Román Mor od Camuse
Román existencialisty Alberta Camuse představuje jakousi kroniku epidemie moru, který propukl v alžírském městě Oranu a jeho obyvatele uvrhne do nucené izolace od okolního světa a zároveň je vystavuje bezprostřednímu riziku smrti. Jsme svědky toho, jak se s izolací od okolního světa, ale také s izolací mezi sousedy musí vyrovnat nejen celá bezejmenná masa tvořící místní populaci, ale i několik jednotlivců.
Vypravěč, kronikář, nám předkládá svědectví několika postav, z nichž nejvíce prostoru dostávají doktor Rieux, tajemný intelektuál Tarrou a žurnalista Rambert, v pozadí pak zůstávají další, například páter Paneloux a šmelinář Cottard. Každá z postav má svůj vlastní recept na to, jak se se současnou situací vyrovnat: Rieux neúnavně vede sisyfovsky marný boj o životy svých pacientů, Tarrou, jenž v souboji s morem nachází paralelu ke společnosti umožňující trest smrti, organizuje dobrovolné pomocné oddíly, Paneloux vidí v moru Boží trest a příležitost vrátit se zpět k víře, Cottard zase možnost oprostit se od svých starostí a sblížit se s ostatními spoluobčany, protože před morem si jsou všichni rovni.
Všichni obyvatelé města se poté, co je město uzavřeno, musí vypořádat s pocitem vyhnanství. Jak síla moru vrcholí a čas strávený v izolaci se prodlužuje, společnost si vytváří novou normu žití a soužití. Ne všichni jsou však ochotni se s ní smířit. Někteří se snaží dostat ven za městské brány třeba i za použití násilí, proto je třeba organizovat ozbrojené hlídky. Samozřejmě z celé situace těží i černý trh, stavící na ochotě lidí zaplatit za nedostatkové zboží či za pokus dostat se pryč z města.
Mor stále postupuje, decimuje populaci, nerozlišuje mezi chudým a bohatým, mužem či ženou, starým či mladým. Jsme svědky zoufalství nemocných a jejich blízkých, poznáváme ale také čistě praktické problémy, způsobené vysokou úmrtností – úřady musí řešit nedostatek rakví, zkracují se pohřební obřady, těla zemřelých jsou v noci tajně dopravována tramvajemi do spalovacích pecí nad městem, které následně část města dusí zplodinami.
Celé mi to hodně připomíná situaci, kterou jsme zaznamenávali při první vlně v Itálii a ve Španělsku, ale i v jiných regionech...
Zdeněk Jančařík, Slovo z karantény
