah)
