pečuj doma

Jiří Plocek Klavíristka života

23.8.2021

Kulturní noviny přinesly ukázku z nové knížky Jiřího Plocka Zápisky potulného lidopisce podruhé, která vychází v nakladatelství Galén a navazuje na loňskou autorovu publikaci. Je obdobným souborem fejetonů, glos, básní a povídek.  Ukázka je nazvána  Klavíristka života  a pojednává o Pavle Kováčové.

Knížku je možno si objednat přímo s věnováním na stránkách autorova projektu Píseň duše (https://pisen-duse.webnode.cz/news/anotace-a-obsah/) a tím vyjádřit podporu i tomuto projektu nebo u nakladatelství Galén či v knihkupecké síti.

Sotva ji v tom křesle schoulenou bylo zezadu vidět. Jen malá hlava s bílými vlásky skloněná nad klaviaturou a drobné vrásčité ruce, jež bušily do kláves, jako by je chvílemi chtěly rozklepnout na plíšky, prozrazovaly, že tam sedí osoba neobyčejné životní energie.
Pětadevadesátiletá klavíristka Pavla Kováčová hrála v roce 2008 v prostorách brněnské Židovské obce na vernisáži svých obrazů. I když sem tam nějaký tón ulétl mimo, jak vrabčákovi peříčko z křídel, hudba se nezadržitelně řinula a mluvila toutéž svéráznou a nespoutanou řečí jako její původkyně.

„Co netancujete?“ zvolala. Všichni ale seděli dál a užívali si něčeho, co by se v tanci ztratilo. Populáry z první republiky se proměňovaly ve výpovědi s mnohem hlubším poselstvím, než by si člověk dokázal předtím představit. Prodlužovaly neobyčejně působivou atmosféru předchozích chvil, kdy se na závěr vernisážového programu sešly v kruhu besedníků tři ženy, jejichž život byl poznamenán hrůzami druhé světové války. Pavla Kováčová, židovská odbojářka, která dvakrát unikla nástupu do transportu, pak s malým dítětem ilegálně utekla z Prahy na Slovensko, kde opět unikla v ghettu v Lučenci odvozu do koncentračního tábora, byla jednou z nich.

„Věříte v Boha?“ zeptala se jí jedna z poslouchajících.
„Odjakživa! Já jsem byla katolička, evangelička, všechno, a nakonec jsem zjistila, že ten židovský Bůh je nejstarší a nejlepší. Tak čtu Tóru a tam je všechno.“

„V Osvětimi jsem přestala věřit v Boha. Jak mohl toto dopustit? Ještě dnes vidím, jak jsme postupovali k Mengelemu a ten ukazoval napravo, nalevo. Pojď za mnou, chytni se mě za ruku, volala maminka. Oběhla jsem pětici lidí, a sotva jsem se jí chytla, octli jsme se před ním. V tu chvíli nás nemilosrdně roztrhli. Zůstala jsem sama, bylo mi šestnáct let. Jak mohli házet do plynu ty malé děti? Ztratila jsem tam víru. A tys ji neztratila?“ obrátila se Marta Kottová na Eriku Bezdíčkovou, které v té době bylo čtrnáct, a z Osvětimi se také vrátila sama.
„Neztratila. Naopak, mám pocit, že od té doby ji vnímám silněji. A cítím, jak moje maminka je pořád se mnou a radí mi. Ostatní si myslí, že jsem blázen, ale jsou to neuvěřitelné věci. Jednou jsme jeli s manželem po dálnici a já mu říkám, odboč, sjeď z dálnice. ‚A proč?‘ zeptal se. ‚Nevím, ale maminka mi to říká.‘ Tak sjel k benzínce, že aspoň dotankuje. A jak zastavil, tak nám upadlo kus auta.“
„No jasně, jak můžeš žít bez Boha? Copak svět stvořila nějaká teta Klotilda?“ obrátila se na paní Kottovou Pavla Kováčová.
„No jo, ale jak mohl dopustit takové hrůzy?“
„To si dělají lidi sami, to svinstvo! Já jim to vždycky říkám, vy si to děláte sami! To Bůh nedělá. Lidi jsou na sebe zlí, ale můžou být dobří. Každý může být dobrý. Každý je dobrý. I vy!“ upřela svoje pronikavé oči na jednu z přísedících. „A Bohu já vždycky říkám pravdu, to jenom některým lidem ne. Copak bys říkala, Martičko, pravdu nějakýmu esesákovi? Tomu zapřu nos mezi očima, abych přežila. Jak můžeš žít bez Boha, vždyť to je pak tak těžký!“
„Mně nezbývá, než vám závidět, máte to lehčí, já to prostě neumím,“ přiznala Marta Kottová. „Ale maminku taky pořád cítím u sebe.“
„Já nemusím chodit pravidelně do synagogy nebo do kostela, já s tím Bohem mluvím pořád a modlím se. A on mi pomáhá. Vždyť i vám taky může pomoct, stačí se akorát modlit. Modlíte se?“ obrátila se Pavla Kováčová na jednu z návštěvnic.
„Ne.“
„Vždyť je to tak jednoduché! Umíte hebrejský Otčenáš? Ne? Tak opakujte po mně.“ A začala recitovat. Besedníci po ní. „Vidíte, nic na tom není. Každý se může modlit a každý může být dobrý!“

Byly to obdivuhodné ženy. Naplno zasvětily svůj život neúnavné osvětové práci a vydávání svědectví o válečných hrůzách, aby se taková doba už nikdy nemohla vrátit.
„Někdy si říkám, kdo to má vlastně těžší, jestli ti, co tam zůstali, nebo ti, co přežili,“ povzdechla si kdysi na jedné z besed Marta Kottová. Těžko říct, ale smysluplnost počínání těchto přeživších je nade všechny pochyby. A ta jejich energie!

„To je neuvěřitelné, s jakou vervou hrajete,“ říkám Pavle Kováčové.
„To já ne! To on! Až se sama někdy divím, odkud se to bere.“
Odkud… Kdo ví. Ale bere se. To je ta energie, která uzdravuje, prosvětluje, obdarovává. Která směruje ručičku kompasu ven z temných houštin neprobuzeného lidství.
Každý je dobrý, jenom jej probudit. Toť svrchovaná víra v člověka.

P. S. S Pavlou Kováčovou (1913–2013) jsem udělal rozhovor, který vyšel v Literárních novinách 19/2008 pod názvem Mít svou palici je základem pro přežití.

 

Publikace pro pečující a opatrovníky, které jsme na podzim vydali, jsou ke stažení i v pdf verzi.
Podívejte se na naše naučná videa s tématem péče. Je jich celkem devět.
Naše noviny jdou do 14. ročníku, chystáme videa etika ve zdravotnictví, v provozu budou poradny…
Pročtěte si naše noviny Pečujeme doma. Nové číslo je už na webu.

Články

PTÁTE SE: Jak zvládat mytí na lůžku, doporučili byste nafukovací vanu?

24.1.2022 Staráme se o matku manžela, je už ve vysokém věku, od léta je už na lůžku, s naší pomocí se posadí, ještě komunikuje, i když se to zhoršuje. Celkem vše zvládáme, až na mytí. Používáme klasicky lavór s vodou, žínky, apod. Ale VŽDY jsme mokří my, a hlavně postel. Při výměně plenek používáme více...

ZPRÁVY: Omikron nenapadá plíce, ale není to chřipka

23.1.2022 "Mutace covidu omikron napadá jen horní cesty dýchací, a proto v mnoha případech příliš neškodí. Přesto nemá smysl chodit mu naproti. Schválně se nakazit omikronem, nebo se třeba jen neočkovat a setkávat se s nakaženými nedává smysl," říká přední česká imunoložka Blanka Říhová. více...

ZPRÁVY: Válkův recept pro seniory. Podobný, jako na auta

22.1.2022 Jaký je recept pro české seniory? Podle ministra zdravotnictví profesora Vlastimila Válka v podstatě takový, jako na automobily. Nutné jsou především jejich pravidelné prohlídky a kvalitní palivo. Podle Válka nemusí jít o žádná drahá opatření v řádu třeba desítek miliard korun. více...

Podporují nás

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo zdravotnictví
Jihomoravský kraj
Statutární město Brno
TZMO s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni
Chcete být informováni o nových článcích na našem webu? Přihlaste svůj e-mail k odběru.

K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.